Anti-fashion je poměrně široký pojem. Označuje oblečení a úpravy zevnějšku, které jsou explicitně v rozporu s aktuálním módním diktátem a uznávanými trendy a dramaticky mění stávající pohled na módu.

Anti-fashion outfit může zrcadlit lhostejnost, politický názor nebo mít ryze praktické důvody. Pro mnoho lidí není móda životní prioritou nebo ji dokonce vnímají jako projev stádnosti a konzumního způsobu života.

Miliardáři Steve Jobs a Mark Zuckerberg se zase rozhodli nosit každý boží den stejný outfit. V případě zakladatele společnosti Apple to byly modré džíny a jednoduchý černý rolák, u otce sociální sítě Facebook obyčejné šedé tričko.

Oba si zvolili jeden vyhovující "normcore" outfit, který neměnili, protože zaměstnávat svou hlavu každé ráno tím, co si vezmu na sebe, je pro lidi jako Mark Zuckerberg nebo Steve Jobs mrhání potenciálem.

Haute couture anti-fashion

Haute couture a antimódní hnutí spolu moc nejdou dohromady. Přesto se termín anti-fashion používá i v souvislosti s kolekcemi významných haute couture návrhářů a značek, které z různých důvodů nechtějí sledovat hlavní módní proudy.

Patří mezi ně Vivienne Westwood, Rei Kawakubo s Comme des Garçons, Raf Simons, Yohji Yamamoto, Martin Margiela nebo Ann Demeulemeester, která byla součástí skupiny avantgardních návrhářů The Antwerp Six.

Opoziční a funkční anti-fashion

Mnohé anti-fashion proudy jsou časem přijaty a začleněny do hlavních módních směrů. Svou roli hraje charisma těch, kteří se oblékají proti proudu, populární média a sociální sítě. Na tom, jaké charisma má hlavní představitel konkrétního antimódního směru, záleží asi nejvíc. Jinak v módní branži dělí anti-fashion na opoziční a funkční.

Opoziční antimóda

Opoziční anti-fashion je součástí revolty proti většinové společnosti a jejím zvyklostem. Styl Grunge a Kurt Cobain, charismatický zpěvák skupiny Nirvana a ikona devadesátých let, jsou příkladem opozičního stylu oblékání.

Funkční antimóda

Když ženy kdysi odmítaly nosit korzety ze zdravotních důvodů a krinolíny proto, že jim bránily vykonávat každodenní činnosti, šlo o racionální přístup a ukázku funkční, nikoliv opoziční antimódy.

Alternativní móda a oblékání subkultur

Pojem alternativní móda a oblékání subkultur se s pojmem anti-fashion překrývají. Ken Gelder zkoumal historii alternativních kulturních vzorců v západní společnosti a ve své knize Subkultury: Kulturní historie a sociální praxe uvádí, že alternativní módní styly byly často používány k identifikaci nebo dokonce stereotypizaci členů skupin s hodnotovým systémem, který se lišil od běžného. Gelder uvádí, že alternativní móda byla tradičně spojena se subkulturami, které masová společnost identifikovala jako:

• lhostejné k aktuálnímu většinou sdílenému mravnímu řádu a dávala jim nálepky jako nespolupracující, parazitující nebo zločinní,
• nerespektující stávající uspořádání společnosti,
• identifikující se s určitou oblastí, kulturním zájmem jako je městská čtvrť, hudební klub,
• upřednostňující rodinné vztahy a život v komunitě mimo tradiční paradigma,
• odmítající masovou výrobu, uniformitu, heteronormativitu a společenské konvence.

Oděv jako součást neverbální komunikace

Úprava zevnějšku a oblékání jsou důležitou součástí neverbální komunikace. Oblečení a vzhled mohou prozrazovat pohlaví, věk, sociální postavení, identitu nebo zařazení do určité profesní skupiny.

Kniha Fashion Power: The Meaning of Fashion in American Society od Jeanette Lauer a Roberta Lauera z roku 1981 pojednává o historii a povaze módy, zkoumá její vztah ke společenským změnám a ideologii. Vysvětlují, jak móda slouží k vyjádření identity. V knize mimo jiné zmiňují osm významů oblékání v neverbální komunikaci. Oděv například:

• reprezentuje osobnost,
• odráží morální zásady,
• ukazuje vztah ke konformitě,
• odráží společenské postavení,
• vyjadřuje identitu.

Marnie Fogg ve své knize Móda - Úžasný příběh fenoménu píše:

Začátkem devadesátých let pronikl do některých oblastí módního průmyslu nový typ antimódy. Někteří návrháři přesycení přepychovými přehlídkami okázalého konzumu a hvězdnými požadavky supermodelek hledali novou generaci modelek a undergroundové aspekty kultury.

Výsledkem jejich hledání byla Kate Moss, pro jejíž jednoduchý osobitý styl se vžil pojem heroine chic.

Dějiny anti-fashion neboli antimódních hnutí

V 19. století musely ženy po celý rok nosit extrémně těžké sukně, které vůbec nebylo snadné prát. Jejich šaty představovaly zdravotní rizika. Dlouhé a těžké sukně se vlekly po špinavých a prašných ulicích a v interiéru zanechávaly špínu a choroboplodné zárodky v době, kdy neexistovalo očkování proti tetanu ani ničemu jinému.

Těžké sukně, těsné korzety, nepraktické boty, velké zdobné klobouky, omezovaly ženy v pohybu a dýchání, přestože byly v té době považovány za módní a krásné. Z toho důvodu vznikaly ženské kluby, které propagovaly alternativní formy denního oblečení. Byl to například The Dress Reform Association, který byl založen v New Yorku v 50. letech 19. století.

Díky činnosti klubu The Dress Reform Association vznikl vešel ve známost "pohodlný" kostým Bloomer. Jméno nese po Amelii Jenks Bloomer, propagátorce reformy oblékání, redaktorce a spisovatelce. Bloomer zjevně usiloval o kompromis, měl spodní sukně rozpůlené a stažené ke kotníkům, takže vypadaly jako turecké kalhoty, přes které byly šaty s kratší širokou sukní vypasované jen měkkým korzetem. Kostým vyvolal obrovský rozruch, stal se předmětem nespočtu karikatur a osvojily si ho jen nejodvážnější feministky.

Flappers, revolta v reakci na I. světovou válku

Flapperky (Flappers) byly vesměs vzdělané a odvážné ženy, často z velmi bohatých rodin. Po vzoru herečky Louise Brooks a dalších ikon té doby nosily krátce střižené vlasy a výrazný make-up. Flapperky s velkou chutí kašlaly na konvence, nosily kalhoty, odhalená ramena, paže a záda. Inspirované mimo jiné Coco Chanel, zkracovaly sukně, které nakonec měly délku ke kolenům, což bylo do té doby nemyslitelné.

Byly bohaté, krásné, mladé, neklidné, ztracené a zatracované. Hledat smysl života krátce po skončení děsivé války, nebyl snadný úkol. Nechtělo se jim zakládat rodinu a rodit děti. Po traumatech války se raději věnovaly tanci, zpěvu a rozptýlení všeho druhu. Ekonomická situace byla v té době dobrá a mladí chtěli naplno prožít každý okamžik.

Po nástupu světové hospodářské krize v roce 1929 mělo minimum lidí potřebu řešit styl oblékání, módní trendy nebo to, jak se vymezit vůči těm převládajícím. Antimódní tendence se odmlčely až do období po skončení druhé světové války.

Další vlna anti-fashion s příchodem rock and rollu

Anti-fashion se vrací v padesátých letech s nástupem rock and rollu. Nový trend zasáhl především mladé ženy a dospívající. Mladí nosili džíny a kostkované košile, jednoduchá trička a vysloužilé vojenské oblečení. Ženy odmítaly typické genderové role a společenská pravidla té doby. Jejich anti-fashion byla o deset let později základem moderních antimódních trendů, jako je punk a grunge.

Punková antimóda

První pankáči se objevili na konci sedmdesátých let 20. století v Anglii. Společný měli odpor vůči autoritám, proti kterým se bouřili. Punk byl hlavně životní styl, odreagování frustrace a touha po svobodě. Počátky nekonvenční a provokativní punkové módy jsou pak spojeny s módní návrhářkou Vivienne Westwood, která nedávno oslavila osmdesáté narozeniny.

Se svým tehdejším přítelem Malcolmem McLarenem, managerem a propagátorem skupiny Sex Pistols provozovala v Londýně obchod, který se jmenoval SEX. Prodávali oblečení s fetišistickým zaměřením, kožené a latexové kalhoty, piercingy, potrhaná trička s načmáranými hláškami, často se sexuální symbolikou, vysoké vojenské boty, křiváky a jiné kožené bundy ozdobené mnoha cvočky, řetězy a zavíracími špendlíky. K punkovému outfitu se nosila barevná číra, piercingy a tetování.

V osmdesátých letech 20. století byl vliv punku vidět po celé Evropě a Americe. Westwood i McLaren vedli punkové hnutí, které mělo krátké trvání, ale v módě už punk zůstal, i když vdevadesátých letech dočasně upadl v nemilost a byl nahrazen anti-fashion stylem grunge.

Grunge, styl proti konzumu

V devadesátých letech 20. století na obě strany Atlantiku vtrhl minimalistický anti-fashion styl. Mladí lidé dávali přednost jednoduchému oblečení, jako jsou džíny a bílá trička bez viditelné značky. Jednalo se o vymezení vůči konzumu a tendenci obklopovat se značkovým zbožím a snažit se tím ukazovat na vlastní hodnotu a bohatství. Něco ve smyslu Mít, nebo být humanistického psychologa Ericha Fromana.

Minimalistický a lehce ošuntělý styl, který mladí přemýšliví lidé vynesli do ulic, brzy do svých kolekcí převzali i high-end návrháři, jako Donna Karan, Anna Sui, Marc Jacobs, Perry Ellis, Ralph Lauren a další.

Anti-fashion po roce 2000

Denim se stal základem pánského i dámského šatníku. Nejčastěji oblékáme džíny, pruhovaná trička, trička s potiskem, kostkované košile, oversize svetry, mikiny s kapucí, kožené nebo šusťákové bundy, kabáty, čepice, klobouky, ledvinky nebo batohy, boty na platformě, crocs, Ugg a hlavně tenisky a sneakersky. Módních trendů a stylů, které se berou jako mainstream, je dnes bezpočet. Anti-fashion musí přinášet něco opravdu vyjímečného

SIBLING

Značku SIBLING založili Joe Bates, Sidney Bryan a Cozette McCreery v roce 2008, byli známí svými barevnými a hravými luxusními pletenými modely. Jejich kolekce pánského oblečení byly vyhlášené alternativními a někdy až výstředními vzory. Móda SIBLING byla vnímána jako protipól tradiční pánské módy.

Současná udržitelná antimóda

Přelidněnost, znečištění životního prostředí a klimatická krize získávají každým rokem více pozornosti. Společně s povědomím o těchto problémech se šíří alternativní a udržitelné přístupy k módě. Velké fast fashion řetězce na to často reagují greenwashingem.

Vznikají nové značky, které se zaměřují na udržitelnou módu. yráběny způsobem šetrným pro zaměstnavatele a z udržitelných materiálů, ale také to znamená, že tjejich oblečení se dá nosit déle než jednu sezónu.

Nápisy jako FashionIsACrimeAgainstHumanity se lidi dokonce snaží přesvědčit, aby sinekupovali už vůbec žádné nové oblečení. K udržitelným trendům patří nákupy oblečení z druhé ruky, výměna oblečení na swapech či přešívání starých a nepotřebných věcí na nové neboli upcyklace.

Mohlo by vás zajímat: Nejlepší pražské second handy a obchody s vintage, nebo upcyklovanou módou

Průkopníci anti-fashion mezi slavnými návrháři

Mezi módní návrháře, kteří mají na svědomí anti-módní kolekce oblečení, znalci řadí Jean Paul Gaultiera, Martina Margielu, Yohji Yamamota, Issey Miyake, Rei Kawakubo, Ann Demeulemeester a další členy avantgardní skupiny The Antwerp Six: Waltera Van Beirendoncka, Ann Demeulemeester, Dries Van Notena nebo Dirka Bikkembergse.