Upcyklace, upcyklovaná móda (anglicky upcycled fashion) je ekofuturistický směr, který usiluje o to, aby nic, co se dá ještě použít nebo přetvořit, nebylo vyhozeno. Upcykluje staré, nošené i nenošené, zčásti poškozené nebo nemoderní oblečení, kravaty, záclony, závěsy nebo ložní prádlo a přetváří je na současnou módu, nové věci, které mají plnit nový účel.
Upcyklace spadá pod kategorii udržitelné módy se proti přehnanému konzumu a tzv. fast fashion, která na spotřebitele chrlí velké množství rychlotrendů a nekvalitní módy na jedno použití.
Upcyklované oblečení a doplňky se v současné módě objevují stále častěji. Fenomén upcyklace se v posledních letech od drobných tvůrců a domácích šicích strojů přesunul i do záběru designérů i větších firem.
Upcycling usiluje o přeměnu starých a z nějakého důvodu již nepotřebných věcí na nové předměty, které mají užitnou hodnotou. Pokud jde o udržitelnost upcyklace je o úroveň výš nad recyklací, protože klade důraz na zachování původních materiálů, ze kterých se dá vyrobit hezká a ještě potřebná věc.
Upcycling se netýká je malých lokálních značek, metodu používají i úspěšní návrháři, absolventi prestižních škol jako je Central Saint Martins a London College of Fashion, Royal Academy of Fine Arts Antwerp nebo Instituto Marangony Milano. Možnost recyklovat a přetvářet staré věci a materiály dává návrhářům pocit tvůrčí svobody a nezávislosti.
Textilní materiály se k tvůrcům dostávají z různých zdrojů, od kamarádů a známých, ze skříní maminek a babiček, ze second handů a obchodů s vintage módou. Vybírají originální kousky, které se dají ozdobit výšivkou nebo našitím aplikace, potisknout sítotiskem, označit či přešít.
Původní majitel mohl kousky ze svého šatníku vyřadit proto, že šlo o unáhlený nákup, měly špatný střih, úzké rukávy nebo nevhodný materiál, pak i nenošené oblečení končí v popelnici nebo kontejneru na textil.
Návrhářka Marina Serre
Úspěšná návrhářka Marina Serre, vítězka prestižní LVHM Prize v roce 2017, šije šaty ze starých pánských svetrů, retro hedvábných kravat nebo ložního prádla. Džínové bundy dělá ze starých vyhozených džínů.
K upcyclingu se dostala částečně díky své babičce, která sbírala cenné vintage kousky a v Paříži měla butik s oblečením z druhé ruky. Marina Serre studovala na akademii La Cambre Mode Belgian Fashion Design a během studia renovovala oblečení z babiččiny sbírky vintage módy.
Recycle Store
V Praze se upcyclingu věnuje Martina Feitová z Recycle Store, která šije korzety ze starých džínů a šaty z triček po tátovi. Její udržitelnou módu najdete v Recycle Store v Ulici Veverkova 8 na Letné. Originální upcyklované oblečení od Rebecci Eastwood seženete v obchůdku Bohemian Retro na Žižkově.
Kolektiv Tvorbou
Za Kolektivem Tvorbou stojí dvě fanynky udržitelné módy Veronika Matějková a Alena Hartmannová. Motivuje je láska k oblečení a doplňkům s minulostí a také k přírodním materiálům a nadčasovým tvarům. Jejich internetový obchod TVORBOU, true vintage je rozsahem spíše menší.
Nabízí módu ušitou z přebytečných či starších oděvů a šperků. Koupíte u nich výjimečné vintage oblečení a doplňky, jejichž kvalitu prověřil čas. Vedle toho mají půjčovnu svatebních šatů a nabízí drobné opravy a péči o oblíbené starší kousky oblečení klientek. Chtějí zkrátka věci udržet déle krásné a déle v oběhu. Vzájemně si pomáhají s holkami z KOSHIless.
Holky z KOSHIless
Andrea a Tereza si říkají holky z KOSHILless. Věnují se výhradně upcyklaci. Přešívají staré, nemoderní nebo poškozené košile na dámské šaty, sukně nebo originální topy. Vadí jim fast fashion a enormní množství textilního odpadu. Rozhodly se proto jít proti všem chrličům módy a vytvořily značku, která myslína budoucnost modré planety. Trochu toho odpadu odklánějí správným směrem.
Návrhářka Lubica Skalská
Slovenská návrhářka Lubica Skalská tvoří upcyklovanou módu a pořádá kurzy a workshopy, na kterých klienty učí, jak při upcyklaci přistupovat ke střihu a materiálu. Rozvíjí tak jejich tvůrčí potenciál.
Historie upcyklace
Nejen během velké hospodářské krize hospodyně šily ze starých šatů kuchyňské zástěry a další potřebné věci. Upcykling nemá jednoho zakladatele, v případě potřeby se upcyklovalo vždy a všude. Ve vztahu k současné konzumní společnosti myšlenku rozvíjel Reiner Pilz z německé technologické společnosti. V novinovém článku, který vyšel v roce 1994, tvrdil, že moderní společnost potřebuje takové způsoby recyklace, které přinesou vyšší užitnou hodnotu, nezatíží životní prostředí a zachovají výrobní zdroje.
Teorii upcyklace rozvíjel také architekt William McDonough a chemik Michael Braungart v knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things, česky Od kolébky ke kolébce: Přetvoření cest, kterými vyrábíme věci, která vyšla v roce 2002. Ve své vizionářské knize zpochybňují status quo a předkládají manifest pro zajímavou a radikálně odlišnou filozofii environmentalismu.
Dosavadní standardní model výroby ještě z doby průmyslové revoluce chtějí nahradit, volají po transformaci průmyslu prostřednictvím ekologicky inteligentního designu. Autoři si přejí, aby se společnost namísto minimalizace plýtvání snažila ze všech věcí vytvářet hodnoty, odpad nemusí vůbec existovat.
Poskytnutím rámce pro redesign všeho od koberců po firemní areály představují McDonough a Braungart revoluční, ale životaschopný plán, jak změnit způsob, jakým děláme věci. Jejich kniha uvedla upcyklaci do povědomí širší veřejnosti a pop kultury.
V roce 2013 vydala dvojice knihu The Upcycle: Beyond Sustainbility – Designing for Abundance, ve které představuje možnosti, jak se všichni mohou významně podílet na procesu šetrné výroby a efektivním využíváním zdrojů. Rozvádějí také, jak předem plánovat zužitkování věcí po skončení jejich životního cyklu.
McDonough a Braungart považují ekonomický růst za správný a nezbytný pro vývoj společnosti. Klíčem k udržitelnému rozvoji je však racionální navrhování produktů, které po vyčerpání jejich užitných vlastností neskončí na skládkách, ale budou znova v jiné formě využitelné.