První pankáči se objevili na konci 70. let 20. století v Anglii. Společný měli odpor proti autoritám, proti kterým se bouřili. Alternativu vedoucí ke změně společenského uspořádání ale nenabídli. Spíše šlo o životní styl, odreagování frustrace, touhu žít svobodně, bez svazujících a často zbytečných společenských pravidel.
Část lidí, kteří se hlásí k punkovému hnutí, své postoje demonstruje nekonvenčním, provokativním oblečením a chováním. Pozornost většinou poutají jejich účesy a oblečení. Barevná číra, piercingy, tetování, píraotrhaná trička s načmáranými hláškami, často se sexuální symbolikou, vysoké vojenské boty nebo křiváky, kožené bundy s cvoky.
Drogy, sex a rock and roll. Bohužel mnoho příslušníků punkové subkultury se nevázaným životním stylem postupem času dopracovalo k závislosti buď na drogách nebo alkoholu, aby příslušníky odsuzovaného mainstreamu nakonec nedůstojně žádali o drobák. Čásk alkoholiků a narkomanů se navíc k punku hlásí proto, že jim to přijde cool a z jejich závislosti a společenského úpadku to dělá svobodnou volbu. Proto vzniklo hnutí Straight Edge (česky rovná hrana). To jsou pankáči, kteří nepijí, nekouří, nejedí maso a říkají, že jejich revoltou je čistá mysl.
Punk je česky ztrouchnivělé dřevo nebo taky povaleč. Jde o poměrně rozšířené hnutí mladých lidí s vlastní životní filozofií a stylem. Pankáči usilujíí o autentičnost a spontánnost projevu. Jsou skeptičtí vůči společnosti a možnostem, které jim nabízí.
Punk se stejně jako hnutí hippies distancuje od konzumu, toxického pracovního prostředí, korporátů, kariérismu, šosáctví a maloměšťáctví. Významnou realizační oblastí punku je hudba, proto ho někteří považují za hudební hnutí. Hudebním projevem je „punk rock“, který má výrazný rytmus a v textech písní se objevují nejrůznější společenské problémy a nespokojenost se stavem věcí. Punk se vrátil k amatérismu prvotního rock-and-rollu a rockové hudbě opět vydobyl autentičnost svými působivými koncertními výstupy.
První etapa vývoje punkového hnutí je datována od poloviny 60. let do poloviny 70. let 20. století v USA a Velké Británii. Druhá nejvýznamnější etapa probíhala od poloviny 70. let do poloviny 80. let v Evropě a třetí etapa, označovaná jako Hardcore, začala koncem 80. let 20. století.
Pankáče ale najdeme už v románu Na plecházně amerického spisovatele Johna Steinbecka, který byl poprvé vydán v roce 1945. Děj románu se odehrává v malé ulici s továrnou na zpracování ryb v Monterey v Kalifornii. Autor v románu sleduje osudy lidí, kteří v Monterey žijí během Velké hospodářské krize.
Mack, Hazel a Eddie, kteří nemají rodiny, peníze a žádné jiné ambice než pití, jídlo a zábavu. Žijí společně v "Noclehárně". Třeba Eddie často zaskakuje za kamaráda jako barman a tak zásobuje kamarády kořalkou slitou ze sklenic po hostech v baru. Pod barem má galonovou nádobu, v jejímž hrdle je nálevka. Vše co zbyde po hostech ve sklenicích slívá do nálevky, něž je umyje. Výslednou směs nosí do Noclehárny. Výsledná směs je vždy zajímavá a překvapující. Pivo s žitnou, bourbonem, skotskou, vínem, rumem a ginem je nejběžnější, občas je ozvláštněna anýzovku nebo curaçaoem.
Punk vzniká v důsledku prohlubování pocitu odcizení a neexistence životní perspektivy. Vrcholné období punkového hnutí se kryje s obdobím největší nezaměstnanosti mezi mladými lidmi vpoválečné Anglii. K punku se hlásila heterogenní generační skupina mladých, která příslušela jak k vrstvě dělníků, tak budoucí inteligenci. Tehdy bylo označováno buď za hnutí sociálního odporu, nebo za bohému.
Skupiny pankáčů se objevily nejdříve v hostincích, kde šokovaly i získávaly přívržence. které byly doplňovány např. pytly na smetí, starým školním oblečením apod. Punk se stavěl proti masové populární hudbě. Uznával spontánní naturalistický hudební projev, objevoval nové zvuky, nové hudební a výrazové formy.
Punková móda byla brzy přijata i v širším měřítku a zdaleka ne všichni, kdo nosili punkovou módu tíhli k životní filosofii hnutí. Punk byl apolitický a až na vzácné výjimky nebyl nikdy násilný, i když někdy vyvolával násilné reakce svého okolí.
V bývalém Československu se punk rozšířil v polovině 80. let, kdybyl především formou vyjádření pocitu bezmoci a protestem mladých lidí vůči typickým a dlouhodobým negativním jevům socialistické společnosti. Jeho vlivem se rozšířily prvky módy, jako jsou výrazně obarvené vlasy, potrhané síťované punčochy, křiváky, opasky a náramky s cvoky a nýty.
Režisér a scénárista Jan Látal věnoval punku jeden díl z dokumentárního cyklu Kmeny z roku 2015, který vysílala Česká televize. Cyklus Kmeny mapoval současné městské subkultury. Pankáčům byl věnován hned první díl.
Na stránkách Česko-Slovenské filmové databáze se o něm píše:
Punk, jehož kořeny sahají do Anglie sedmdesátých let a obepínají tehdy nově vzniklé hudební hnutí, jež bylo u nás do revoluce v roce 1989 prakticky zakázané. S pádem komunismu odešla i policejní perzekuce kmene a démonizace „punkáčů". Na povrch se opět dostává původní myšlenka hnutí - že člověk je sám sebou, společně s filozofií DIY (Do It Yourself). Projekt Kmeny vznikl v koprodukci studia Yinachi a České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister.
Na webu ČT se o obsahu dílu Hipsteři dočtete:
Citlivost a následná revolta proti jakémukoli útlaku a svazujícímu systému, exprese individuality a nesmíření se jako životní postoj. Svoboda projevu a prožitku v několika svých verzích, překvapivé formy realizace svobody. Protest proti podstatě společenského bytí založeného na tuhém řádu, automatismu rolí a mechanismech donucení. Těžké boty proti nepřirozenosti, falši, neautentičnosti. Režisérka Daniela Gébová propojuje krajní polohy současné tuzemské punkové scény a hledá nové a nezvyklé formy toho, co znamená punk.
V současnosti se typické znaky punkového oblečení opakovaně stávají součastí kolekcí módních tvůrců i fast fashion na jedno použití. K mání jsou potrhané džíny, křiváky a tašky s větším či menším množstvím cvoků, trička s nápisy, které jste mohli vidět na členech kapely Sex Pistols.