Častá duševní onemocnění lidí bez domova

Lidé bez domova bývají ve špatné zdravotní kondici a z mnoha důvodů se jim nedostává pomoci. Velmi častý je u nich také výskyt psychiatrických onemocnění, který je vysoko nad celorepublikovým průměrem. Samostatnou kapitolou jsou lidé bez domova se stařeckou demencí.

V tomto článku se zaměříme na psychiatrická onemocnění, která dostanou na ulici dříve vesměs bezproblémové lidi.

Pokud chce společnost předcházet bezdomovectví, nesmí zapomínat na lidi s duševním onemocněním. Jsou zranitelní, často si sami nedokáží říct o pomoc a velmi snadno mohou skončit na ulici. Bezdomovectví je často důsledkem neléčeného nebo nesprávně léčeného onemocnění.

Odhaduje se, že jen jedna třetina bezdomovců s psychiatrickou diagnózou onemocněla kvůli stresujícímu životu bez střechy nad hlavou. Druhé dvě třetiny duševně nemocných lidí bez domova trpěli psychiatrickým onemocněním ještě před tím, než skončili na ulici.

Příčiny bezdomovectví

Život na ulici je nejčastěji důsledkem více příčin, které vedou k sociálnímu vyloučení. Na vznik bezdomovectví má často vliv souhra několika negativních událostí. Někdy ke ztrátě domova stačí jedna mimořádně stresující událost, například úmrtí rodičů, na kterých byl člověk materiálně i citově závislý.

Žvotní příběhy lidí bez domova jsou velmi rozmanité. Mimo společnost se lidé dostávají nejčastěji pro sociální, zdravotní a ekonomické potíže. K bezdomovectví vede zkušenost s domácím násilím, zneužívání, zdravotní postižení anebo rozvoj závislosti na alkoholu.

Mezi bezdomovci najdete lidi pocházející ze všech společenských vrstev, lidi s různou úrovní dosaženého vzdělání, mladé i staré, muže i ženy. Psycholožka Marie Vágnerová ve své knize Psychopatologie pro pomáhající profese uvádí, že nejvyšší riziko stát se bezdomovcem nesou jedinci komplexně (somaticky, psychicky i sociálně) hendikepovaní.

Často vyrůstali v nefunkčních nebo neexistujících rodinách, svoji vlastní rodinu nezaložili a mají omezené kompetence z důvodu mentální retardace, duševního onemocnění nebo poruchy osobnosti. . Ne vždy je snadné rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. Duševní onemocnění je častým důvodem života na ulici. Někteří bezdomovci ale začali trpět duševní chorobou až v době, kdy se lidmi bez domova stali. Také závislost na alkoholu může vést k životu na ulici, stejně jako bezdomovectví vede k alkoholismu.

Společenské změny, životní události a zdravotní potíže, které posílají část lidí na ulici

1. Strukturální změny ve společnosti vedoucí k nepříznivé situaci na trhu práce, růstu chudoby, nedostatečné pomoci starým a nemocným, finanční nedostupnosti bydlení, diskriminaci menšin, nedostatečné integraci lidí se
2. Tělesné postižení nebo duševní onemocnění
3. Opuštění dětského domova v 18 letech
4. Návrazt z delšího pobytu v psychiatrické léčebně
5. Návrat z pobytu ve vězení
6. Toxické rodinné zázemí, psychické nebo fyzické týrání
7. Propuknutí duševního onemocnění,
8. Ztráta zaměstnání
9. Mentální retardace, která nevede k životu v ústavním zařízení, přičemž jedinec neumí řešit běžné problémy
10. Zadluženost s neschopností splácet
11. Alkoholismus a jiné závislosti
12. Osamělost spojená s nesamostatností

Z děcáku bez pomoci rovnou na ulici

Ukázka z rozhovoru s lékařkou a pěstounkou Dagmar Zezulovou z Respektu č.41/2009, který nabízí možnou odpověď na to, proč tolik dětí z dětských domovů končí po opuštění zařízení na ulici.

"…Jenže život takový není. Úplně mě ničilo, když jsem viděla, že děti, když přišly, tak myslely, ţe jim budeme celý život plánovat. Že jim řekneme, co budou dělat od dvou do čtyř, všechno jim zařídíme, nechápou, že tady není kuchařka ani uklízečka. Také neustále čekají zážitky, v domově jedou jednou do divadla, jednou do bazénu, pak na hrad, pak na dovolenou a na hory a pak přijedou Američani a udělají jim program s angličtinou. A je to dobře, jenže děti pak vyjdou z toho domova a nic takhle nefunguje. Dokud jsou v děcáku, společnost se nad nimi rozplývá a dělá jim servis, ale jakmile z něj vyjdou, stanou se z nich pro ni "nebezpeční týpci". A je tu ještě jedna věc, která mě bolela asi nejvíc. Naše děti měly vztah k dospělým osobám, jako bývá ve škole k učitelům. ..."

Podle zkušeností studentky sociální a humanitární práce Leony Šnévajsové se v azylových domech pro lidi bez domova nachází velká část lidí, kteří dlouhodobě trpí určitou duševní poruchou.
Více informací najdete v bakalářské práci Leony Šnévajsové: Sociální práce s duševně nemocnými lidmi bez domova v České republice

Duševně nemocní jsou zranitelní a bez pomoci okolí často končí na ulici

Duševně nemocní lidé jsou zranitelnější než většinová populace, proto pokud postrádají dostatečně silnou sociální oporu, mohou negativní životní události (jako např. ztráta nejbližší osoby, bydlení, násilí) rychle vést k životu na ulici.

Jak uvádí Haasová "na ulici se dnes často pohybují pacienti propuštění z psychiatrických léčeben, kteří nejsou hospitalizováni, a přitom by léčbu potřebovali. Jedná se o lidi, které po změně režimu v roce 1989 u nás nemůže nikdo proti jejich vůli držet v léčebnách, pokud neohrožují sebe nebo okolí na zdraví, životě či majetku.

Přesto dochází v posledních letech v důsledku úsporných opatření k dalšímu propouštění duševně nemocných z psychiatrických zařízení. Tito lidé bývají nesamostatní, chybí jim potřebné kompetence, nejsou schopni se adaptovat na novou situaci. Běžný způsob života většinové společnosti je pro ně nezvládnutelný (udržení bytu, práce a podpůrných sociálních sítí).

Časté psychické poruchy u bezdomovců

Velký vliv na psychickou kondici bezdomovců má jejich nízké smýšlení o sobě samých, nedůvěra ve vlastní schopnosti. Převládá u nich pocit poražení a také zlost na okolní svět. To, že klesli až na dno společnosti, většinou přisuzují vnějším okolnostem, což jim umožňuje zachovávat si aspoň minimální sebeúctu nutnou k přežití.

Žití na okraji společnosti přináší depresivní a sebevražedné tendence a přispívá ke vzniku a rozvoji psychiatrického onemocnění. Zároveň platí, že psychicky nemocní, lidé s hraniční poruchou osobnosti, s nižší sociální inteligencí nebo handicapovaní, jsou nejvíce ohroženi sociálním vyloučením.

I když by měli, neberou léky

Bezdomovci, kteří trpí psychotickými poruchami, by měli užívat psychofarmaka. Život na ulici však braní léků výrazně omezuje, důvodem je neplacení zdravotního pojištění, špatný přístup k lékařské péči, nedostatek peněz a jejich přednostní používání na koupi alkoholu a cigaret.

Asi nepřekvapí, že jsou lidé bez domova jsou náchylnější k duševním nemocem a psychickým problémům víc, než je běžné u většinové populace. Výzkumy však uvádějí rozmezí od 20 až do 95 % bezdomovců, kteří mají nějakou psychiatrickou diagnózu.

Psychiatrické onemocnění způsobuje bezdomovectví, které je pak ještě prohlubuje

Průzkumy mezi bezdomovci opakovaně potvrzují že lidé, kteří končí na ulici, měli problémy s duševním zdravím ještě před tím než se stali bezdomovci. A tyto problémy se v důsledku frustrací souvisejících s bezdomoveckým životem postupně zhoršují.

Níže najdete popis nejčastějších nemocí duše, které dostávají lidi až na ulici.

Schizofrenie

Schizofrenie je važné duševní onemocnění, které může potkat kohokoliv z nás. Podle vědců je příčinou onemocněnía genetická zátěž v kombinaci dalšími vlivy, jako jsou imunitní a biochemické pochody, infekce nebo stres.

Pokud je člověk s genetickou dispozicí v průběhu života vystaven intenzivní zátěži, mohou se začít rozvíjet příznaky psychózy. Proč přesně se schizofrenie u konkrétního člověka rozvine, lékaři stále ještě neumí zjistit, rámcově ale vědí, které jevy za nemocí stojí.

Nemocný člověk v akutní fázi schizofrenie slyší hlasy, které o něm mluví ve třetí osobě, posmívají se mu nebo mu něco přikazují. Objevuje se bezdůvodný smích či hněv. Nedokáže je odlišit od skutečnosti, v jeho mysli jsou zcela reálné. vlastních představ a

Mezi lidmi bez domova je toto onemocnění časté, odhaduje se, ţe asi 20 až 40 % z nich je postižených schizofrenií a jinými psychózami. V běžné populaci se přitom toto onemocnění objevuje přibližně jen u 1 % lidí.

Zvýšená aktivita neurotransmitteru dopaminu

U lidí se schizofrenií byla zjištěna zvýšená aktivita neuropřenašeče dopaminu a také nerovnováha mezi dopaminovým a serotoninovým systémem v mozku, což vyvolává psychotické příznaky jako jsou bludy nebo halucinace. (Poškození dopaminových drah je úzce spojeno také se vznikem Parkinsonovy choroby.)

Nemocný se schizofrenií ztrácí kontakt s realitou, nedokáže rozpoznat, co je skutečné a co jsou jen halucinace nebo vnitřní hlasy vyvolané nemocí. I když se o to snaží, nedokáže jasně myslet, ani dobře komunikovat se svým okolím.

Může projevovat poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinace) a změnou chování. Onemocnět schizofrenií může kdokoliv. Nemoc se objevuje se nejčastěji mezi 18. a 30. rokem života a týká se zhruba 1 % populace.

Neurotické poruchy (úzkosti)

U nemocných převažuje nadměrný a opakující se pocit strachu a ohrožení. Úzkosti se často projevují tělenými příznaky (tenzní bolesti krku, šíje a hlavy, sucho v ústech, bušení srdce, alergie). Úzkost vyvolávají situace, které běžně nejsou nebezpečné.

Úzkost se objevovat v náhlých záchvatech (panické ataky) nebo na člověka působit trvale. Úzkostné poruchy mohou zásadně ovlivnit kvalitu života nemocného, brání mu podávat výkon v zaměstnání a negativně ovlivňují vztahy s blízkými.

Úzkostné poruchy dělíme do několika skupin:

• Fobie - patří sem úzkost a strach z určitých objektů a situací (např. arachnofobie), strach z mezilidského kontaktu a veřejného zesměšnění (sociální fobie), atd.
• Panická porucha - náhlý, prudký nástup úzkosti, doprovázený tělesnými projevy (bušení srdce, třes, dušnost), po odeznění člověk často žije ve strachu, kdy se panika opět dostaví
• Generalizovaná úzkostná porucha - úzkost není tak úporná jako u panické poruchy, ale je chronická, vyskytuje se bez ustání
• Smíšená úzkostně-depresivní porucha - Postižení jsou v důsledku svých táhlých obtíží vystavováni chronickému stresu, klesá jejich výkonnost, obranyschopnost organismu a dochází k výraznému poškození kvality života.
• Hlavním dvěma příznaky této duševní nemoci je úzkost a přetrvávající smutek.úzkost není tak hluboká jako u panické poruchy a deprese také nedosahuje hloubky depresivního onemocnění
• Obsedantně-kompulzivní porucha - u člověka se objevují nutkavé myšlenky (obsese), k uvolnění tenze slouží rituály nutkavé jednání (kompulze) či obě varianty - neodbytné myšlenky jdou zpravidla proti tomu, co si jedinec přeje.

Příznaky úzkostně-depresivní poruchy

Mezi typické příznaky úzkostně-depresivní poruchy například patří obtíže s koncentrací, poruchy spánku, podrážděnost, přecitlivělost a snadné pohnutí k pláči, pesimistické až katastrofické pojetí budoucnosti zveličování vlastních selhání, chyb a nerealistická míra sebekritiky, zvýšená nemocnost, psychosomatické bolesti (hlavy, žaludku nebo zad).

Lidé, kteří trpí úzkostně depresivní poruchou, jsou ohroženi závislostí na alkoholu víc, než ostatní lidé. Alkohol má relaxačně-sedativní účinky, které úzkostným lidem poskytují přechodnou úlevu. Velice často se u nich rozvíjí patologický vzorec pití, kterému se říká sebemedikační alkoholismus.

Zdroj: Web psychologické a psychiatrické kliniky AdiCare

Bipolární afektivní porucha

Bipolární afektivní porucha, donedávna označovaná jako maniodepresivní psychóza, je vážné duševní onemocnění, které postihuje přibližně 1 až 2 % populace. Postihuje ženy i muže bez ohledu na rasu, vzdělání či sociální statut.

Bipolární afektivní poruchu charakterizují poruchy a výkyvy nálad: deprese, mánie nebo smíšené stavy. Mezidobí bývá bezpříznakové.

Příznaky depresivní epizody

• Patologicky smutná nálada, skleslost, pesimismus, neschopnost prožívat radost, apatie
• Poruchy spánku, změněná chuť k jídlu,
• Ztráta energie a zájmů, velká únava, zpomalené tempo
• Snížené sebehodnocení a sebevědomí, pocity viny, sebeobviňování
• Nerozhodnost, nejistota, poruchy soustředění, poruchy pozornosti
• Pocity bezvýchodnosti, beznaděje, myšlenky na smrt, sebevražedné sklony

Příznaky manické epizody

• Euforická, nepřiměřeně veselá nálada
• Někdy podrážděnost, mrzutost, vyvolávání konfliktů, vztahovačnost, bezohledné chování,
• Zrychlené myšlení a řeč, rychlé utrácení peněz
• Zvýšená aktivita (neúčelná, nelogická, nepřiměřená)
• Zvýšené sebevědomí a sebehodnocení, přeceňování vlastních schopností a možností, velikášství,
• Ztráta sociálních zábran, lehkovážnost, nebezpečné a zbytečné riskování
• Excesy v konzumaci psychoaktivních látek (alkohol, ale i nelegální drogy)
• Snížená potřeba spánku, nadměrná sexuální aktivita a odbržděnost

Příznaky smíšené epizody

Současně přítomné příznaky mánie i deprese, střídají se po několika dnech nebo dokonce hodinách

Příčiny bipolární afektivní poruchy

Příčiny onemocnění lékaři nedokáží jednoznačně určit, ale vědí, že jde o faktory genetické, biochemické a hormonální i o vnější vlivy. Bipolární afektivní porucha je jednoznačně biologicky podmíněné onemocnění.

Jde o nemoc vleklou, dlouhodobou, která ovlivňuje život nemocného i jeho rodiny. Má negativní dopad na celkové fungování v životě, zaměstnání i partnerských vztazích nemocného. Zásadní podmínkou dobrého průběhu je dlouhodobá a pravidelná léčba.

Zdroj: MUDr. Markéta Zemanová, přednosta primariátu Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod

Schizoafektivní porucha

Příčina vzniku schizoafektivní poruchy není jasná, objevuje se u mladistvých a mužů i žen nižšího středního věku. Nemoc je v podstatě celoživotní.

Kombinuje dvě poruchy, které se v jeden okamžik vyskytují obě najednou:

• schizofrenie (projevy schizofrenních příznaků i s těmi pozitivními příznaky)
• porucha nálady (je to deprese, mánie, hypománie, nebo smíšený typ, u kterého se objevují všechny předchozí typy v jeden čas – ne najednou, ale kmitání nálady probíhá velmi rychle, velmi rychlé přesmyky → za jednu ataku vystřídá obě polarity nálady)

Vedle schizofrenních příznaků se objevují i depresivní a manické bludy. Když se vše spojí dohromady, vzniká velmi široká škála psychotických projevů.

Zdroj: Mgr. Petr Kosík, Wikisofia: Poruchy s psychotickými příznaky

Oligofrenie (mentální retardace)

Oligofrenie (mentální retardace), nedostatečný vývoj celé osobnosti člověka, vyznačující se zejména sníţenými rozumovými schopnostmi, které jsou někdy doprovázeny tělesnými defekty. 53 Ze skupiny psychotických duševních poruch je nejčastější a nejzávaţnější schizofrenie, pro kterou je typické chronické narušení myšlení a vnímání, porucha emotivity a osobnostní integrity.

Duální diagnózy

Duální diagnóza je souběh dvou psychiatrických diagnóz. Jednou z nich je duševní porucha jako například schizofrenie, bipolární afektivní porucha, deprese, porucha příjmu potravy, generalizovaná úzkostná porucha nebo posttraumatická stresová porucha. Druhou pak syndrom závislosti na drogách nebo alkoholu.

Může jít i o nelátkovou závislost, jako je gamblerství, závislost na počítačích, jídle nebo nakupování. Při duální diagnóze dochází velmi často k souběhu příznaků nemocí a užívání drogy.

Pacient s duální diagnózou má pro svůj psychický hendikep menší odolnost vůči závislosti a snáze jí propadá. Návyková látka snižuje účinek léků a vystavuje pacienta riziku rozvoje psychózy, propadu do deprese nebo pokusu o sebevražedu.

Na léčbu duálních diagnóz se specializuje oddělení č.16 v Psychiatrické nemocnici Bohnice.

Málokdo ví, že:

• U 10 až 15 % lidí bez domova byly zdravotní problémy, především psychického původu, hlavním důvodem, který je dostal na ulici,se týká z nich.
• P sychiatrické onemocnění patří mezi jednu z nejčastějších příčin bezdomovectví.
• 80 % bezdomovců se potýká s psychickými problémy souvisejícími přímo s pobytem na ulici.
• 100 % lidí bez domova má za sebou vážné trauma.

Ať už byly důvody vedoucí k bezdomovectví jakékoli, situace, kdy hrozí skutečné riziko, že se ocitnete bez přístřeší, moment samotný, nebo následná realita pobytu na ulici, je velmi traumatizující.

S přihlédnutím ke všemu výše zmíněnému je tedy zřejmé, že tento typ péče, tedy péče o duševní zdraví, by se měl stát nedílnou součástí řešení klientovy situace.
Téma duševního zdraví se v dnešní době stává ústředním společenským tématem. O psychiatrických onemocněních se začalo víc mluvit během pandemie Covid, protože se během ní duševní stav značné části populace zhoršil.

Na ulici končí mladí lidé, kteří skutečný domov nikdy nepoznali

Podle průzkumů na ulici končí mladí lidé bez rodinného zázemí a s nižším dosaženým vzděláním. Řada z nich vyrostla v dětském domově. Nedokážou žít samostatně a převzít za sebe odpovědnost.

Chybí jim dobré vzory od rodičů a neuznávají autority. Nemají sebevědomí, proto jsou snadno ovlivnitelní. Aby vytěsnili pocity prázdnoty a obavy z vlastní budoucnosti, experimentují s drogami. Peníze na jejich pořízení si pak obstarávají krádežemi či prostitucí.

Tři obvyklé cesty člověka na ulici dle sociologů a psychologů

První cesta

První cesta je dlouhodobá a se týká lidí, kteří se už narodí do znevýhodněných podmínek a v podstatě i do sociálního vyloučení. Na ulici mohou skončit děti:

• zanedbávané, psychicky anebo fyzicky týrané,
• sexuálně zneužívané,
• vyrůstající rodinách, kde se vyskytují patologické jevy jako alkoholismus nebo jiné závislosti,
• které vyrůstaly v dětském domově.

Tyto děti samy pocit domova nikdy nezažily nebo domov nevnímaly jako bezpečné místo. Nepodnětné nebo ohrožující výchovné prostředí způsobuje traumata, která dál negativně ovlivňují celý další život těchto dětí. Jejich startovací pozice je s nulovým nebo dokonce záporným sociálním i ekonomickým kapitálem.

Jde v podstatě o reprodukci vyloučeného postavení, uzavřený kruh, z něhož je jen nepatrná možnost úniku. Tato cesta se týká asi 30 % všech zjevných a skrytých bezdomovců v ČR.

V Česku žije až 10 tisíc bezdomovců, kterým ještě nebylo 26 let. Podle odborníků pocházejí hlavně z rozbitých rodin nebo dětských domovů a mají nízké vzdělání. Práce s mladými bez domova je obtížnější a současné služby na ně nejsou připraveny.

Druhá cesta

Druhá cesta je mnohem kratší. Obvykle týká lidí, kteří měli zaměstnání a byli začlenění do společnosti. Shodou více negativních okolností a volbou nevhodných strategií k jejich zvládnutí, se přesto ocitli na ulici. Tito lidé trpí hlubokými pocity selhání, viny, zoufalství a beznaděje.

Nejčastěji jde o kombinaci zadlužení, zdravotních problémů, nezaměstnanosti a neschopnosti platit účty, zejména náklady na bydlení. Mezi nevhodné strategie řešení těchto situací patří únik k návykovým látkám nebo trestné činnosti. To pak vede k rozpadu rodiny, ztrátě přátel, případně i k pobytu ve vězení.

Získat zpět střechu nad hlavou je vzhledem k zadlužení, zdravotním problémům a později často i závislosti na velmi obtížná.

Třetí cesta

Třetí cesta na ulici je lemována vážnými zdravotními problémy. Může jít o chronická onemocnění, fyzický nebo mentální handicap, případně závažné duševní onemocnění.

V bezdomovectví se ocitají proto, že nemají ve svém okolí lidi, kteří by jim poskytli dostatečnou podporu nebo dojde ke kumulaci problémů podobně jako v případě Druhé cesty.

Řada lidí bez domova žije se závažným duševním onemocněním bez toho, že by byli kdykoliv v minulosti diagnostikováni nebo léčení.

Čtvrtá cesta

Čtvrtá cesta je dobrovolná se údajně zatím vyskytuje spíše v západních zemí a týká se lidí, kteří se sami rozhodnou opustit život v běžné společnosti a po určité epizodě bezdomovectví se do něj opět vrací. Jedná o okrajový jev, naprostá většina lidí se v bezdomovectví ocitá nedobrovolně a zároveň nemá možnost ani kompetence, se do společnosti zpět zařadit.

Zdroj: Šance dětem, Ing. Libor Prudký, Ph.D.: Bezdomovectví a jevy, které ho provázejí a předcházejí

Několik příběhů na závěr

Přečtěte si o osudech tří lidí bez domova.

Václav Bural, bezdomovcem už od 22 let

Václav Bural strávil mládí na lavičce v centru Prahy, přežíval díky štědrosti turistů. „Je to občas dost nebezpečné, protože tam jsou takoví frajeři, kteří člověku uříznou batoh ze zad, když spí,“ popisuje své zkušenosti.

Bezdomovcem se stal ve 22 letech, když přišel o bydlení. „Vzhledem k tomu, že jsem 14 dní před tím nastoupil do práce, kde nebyla možnost žádné zálohy, tak najednou šup a byl jsem na ulici,“ říká.

Čtyři roky přespával v opuštěných budovách. Přitom pravidelně chodil do knihovny, kde si tiskl životopisy a hledal práci. „Nejlepší směr to nabralo, když na jeden ze squatů přijel známý s nabídkou práce, protože předělával barák. Řekl: můžete u mě bydlet, dám vám každý den tolik a tolik.“

Publikovala Česká televize 1.6.2018 v textu k videu Mladých bezdomovců je až deset tisíc. Nezažili normální život, práce s nimi je těžší, říká expert

Muž, 58 let, i vysokoškolák může skončit na ulici

Čsto se ohřívá na chodbě jihlavského Domu zdraví a v sobotu se chodí najíst k autobusovému nádraží, kde zdarma rozdávají teplé jídlo.

58 let starý muž je inženýr. Na ulici skončil vedle jiného kvůli vleklým zdravotním potížím a čtyřem operacím. Kvůli omrzlinám mu amputovali část nohy.

Kdysi býval šéfem jednoho zemědělského podniku. Během restitucí musel jako šéf řešit složité problémy, na které neměl. Před 11 roky se jeho život otočil špatným směrem. Dnes žije na ulici. Jeho vlastní sestra pracuje v nemocnici jako vrchní sestra. Nemá s ní spolu dobré vztahy. V Jihlavě má i matku, ale nevídá se s ní.

Sám říká, že nepracuje prý proto, že mu omrzla noha. Má ji uříznutou do půlky chodidla, což je omezující, ale mnoho profesí by mohl dělat i s tímto hendikepem. Říká, že domov ztratil, když jeho přítelkyně skončila se schizofrenií trvale v ústavu. Pak přišel i o byt. Redaktorům iDnes tvrdil, že není alkoholik. Důkazem je podle něj skutečnost, že 14 dní pil jen mléko a hodně čaje.

Muž, 49 let, bývalý horník

12 let fáral na uranové šachtě u Dolní Rožínky. Dnes patří přibližně 80 bezdomovcům v Jihlavě, kteří si v sobotu chodí pro obědy na autobusové nádraží.

Mám dvě dcery z prvního manželství, po rozvodu nechal holkám byt, což byla podle něj jedna z příčin, proč skončil na ulici. Dnes přebývá přes den v teplých chodbách jihlavské nemocnice a polikliniky.

Po rozvodu šel do žďárského azylového domu a pak do Jihlavy, kde bydleli v Henčově jeho prarodiče. Po smrti prarodičů jeho otec dům prodal.

Říká, že se snažil sehnat si práci, ale má hlubokou trombózu žil a už dvakrát měl plicní embolii. Několikrát delší dobu ležel v nemocnici a musí mít sedavou práci, což je pro bývalého horníka problém.

Pokud jde o alkohol, říká, že si rád vypije, ale ne každý den. Přespává v nevytopeném vybydleném domě a zahřívá se pod peřinou. Přestože je na ulici, podařilo se mu znovu oženit. Manželka prý bere 11 tisíc důchodmá a bydlí v Jihlavě na ubytovně. On za ní každý den chodí na návštěvy od 14 do 17 hodin, jak je tam povolené.

V jihlavském azylovém domě měl dvakrát potíže, proto už se tam nepokouší dostat. O jaké potíže se jednalo, neřekl.

O jihlavských bezdomovcích psal iDnes.cz ve článku Inženýr, horník i topič. Jihlavští bezdomovci vyprávějí životní příběhy