Většina Čechů žije v domění, že těžké zážitky a trauma z dětství si nese jen pár procent lidí. Ve skutečnosti je jich řádově víc. V loňském roce bylo v ČR nahlášeno více než 9.500 případů týrání, zneužívání nebo zanedbávání dětí. Odhaduje se, že skutečný počet je desetkrát větší! Několik dětí ročně na následky krutého zacházení zemře.
Rozsáhlá a mezinárodně uznávaná studie Adverse Childhood Experiences (ACE) od roku 1980 zkoumá četnost výskytu negativních zážitků v dětství. Sleduje také jejich dopad na duševní i fyzické zdraví a celkovou kvalitu života.
Četnost výskytu těžkých zážitků a traumat v dětství
38 % respondentů zažilo dvě a více negativních zkušeností, mezi které patří: domácí násilí, zneužívání návykových látek v rodině, duševní onemocnění matky nebo otce, odloučení rodičů nebo rozvod, rodič ve vězení, fyzické násilí, sexuální zneužívání, emocionální týrání, fyzické a emocionální zanedbávání. Deset jmenovaných kategorií negativních zkušeností vědci definovali pro účely CDC-Kaiser Permanente ACE study.
14 % dotázaných zažilo čtyři a více druhů negativních zkušeností, např. psychické týrání, fyzické týrání, násilí vůči matce nebo zneužívání návykových látek v rodině.
Riziko transgeneračního přenosu
Působení vzájemně se ovlivňujících negativních zkušeností a dalších forem negativních sociálních vlivů výrazně ovlivňuje psychický vývoj dítěte. Negativní zkušenosti v dětství s sebou přinášejí celoživotní problémy psychického, behaviorálního a sociálního charakteru, které často bývají přenášeny na další generaci.
Toxický stres způsobený špatným zacházením a nepříznivými životními podmínkami v rodině dítěte často vede k problémům s učením a chováním, později k problémům v práci, dluhům, chudobě a k opakování stejného vzorce u vlastních dětí v dospělosti.
Četnost výskytu negativních zážitků v dětství má zcela jistě závažný celospolečenský dopad.
Zanedbávání a špatné zacházení poškozuje mozek
Výsledná zpráva říká, že negativní zážitky z dětství mají dramatický dopad na další život, výkonnost, duševní i fyzické zdraví. Pokud vážné trauma u dítěte zůstane neodhaleno a nedostane mu adekvátní profesionální pomoci, má trauma negativní vliv na utváření struktur a fungování mozku. To později vede ke zdravotním problémům a rizikovému chování.
Zdravotní potíže způsobené negativními zážitky v dětství zahrnují obezitu, diabetes, kardiovaskulární onemocnění, rakovinu a dokonce i četnější výskyt zlomenin (způsobený riskatním chováním), alkoholismus, zneužívání drog a kouření. S ohledem na poškození struktur a fungování mozku.
S ohledem na poškození struktur a fungování mozku a zcitlivělou reakci na stres dosahují lidé s traumaty z dětsví horší prospěch a nižší úroveň vzdělávání, častěji jsou nezaměstnaní nebo na nemocenské.
Citujme z knihy amerického neurologa a psychiatra Bruce Perryho a Mai Szalavitz Chlapec, kterého chovali jako psa, příběhy dětí, které překonaly trauma:
"Arthur nebyl zlý, ale neměl ponětí o tom, co děti potřebují. Živil se jako chovatel psů a bohužel své znalosti aplikoval na péči o dítě. Začal Justina zavírat do psí klece. Postaral se, aby bylo dítě nakrmené a přebalené, ale skoro na něj nemluvil, nehrál si s ním a ani nedělal žádné další normální věci, které dělají rodiče vychovávající děti. Justin žil v té kleci pět let a většinu dní mu dělali společnost jenom psi. ... Ve věku dvou let Justinovi diagnostikovali statickou encefalopatii, což znamená, že měl vážné poškození mozku neznámého původu, které se pravděpodobně nezlepší.
Vzali ho k doktorovi, protože byl vážně opožděný ve vývoji. Neuměl chodit ani říct několik slov, a to ve věku, kdy většina dětí už jsou batolata aktivně zkoumající okolí a začínají mluvit ve větách. Byla tragédie, že když Arthur vodil Justina na lékařské prohlídky, nikdo se ho nezeptal na jeho životní podmínky. A nikdo neudělal pořádnou vývojovou anamnézu. U chlapce dělali testy na různé tělesné choroby, skenovali mu mozek, objevili atrofii mozkové kůry a zvětšení komor naplněných tekutinou uprostřed mozku. ...
V těch dobách si mnoho lékařů stále neuvědomovalo, jakou škodu může na mozku napáchat samotné zanedbávání. Předpokládali, že něco tak jasně viditelného na skenech musí být důkazem genetické vady nebo nitroděložního poškození, například styku s toxiny nebo nemocí. Neuměli si představit, že pouhé prostředí v raném věku by mohlo mít tak vážné tělesné následky. Ale studie provedené naší skupinou a později i dalšími vědci zjistily, že sirotci, které nechali bez dostatku láskyplné a individuální pozornosti, skutečně mají viditelně menší hlavu a drobnější mozek. Na jejich mozku jsou zřetelně vidět abnormality, totožné s těmi, které jsem viděl u Justina."
Video Early Brain Development
Koho zajímají detaily, může se podívat na video, kde Dr. Bruce Perry mluví o vývoji lidského mozku v prvních letech života. Mluví i o traumatizujících zkušenostech, které mohou vývoj mozku negativně ovlivnit a taky o tom, jak zmírnit jejich dopady.
Traumatické zkušenosti v dětství
Traumata, která mohou negativně ovlivnit vývoj člověka, dělíme na akutní a chronická. Chronické trauma vzniká při opakovaném vystavení negativním zkušenostem, jako je fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání, opakující se přihlížení domácímu násilí nebo šikana. Akutní trauma vzniká jako následek ojedinělé události, může to být přírodní katastrofa, náhlé úmrtí blízkého člověka nebo válka.
Lidských příběhů a možných traumat je nekonečně mnoho. Může jít o následky přežití život ohrožující nemoci, zkušenost s domácím násilím, znásilnění, vážnou autonehodu, sexuální zneužívání, chronickou omezující nemoc, jako je diabetes I. typu nebo epilepsie.
Velmi traumatizující a ohrožující jsou
- Domácí násilí
- Zneužívání návykových látek v rodině
- Duševní onemocnění matky nebo otce
- Časté hádky, odloučení rodičů nebo rozvod
- Rodič ve vězení
- Sexuální zneužívání
- Fyzické týrání
- Emocionální týrání
- Zanedbávání
Chudoba, dluhy, problémy s bydlením
Negativní zážitky v dětství zvyšují pravděpodobnost, že člověk v dospělosti nebude zvládat své pracovní a jiné povinnosti. "Nezvládané problémy s dluhy zvyšují šanci na zasažení danými problémy, a to ve většině případů 2,5 až 3,5krát. Ale i nízký příjem bez zadlužení významně zvyšuje pravděpodobnost výskytu zdravotních a sociálních problémů dítěte."
"Ekonomické problémy, předlužení a problémy rodičů s prací mohou souviset s problémy dětí v neekonomických oblastech, a to kvůli ... přenosu stresu a vyšší intenzity hádek rodičů, horší životosprávy a životního stylu, menší možnosti rodičů investovat do rozvojových volnočasových aktivit dítěte, stigmatizace, proměny sociálního prostředí dítěte a snížené aspirace neúspěšných rodičů."
Jako problém s bydlením lze označit:
- Velmi malou velikost bytu (pod 25 m2 na spotřební jednotku).
- Velká nestabilita rodiny, velký počet stěhování (1krát za tři roky či častější).
- Extrémní finanční náklady na bydlení (40 % či více z čistého příjmu).
- Bydlení na ubytovně, azylovém domě a další nejisté bydlení.
"Platí, že děti v domácnostech, které trpí dvěma a více problémy v oblasti bydlení, jsou významně častěji zasažené všemi typy problémů. V některých případech, jako jsou komunikační a výchovné problémy, školní problémy a vážná rizika a patologie, je zasažení až dvojnásobně vyšší než u rodin, které problémy s bydlením nemají. Skupina postižená dvěma a více problémy v bydlení je relativně úzká."
Zdroj: Nadace Sirius - Rodina a dítě v kontextu, možnosti prevence, podpory a spolupráce
Rodinám s dluhy a nejistým bydlením pomáhá organizace Česko bez dluhů, která řeší situaci dlužníků za využití občanskoprávních instrumentů (institutu oddlužení) nebo služba Dluhové poradenství Člověka v tísni, která poskytuje odborné sociální poradenství.
Jak traumatizovaným dětem pomoct
Pomoct mohou sousedé, učitelé, vedoucí zájmových kroužků, pracovníci nízkoprahových center pro děti a mládež nebo taky kamarádi ohroženého dítěte. Důležité je včas zachytit varovné signály, správně je vyhodnotit a vědět, jak se zachovat.
Kdy zpozornět a dítěti zajistit pomoc
- Dítě opakovaně kreslí, píše nebo při hře zobrazuje násilí nebo sexuální motivy.
- Dítě často chybí ve škole, aniž by ho rodiče omluvili a nepřítomnost zdůvodnili.
- Ve fyzickém, emocionálním nebo duševním vývoji dítěte jsou významná a nevysvětlitelná opoždění.
- Objevují se změny v chování a prožívání, zhoršení prospěchu, nervozita, deprese, stažení se, hyperaktivita, nepozornost, apatie, častá únava, agresivita nebo pomočování.
- Dítě užívá návykové látky, hraje hazardní hry nebo trpí jinou závislostí.
- Dítě se sebepoškozuje, mluví o sebevraždě nebo ubližuje druhým lidem či zvířatům.
- Dítě vysvětluje zranění nepravděpodobně nebo není schopné si vzpomenout na jeho příčinu.
- Dítě se bojí jít domů, má strach z rodičů nebo jiných lidí, se kterými sdílí domácnost.
- Neobvykle reaguje na běžný fyzický kontakt s dospělými a/nebo vrstevníky.
- Věku neodpovídající sexuální aktivita (např. dotýkání se intimních partií dospělých, tření pohlavních orgánů o dospělé, nadměrná masturbace, promiskuita).
- Dítě o sebe nepečuje a zanedbává osobní hygienu.
- Vlastní drahé dárky nebo peníze nedůvěryhodného původu.
- Odmítá jídlo (anorexie) nebo se přejídá.
- Předčasné převzetí pečovatelské role, snaha chránit ostatní členy rodiny.
- Záškoláctví.
Seznam projevů, které mohou naznačovat, že je dítě v ohrožení najdete také na Kartě KID určené k identifikaci ohroženého dítěte, kterou dala dohromady Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání ČOSIV ve spolupráci s MPSV, MV, MZ a MŠMT. Těm, co s ní mají pracovat ji distribuuje pouze v tištěné podobě.
Citlivý přístup, empatie a komunikace
Při jednání s ohroženým dítětem hraje velký význam empatický přístup. Citlivě pokládané otázky, otevřenost, důvěra a soucit jsou základem vzdělávání a péče pracující s existencí a následky traumatu. Děti s učitelem nebo lékařem nemusí být ochotné mluvit o negativních zkušenostech třeba proto, že chtějí chránit rodiče, mají pocit viny nebo studu. Proto je vhodné používat citlivější ač zdlouhavější komunikační techniky zaměřené na rozvoj vztahu a budování důvěry.
Opět citujme Dr. Bruce Perryho:
"Během let jsem se naučil, že zaskočit dítě není dobrý nápad. Nepředvídatelnost a neznámé vyvolá u každého úzkost, a tím pádem je dotyčný méně schopen přesně zpracovat informace. Navíc, což je pro lékařské vyšetření důležité, čím víc je někdo úzkostnější, tím těžší je pro něj si přesně vybavit a popsat pocity, myšlenky a osobní minulost. Ale rozhodující je, že když je dítě úzkostné, je mnohem obtížnější navázat s ním pozitivní vztah, ten skutečný nosič veškeré terapeutické změny.
Naučil jsem se rovněž, jakou moc má první dojem. Mohl jsem zís kat mnohem kvalitnější prognózu dítěte, pokud jsem na něj napoprvé zapůsobil příznivě nebo aspoň neutrálně. Zjistil jsem, že místo abych se začal nic netušícího a obvykle vyděšeného a dezorientovaného dí těte rovnou vyptávat, je mnohem lepší dát mu šanci se se mnou nejdřív seznámit. Chvilku si popovídáme o něčem zábavném a zajímavém, dovolím dítěti, aby si mě trochu ofukalo, poskytnu mu jasné, jedno duché vysvětlení, co se od něj chci dozvědět, a pak ho chvíli nechám být, aby tu informaci zpracovalo. Ujistím ho, že má situaci v rukou."
Poskytovatelé péče si musí uvědomit, že fyzické týrání, sexuální a/nebo emocionální zneužívání, stejně jako vážná onemocnění a negativní zkušenosti má v anamnéze mnoho lidí. Nejen učitelé, lékaři nebo policisté, ale celá společnost se musí naučit přistupovat k ostatním s empatií a porozuměním.
Neurosekvenční model terapie™
Neurosekvenční Model Terapie™ NMT vyvinul již několikrát citovaný dětský psychiatr a terapeut Dr. Bruce Perry. Jedná se ucelený terapeutický přístup, který staví na aktuálních poznatcích o dítěti a jeho neurobiologickém vývoji.
"Postupně jsme začínali chápat, jak je sekvenční rozvoj dětského mozku ovlivňován traumatem a zanedbáváním, a stejně tak postupně nám začalo svítat, že toto pochopení by nám mohlo pomoci najít možnou léčbu. A to nás dovedlo k vývoji metody, kterou jsme nazvali neurosekvenční přístup k terapeutickým službám pro týrané a trau matizované děti." říká Dr. Bruce Perry
NMT aplikuje základní principy neurověd a vývojové psychologie v uceleném přístupu k dítěti, jeho rodině i širší komunitě. NMT umožňuje přizpůsobit povahu a načasování konkrétních terapeutických aktivit aktuální vývojové úrovni dítěte a zacílit je na oblasti mozku způsobující neuropsychiatrické problémy.
NMT mapuje neurobiologický vývoj traumatizovaných dětí a identifikuje výzvy ve vývoji dítěte a ohrožující i pozitivní vztahy. Terapie pomáháhá dítěti budovat odolnosti vůči zátěži (resilience). Následuje formální terapie kombinovaná s pozitivním působením podpůrných vztahů s vrstevníky, pedagogy, pečovateli a dalšími důležitými lidmi v životě dítěte.
Kdo vládne angličtinou může se podívat na video, kde Bruce Perry popisuje "Patterns of Stress & Resilience: Neurosequential Network Stress & Trauma Series"
Trauma respektující přístup
Trauma respektující přístup se očekává od škol, pěstounů, dětských domovů nebo výchovných ústavů. Škola, kde děti tráví hodně času, je také výchovnou institucí a učitelé jsou často jediní, kdo může zpozorovat, že s dítětem něco není v pořádku. A když je dítě v krizi, nemohou zůstat jen v roli pozorovatele, musí mu zajistit pomoc.
Rozvoj trauma respektujícího přístupu ve vzdělávání a péči o ohrožené děti nastartovala již zmiňovaná studie Adverse Childhood Experiences (ACE) z roku 1998, která zkoumala četnost výskytu negativních zážitků v dětství a jejich dopad na duševní i fyzické zdraví a celkovou kvalitu života.
Co dělat při podezření na týrání, zněužívání či zanedbávání dítěte
Ideální je koordinovaná spolupráce školy, pracovníků zajišťujících sociálně právní ochranu dětí, psychologa. V případě, že jde o domácí násilí, týrání či zneužívání dítěte je nutné zapojit i policii.
Kde hledat pomoc a radu
V případě podezření kontaktujte orgán sociálně-právní ochrany dětí a Policii ČR, nejlépe příslušníka Služby kriminální policie a vyšetřování se zaměřením na trestné činy páchané na dětech, a/nebo státní zastupitelství a postupujte podle jejich instrukcí.
Pokud špatnému zacházení s dítětem přihlížely i jiné děti, zajistěte společně s jejich rodiči, v případě potřeby také ve spolupráci s psychologem, jejich bezpečí a psychickou pohodu.
- Linka bezpečí nabízí pomoc dětem a mladistvým do 26 let, nonstop a bezplatně na čísle 116 111
- Bílý kruh bezpečí
- Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí také funguje nonstop a bezplatně: 116 006
- Linka pro rodinu a školu nonstop a bezplatně: 116 000
- Dětské krizové centrum v Praze se specializuje na prevenci, diagnostiku a terapii syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Provozuje linku důvěry 241 484 149, 777 715 215 i online chat a ambulantní služby.
- Interaktivní mapu ČR s kontakty pomoci pro děti a rodiny, které se ocitly v náročné situaci najdete na Ohrožené dítě | Mapotic
- Portál s informacemi v oblasti primární prevence rizikového chování
- Portál s informacemi a kontakty v oblasti duševního zdraví
- Portál s kontakty na poradenské a další služby v oblasti závislostí
- Portál s kontakty na intervenční centra poskytující služby osobám ohroženým násilím od osob vykázaných ze společného obydlí
- Interaktivní katalog služeb pro rodiny a děti
Kniha Jany Březinové Já už nemůžu, paní učitelko
Nejen učitelům může pomoct knížka Já už nemůžu, paní učitelko s podtitulem Jak rozpoznat a řešit krizové situace ve škole od Mgr. Jany Březinové, která působí jako supervizor, systemický psychoterapeut pro děti a dospělé, a to v oblasti poruch chování, vztahů, psychosomatických potíží a školní psychoterapeut.
Kniha Já už nemůžu paní učitelko doporučuje, jak postupovat:
- Když se dítěti rozpadá rodina. Informace obecnějšího rázu ilustruje na příběhu Zoufalý Aleš.
- V případě, že máme podezření na syndrom CAN (Child Abuse and Neglect). Informace ilustruje na příběhu Sára a obrázky, které mluvily a Dospělák Max.
- Když dítě mluví o sebevraždě nebo se o ní pokusí. Informace o tématu ilustruje na příběhu Zuzka a platíčko léků.
Knížku vydalo nakladatelství Pasparta Publishing – sociální podnik zaměstnávající lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem je Národní ústav pro autismus (NAUTIS).
Vznik trauma respektujícího institutu
Trauma respektující přístup by se měl brzy rozšířit ve školkách, školách nebo dětských domovech v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Projekt financuje Evropská Unie v rámci programu Citizens, Equality, Rights and Values (CERV) Odborným garantem je PhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D. z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) .
V Česku, a později i v dalších zemích V4, vzniknou Trauma respektující instituty. U nás bude během roku 2023 proškoleno 56 odborníků z řad psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků v trauma respektujícím přístupu při práci s dětmi. Expertní tým ČOSIV nyní připravuje výukové materiály včetně instruktážních videí.
Každý z 56 proškolených expertů se stane lektorem trauma respektujícího přístupu a dál proškolí minimálně 20 dalších odborníků. V Česku tedy bude působit 1.120 odborníků, kteří dokáží správně komunikovat s traumatizovanými dětmi a budou vědět, jak jim zajistit koordinovanou pomoc.
Úloha školy v záchranné síti pro děti v ohrožení
Vysoký výskyt negativních zkušeností v dětství u běžné populace a jeho důsledky, vyvolaly vlnu zájmu o způsoby, jak můžeme traumatizovaným dětem pomoci, jak pracovat s dětmi, které trpí chronickým stresem, akutním nebo vývojovým traumatem a jak je podpořit ve vzdělávání.
S ohledem na množství času, které děti tráví na základní škole, se právě tam jeví plošná podpora duševního zdraví jako základní preventivní opatření zmírňující dopady negativních zkušeností na současný i budoucí život dětí.
Pokud žák zažil nebo zažívá traumatizující události, které mají vliv na jeho duševní zdraví, projevuje se to mimo jiné problémy v chování, nesoustředěností, neklidem, agresivitou a potížemi při učení. Obvyklý systém odměn a trestů nepomůže, spíše může situaci eskalovat. Klíčový je přístup učitele.
Daniel Pražák z hnutí Otevřeno učí na ZŠ už 10 let a věří, že respektující přístup a to, že dítě je pro něj partner, je správný přístup. V pořadu Host Lucie Výborné Pražák Českému rozhlasu řekl, že nechce být učitel s ukazovátkem na stupínku, který rozdává zasloužené tresty. Ve chvíli, kdy dá dítěti důvěru a ukáže mu, že ho bere vážně, tak to promění jejich vztah i "problémové" chování dítěte.
Učit je podle něj práce, která dává obrovský smysl. Je to práce, ve které člověk ovlivňuje budoucnost. Věří tomu, že děti, které vyjdou z jeho třídy, budou umět lépe pracovat se zdroji, budou víc vědět o svém duševním zdraví a budou schopny lépe pracovat v týmu. Což je věc, která skutečně může proměňovat společnost.
Bohužel na českých školách najdeme i dnes velkou skupinu učitelů a ředitelů, které vychoval autoritativní systém založený na odměnách a trestech. Jim vyhovoval a tak ho ve své praxi chtějí reprodukovat. Nové přístupy založené na výzkumech a úspěšnosti v praxi je nezajímají.
Péče o duševní pohodu dětí a učitelů vede k lepším výsledkům než tlak na výkon
Trendem ve vzdělávání je péče o klid a pohodu dětí i učitelů. Současné výzkumy společně se znepokojujícími statistikami ukazují, že je nutné zajistit plošnou podporu duševního zdraví dětí i učitelů. Problematika podpory duševního zdraví žáků je stále diskutovanějším tématem v zahraničí i v Česku.
Během pandemie ještě narostl počet dospělých i dětí s depresí, úzkostnými stavy, mentální anorexií nebo sebepoškozováním i počet dětí, které se pokusily o sebevraždu nebo ji dokonaly. Děti, které jsou ohroženy domácím násilím a škola pro ně byla jediným místem bezpečí, tento únik v době uzavření škol neměly.
Respekt odborníků je důležité zajistit podporu duševního zdraví u všech žáků i učitelů a doplnit ji individualizovanou a specifickou podporou dětí s traumatizujícími zkušenostmi.
Projevy traumatu v chování a prožívání člověka
Může být neklidné, agresivní nebo apatické, nedokáže abstraktně ani kreativně myslet. V takovém stavu se nedokáže učit novým věcem, i když je nadané a i kdyby sebevíc chtělo. Proto je ve vzdělávacím systému důležité pracovat s detekcí a identifikací duševních potíží a péčovat o duševní zdraví všech, kteří se ve škole vyskytují.
Pokud dítě není v pohodě, protože doma sbírá jednu traumatickou zkušenost za druhou, je vystrašené a vystresované, nedokáže se soustředit na výuku a učit se novým věcem.
Týrané, zneužívané a zanedbávané děti se projevují problémovým a rizikovým chováním
Jako rizikové označujeme takové chování, kterým člověk ohrožuje sám sebe, své zdraví nebo život. Patří sem toulání, lhaní, útěky z domova, krádeže, užívání drog nebo alkoholu. Často cítíme strach, jsme bezradní či zvědaví, nebo je to nápad kamarádů. Pak uděláme něco, co se sice v danou chvíli zdá být tím „nejlepším řešením“, nebo je to zajímavé či zábavné, ale tímto jednáním ohrozíme sami sebe.
Co pomůže dětem s náročným chováním ve školách
- Všichni by měli porozumět vlivu negativních zkušeností v dětství na vzdělávání, chování a duševní zdraví žáků. (Ne jen psychologové, speciální pedagogové, učitelé, sociální pracovníci, ale i rodiče a širší veřejnost.)
- Zavedení trauma respektujícího přístupu v českém vzdělávání s využitím rámce Pozitivní podpory chování (PBIS), jehož hlavní principy pomáhají předejít problémovému chování a funkčně reagují na výskyt náročného chování a podporu duševního zdraví všech žáků.
- Ředitel, učitelé a všichni zaměstnanci školy musí sjednotit svůj přístup.
- Zpevňování pozitivního chování a přecházení méně závažného problémového chováníu potřebují všechny dětí ve škole.
- Zajistit duševní zdraví, stav pohody, kdy žáci i učitelé vnímají své schopnosti, umí se vyrovnat s běžným životním stresem, dokáží se učit novým věcem a cítí se být plnohodnotnou součástí komunity.
Některé základní školy v Česku již podporují osobnostní a psychický rozvoj žáků, rozvoj emocí a chování, které podporuje duševní zdraví.
- Rozvíjení schopnosti regulovat pozornost
- Rozvíjení schopnosti regulovat vlastní emoce a mít tak lépe pod kontrolou své chování
- Protektivní vliv rodiny
Pokud rodiče pozitivně ovlivňují kognitivní vývoj dítěte, vštěpují mu kulturně vhodné modely chování, předávají mu morální hodnoty, rozvíjí jeho nadání a dítě ocitne ve stresové situaci, má na něj soudržnost a vlídnost rodiny protektivní vliv.
V případech, kdy rodina ve své funkci selhává, je dítě ohroženo narušením mimo jiné v oblasti vývoje emocí a chování. Jedním ze zásadních faktorů působících na duševní zdraví dítěte jsou negativní zkušenosti, které dítě zažívá ve vztazích se svými primárními pečovateli.
Výkuka a trénink socio-emočních dovedností
Pomůže osvěta a také kvalitnější výuka socio-emočních dovedností na školách. PhDr. Lenka Flecmanová, Ph.D a její tým nyní do českého prostředí lokalizuje australskou [metodiku a výukové materiály RRRR - Resilience, Rights and Respectful Relationships].(https://fuse.education.vic.gov.au/ResourcePackage/ByPin?pin=2JZX4R). S výukovými materiály budou pracovat učitelé na základních a středních školách. Výuka RRRR bude rozvíjet:
- Socio-emoční dovednosti
- Pozitivní osobnostní stránky
- Efektivní zvládání emocí a stresu
- Schopnost říci si v případě potřeby o pomoc
- Schopnost řešit efektivně problémy
- Budování pozitivních vztahů
- Schopnost respektovat menšinové pohlavní identity
Tady stojí za shlédnutí přednáška Bruce D. Perryho "Social & Emotional Development in Early Childhood"
Pandemie, válka na Ukrajině nebo vysoká inflace přispívají k růstu duševních potíží rodičů i dětí. Situace proto není dobrá a mnoho odborníků apeluje na vládu ČR, aby s tím začala na systémové úrovni něco dělat.
Zdroje informací
- Harvard Health Publishing: Trauma-informed care: What it is, and why it’s important
- ACE Study, infografika v angličtině
- Závěry ACE Study přeložené do češtiny
- Nakladatelství Portál: Chlapec, kterého chovali jako psa: příběhy dětí, které překonaly trauma, Dr. Bruce Perry a Maia Szalavitz
S krutými zážitky v dětství pracují i spisovatelé a umělci
Výstava Nadějné vyhlídky
V Galerii DOX probíhala na jaře 2022 výstavaNadějné vyhlídky , která se vztahovala k tématu dětství. Vystavena byla děl mnoha umělců různých generací a výtvarných projevů. Prožitky a obrazy z dětství se s věkem mění, zapomínáme a často si ten čas idealizujeme. V současném umění je motiv dítěte zastoupen snad víc než dřív.
"Vize a obrazy dětství však často nejsou přívětivé, převažuje melancholie, záhady a úzkosti. Naturalismus střídá karikatura, přehánění, v některých případech se dětskost stává až obludnou."
Spisovatel Peter Hoeg
Dánský spisovatel Petr Hoeg, kterého proslavil především román Cit slečny Smilly pro sníh, pracuje často s tématem domácího násilí, zanedbávání, alkoholismu. Román Až nadejde čas vypráví příběh tří žáků na soukromé škole v Kodani počátkem 70. let 20. století. Jde o děti poznamenané úzkostí a těžkými zážitky. Na škole vládne odlidštěný a nelítostný autoritativní režim. Kniha je inspirovaná autorovými vlastními zkušenostmi ze školních let. Romám Až nadejde čas vyvolal vášnivé veřejné diskuze a určitě stojí za přečtení.
Spisovatelka Zuzana Kultánová
Zuzana Kultánová napsala novelu Augustin Zimmerman. Inspiroval ji skutečný příběh, který otřásl Prahou v 60. letech 19. století. Hlavní protagonista je věčně mrzutý lstivý alkoholik, který své neúspěchy svaluje na druhé. Ženu a tři děti bije a ponižuje. Jeho rodina se potýká s extrémní chudobou a nakonec končí v tehdy opovrhovaném Josefově. Lidé tu žili v bídě, špíně, domech plných plísně, často o hladu. Novela končí šíleným činem, kterému se Augustin odhodlá, když se dostává na totální dno. Své děti vezme ven, opije vínem a zavraždí, sám spáchá sebevraždu.
Úryvek z knihy:
.." Hlava jejího muže se k ní pomalu otáčí a Františka ví, že je zle. Tváře mu hoří dvojitou potupou, jako by alkohol, který mu má pomoci překonat stud, začal spalovat jeho nitro .... Jeho žena ho podvedla, má peníze.
Žena ustupuje ke zdi, zakopává o nádobu s louhem, ta se s rámusem převrhne. Buď rád, že to takhle dopadlo, zítra si ve mlýně vypros další, že se nestydíš, všem jsem pro smích. Muži se lesknou oči, zornice má rozšířené. Pak to jde rychle, Františka u zdi, ruce přes hlavu, děti utíkají z domu. Jan stojí, oči prázdně otevřené. Otcova ruka dělá pravidelné pohyby. Když Augustin mizí za domovními dveřmi, Františka skládá hlavu do dlaní a hlasitě vzlyká.
Janovi to jde na nervy. Nemá rád tento matčin pláč, má pocit, že všechny obviňuje. Má dojem, že něco provedl. Ve skutečnosti opravdu něco provedl, když tam jenom tak stál a díval se, jak otec bije jeho matku. Nesnažil se nic udělat. Místo toho hleděl, aby se nedostal do otcovy pozornosti. Nestihl však vyběhnout jako jeho sourozenci, kteří o několik ulic dál, na cizím území, kopou do pochcaných domovních koutů a nedětsky mlčí. Tak dělal, že neexistuje."
Skrývající se umělec Siegfried Herz
Muž, který si říká Siegfried Herz, žije víc než deset let v dobrovolné izolaci. Nedávno měl výstavu v galerii DOX+. Současného života a světa se úzkostlivě straní. Je nadaný a hypersenzitivní člověk, kterého sužují úzkosti a deprese. Neopouští svůj pokoj, protože svět venku je pro něj příliš vulgární, hektický, hlučný a stresující. Každodenní shon sleduje z jiné perspektivy než ostatní, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád. Siegfried Herz ve své samotě tvoří prvotřídní umění.