Brutalistní, syrově krásné solitéry ze 60. a 70. lét jsou v moderním interiéru stále populárnější, roste i jejich cena. Nemusíte hned začít betonovat, stačí sáhnout po kovové plastice ze strukturovaného bronzu, měďi nebo mosazi pálené autogenem, brutalistním skle a vybraných fat lava vázách.
Brutalismus si většina lidí spojuje s masivními betonovými stavbami, ale styl, který sice má jméno podle francouzského béton brut neboli drsný, neopracovaný beton, se propsal i do sochařství, uměleckého sklářství a interiérového designu.
Brutalismus proslavil po druhé světové válce architekt Le Corbusier. V 60. a 70. letech se pak tento styl přelil z fasád budov přímo do obývacích pokojů.
V interiérovém designu a užitém umění se brutalismus neomezoval jen na beton. V interiéru dominovalo silné strukturované sklo, drsné kovy, surové dřevo a předměty z hrubé keramiky.
Pocta surové hmotě
U brutalismu jde především o přístup k materiálu, oslavu neopracované hmoty. Designéři nechávají vyniknout surovou podstatu materiálu. Pro svou tvorbu používají především:
- silné sklo často připomínající ledovou hmotu nebo tající led,
- hrubá keramika s vulkanickými glazurami,
- neopracované dřevo a drsné, často plamenem nebo kyselinou narušené kovy.
Brutalistní plastiky, lustry, lampy nebo vázy byly masivní, měly geometrické nebo záměrně nepravidelné tvary bez zbytečných příkras a jemných detailů.
Podívejme se na nejpovedenější brutalistní sklo, plastiky a další kousky užitného umění.
Československo: Světová velmoc texturovaného skla
Zatímco ve světě hrál prim kov a beton, československý brutalistní interiérový design se zapsal do historie především díky fenoménu lisovaného skla. Jeho výroba je levnější než u broušeného křišťálu. Čeští designéři však dokázali technická omezení lisu proměnit ve výhodu.
Materiál a styl
Masivní tlustostěnné sklo. Typické jsou výrazné textury, které skrývaly nedokonalosti lisu – povrchy připomínající kůru stromů, čočky, krápníky nebo surovou žulu.
Výrobní podniky
Firma Sklo Union, která za socialismu sdružovala sklárny, jako je Rudolfova huť, Hermanova huť, Libochovice nebo Rosice, byla hlavním centrem produkce brutalistního skla.
Lustry a lampy vznikaly v národních podnicích Napako a Lustry Kamenický Šenov.
Designéři
- Vladislav Urban: Proslavil se vázami a popelníky s hrubou, jakoby rozervanou strukturou.
- Jiří Brabec: Tvořil geometricky přesnější, ale stále masivní skleněné bloky.
- František Vízner: Ačkoliv je známý spíše minimalismem, jeho rané práce s lisovaným sklem mají jasné brutalistní rysy. Proslavily ho těžké vázy, které jsou známé jako Whirpool.
- Rudolf Jurnikl: Designér lisovaného skla.
- Pavel Pánek: Proslavili ho vázy a figurky připomínající kusy ledu.
Ikonické tlustostěnné vázy Rudolfa Jurnikla s hlubokými vlysy
Produkty
Těžké popelníky patřily v 60. a 70. letech minulého století mezi nezbytnostné vybavení interiéru. Oblíbené byly robustní vázy a žardiniéry v brutalistickém designu. Mezi kovovými výrobky dominovaly masivní trubkové nebo lamelové lustry z hliníku, surové oceli nebo mosazi.
Sklo hraje hlavní roli také v interiéru i na fasádě Nové scény ND, která vznikla podle návrhu architekta Karla Pragera. Budova má fasádu z taveného skla, která jí dodává jí výrazný vzhled.
Interiéru Nové scény ND dominují stěny z desek ze zeleného mramoru a unikátní ovětlení a designový nábytek, jako je křeslo T2407 navržené Viliamem Chlebem.
Severský design: Oheň a masivní dřevo
Skandinávský design si většinou spojujeme s lehkostí a funkční elegancí. V 60. a 70. letech však skandinávskými zeměmi proběhla i silná brutalistní vlna, která byla odpovědí na striktní uhlazenost tradičního severského modernismu.
Známé jsou brutalistní bronzové špeky Penttiho Sarpanevy, robustní sklo Tauno Wirkkaly, Perttiho Santalahtiho, Kaie Blomqvista nebo Eino Wänniho.
Materiál a styl
Mosaz a měď pálená autogenem, tlusté ledové sklo, masivní a surové borovicové dřevo.
Výrobní firmy
Sklárny jako Kosta Boda a Orrefors (Švédsko). Výrobci osvětlení v Dánsku.
Designéři
- Svend Aage Holm-Sørensen (Dánsko): Absolutní legenda severského brutalismu. Jeho kovové lampy jsou ikonické.
- Göran Wärff a Rolf Sinnemark (Švédsko): Designéři skla, kteří pracovali s efektem roztříštěného ledu.
- Pertti Santalahti (Finsko): Studoval sochařství na Institutu umění a designu. Studium dokončil v roce 1962. V letech 1971 až 1981 působil jako designér ve sklárně Humppila a od roku 1974 byl jejím uměleckým ředitelem.
Produkty
Dánský designér Holm-Sørensen navrhoval a vyráběl brutalistní kovové lampy. Používal techniku, při které okraje mosazných nebo měděných plechů roztavil autogenem. Výsledkem byly lampy s nepravidelnými, ohořelými okraji, které vrhají dramatické stíny.
Tvorba Perttiho Santalahtiho je úzce spjata s rozkvětem severského skla, ale navrhoval také krásné šperky. Pro finské sklářské firmy Kumela Glass a Humppila vytvořil i dnes velmi žádané brutalistní vázy.
Švédské brutalistní skleněné vázy a popelníky vypadaly jako vytesané z kusů ledových ker.
Severský brutalismus reprezentuje i nábytek tzv. pirtapöytä nebo sportstugemöbler, což jsou například extrémně masivní, těžké stoly a židle ze silných fošen surové borovice, často s odhalenými kovovými šrouby.
Brutalistní lustr z Itálie
Brutalistní lustr na obrázku níže byl vyrobený v Itálii v 70. letech 20. století. Jsou na něm i skleněné prvky pocházející z výroby na ostrově Murano.
Krásný brutalistický lustr z kovu a murano skla navrhl Toni Zuccheri pro značku VeArt. Nejvýraznějším prvkem je texturovaný kov upevněný na dřevě a barevné panely z muránského skla se zatavenými disky ve tvaru slunce.
Lustr využívá surové materiály, z nichž vytváří strukturované povrchy. Designový kousek osvětlení plně ctí estetiku brutalistního designu.
Jugoslávie: robustní keramika, nástěnné plastiky z tepané mědi
Jugoslávský design byl silně ovlivněn tehdejší architekturou a tzv. spomeniky – gigantickými, abstraktními betonovými památníky rozesetými po celé zemi. Tento pocit těžkosti a monumentality se promítl i do interiérů.
Materiál a styl
Ve státech bývalé Jugodlávie se designéři zaměřily na užité umění z tepané měďi a mosazi. Vznikaly tu působivé nástěnné plastiky, velké surové svícny, lustry a lampy.
Pro Jugoslávii jsou typické také výrobky z těžké keramiky a tónovaných plastů. Design byl temnější, s důrazem na ruční zpracování kovu, který vypadal opotřebovaně nebo jako ohořelý.
Výrobní firmy a ateliéry
Mezi nejznámnější výrobní firmy a ateliéry v tomto regionu patří Meblo z Nove Gorice v ddnešním Slovinsku, který úzce spolupracoval s italskými značkami (např. Harvey Guzzini).
V keramice vynikala firma Jugokeramika.
Produkty
Výrazným artiklem byly lampy a lustry. Často šlo o kombinaci těžkých kovových základen a kouřového, oranžového nebo hnědého plastu/skla. V interiérech se objevovaly masivní měděné nástěnné plastiky a svícny, které vypadaly, jako by je vykovali ve středověku, a těžké keramické vázy s hrubou texturou, často v zemitých barvách s tzv. stékavou glazurou.
Maďarsko: Surová řemeslnost a zemitá keramika
Maďarský brutalismus měl v užitém umění specifický řemeslný nádech. V době socialismu v Maďarsku dobře fungoval systém státních podniků, které se zaměřovaly na aplikované umění. Produkovaly výrazné objekty, často v malých sériích.
Materiál a styl
Železo, mosaz, hrubá šamotová keramika. Fat lava keramika.
Výrobní firmy
Iparművészeti Vállalat (Podnik užitého umění) zaštiťoval mnoho tvůrců. V keramice měla silné slovo legendární porcelánka Zsolnay nebo továrna Hódmezővásárhelyi Majolikagyár.
Produkty
Maďarsko vynikalo ve výrobě kovových prvků. Typické byly velké nástěnné reliéfy a plastiky z černěného železa nebo mosazi. Lustry měly často podobu shluků kovových trubek nebo nařezaných plechů. V keramice převládaly amfory a vázy masivních tvarů z hrubého šamotu, pokryté matnými, tmavými glazurami, které připomínaly spálenou zem.
Proč brutalistní design funguje i dnes
Tyto objekty se dnes masivně vracejí do moderních interiérů. Fungují jako tzv. statement pieces, česky výrazné solitéry.
V dnešních často až sterilně vyhlížejících, uhlazených a minimalistických bytech poskytuje jedna surová kovová lampa od Holm-Sørensena nebo hrubá skleněná váza od Urbana potřebný kontrast a hloubku.
Brutalistní šperky
Může být vůbec něco tak malého jako je šperk brutalistní? Ano, může. Brutalismus totiž není primárně o obřích rozměrech nebo o betonu.
Jde také o přístup k hmotě, materiálu, který chtěli brutalistní umělci a designéři ukázovat v jeho syrové, neuhlazené a nepřizdobené podobě.
Zatímco klasické šperkařství se snaží kov vyleštit do zrcadlového lesku a kameny vybrousit do dokonalé symetrie, brutalistní šperk dělá pravý opak. V
Jak poznáte brutalistní šperk
Brutalistní šperky ze 60. a 70. let (často označované také jako modernistické) působí jako nositelné miniaturní sochy nebo kusy architektury. Mají několik typických znaků:
Struktura kovu: Místo lesku dominuje povrch, který vypadá jako roztavený, seškvařený plamenem, hrubě odlitý nebo plný kráterů a pórů.
Neopracované kameny: Místo třpytivých briliantů se používaly surové, neobroušené krystaly, geody, kusy tyrkysu, vltavíny nebo nepravidelné (barokní) perly. Kov kámen často neobepíná úhledně, ale spíše ho "požírá" nebo svírá jako drápy.
Asymetrie a chaos: Tvary jsou nepravidelné, trnité, ostré nebo naopak připomínají organické shluky buněk.
Nejslavnější jména a ikony brutalistního šperku
Ačkoliv mnoho brutalistních šperků tvořili nezávislí ateliéroví umělci, několik jmen se zapsalo do historie a jejich díla jsou dnes extrémně ceněná.
- Björn Weckström a značka Lapponia (Finsko) Pokud má brutalistní šperk absolutní popkulturní ikonu, je to finský designér Björn Weckström. Jeho šperky ze stříbra a zlata vypadají jako zamrzlé severské fjordy, rozeklané ledovce nebo povrch cizí planety.
Slavný moment: Jeho náhrdelník Planetoid Valleys (Údolí planetoidů) a náramek Darina's Bracelet nosila princezna Leia v prvních Star Wars (Epizoda IV: Nová naděje, 1977). Režisér George Lucas hledal šperk, který by vypadal mimozemsky, a Weckströmův stříbrný brutalismus do toho seděl naprosto dokonale. Dodnes jde o sběratelský svatý grál.
- Andrew Grima (Velká Británie) Grima byl mistrem luxusního brutalismu. Pracoval s osmnáctikarátovým zlatem, ale zpracovával ho tak, aby vypadalo jako hrubá kůra stromů, roztavený vosk nebo změť zlatých drátů. Do tohoto syrového kovu pak zasazoval obrovské surové krystaly ametystu, turmalínu nebo achátu.
Paradox: Ačkoliv jeho šperky působily divoce a neuhlazeně, zamilovala si je britská královská rodina. Královna Alžběta II. i princezna Margaret jeho výrazné, texturované brože běžně nosily.
- Guy Vidal a Robert Larin (Kanada) Severní Amerika, a konkrétně Kanada, měla velmi silnou školu brutalistního šperku, která se zaměřila na dostupnější materiály – především na cín a jeho slitiny.
Styl: Vidal i Larin tvořili těžké, masivní náramky, přívěsky a prsteny, které vypadaly jako složité architektonické modely, labyrinty nebo mimozemské artefakty. Skrze techniku odlévání dosahovali neuvěřitelně detailních, hlubokých textur. Dnes jsou jejich cínové šperky masivně sbírány pro svůj nekompromisní, temný vzhled.
- Arthur King (USA) Americký klenotník, který posunul brutalismus do organické roviny. Jeho zlaté šperky vypadají, jako by surové drahokamy obrostly zlaté liány nebo žíly. Používal techniku lití do ztraceného vosku, díky které byl každý kus neopakovatelný originál plný bublin, zlomů a hrubých přechodů.
Brutalistní šperky zkrátka nejsou pro lidi, kteří chtějí splynout s davem. Jsou to těžké, výrazné solitéry – nositelné umění pro ty, kterým nevadí, že jejich prsten nebo náhrdelník vypadá spíše jako zbraň nebo magický artefakt než jako klasická ozdoba z klenotnictví.
Brutalismus ve výtvarném umění
Prvky brutalismu najdeme také ve výtvarném umění, jen pro něj historici umění vymysleli jiné názvy. Surová energie, oslava drsných materiálu a odmítání líbivosti se po druhé světové válce objevila také na malířských plátnech, v grafice i sochařství.
Zatímco architekti stavěli z hrubého betonu, výtvarníci svá díla doslova drásali, pálili a vrstvili z bláta, písku nebo rezavého šrotu. Byla to přímá reakce na trauma z války – svět už nebyl dokonalý a uhlazený, a umění to muselo reflektovat.
Sochařství, svářečky, šrot a existenciální úzkost
Sochařství má k brutalistnímu designu a architektuře logicky nejblíže, protože pracuje s trojrozměrnou hmotou. Tradiční hladký mramor nebo vyleštěný bronz vystřídal surový kov, beton a industriální odpad.
- Geometrie strachu (Velká Británie): Takto se přezdívalo skupině britských poválečných sochařů (např. Lynn Chadwick nebo Kenneth Armitage). Tvořili postavy a zvířata, která vypadala jako zmutovaná, zježená, svařená z hrubých železných plátů. Jejich sochy měly ostré hrany, působily agresivně a neklidně.
- Eduardo Paolozzi: Britský sochař, který byl u samotného zrodu pojmu „Nový brutalismus“. Tvořil obří, hrubé bronzové figury, které vypadaly jako poskládané z rozbitých strojů, ozubených kol a industriálních součástek.
- Československá stopa (Aleš Veselý): Absolutním mistrem surové, brutální sochy u nás byl Aleš Veselý. Jeho monumentální objekty byly svařené z rezavého železa, starých pružin, řetězů a ocelových plátů. Působí jako obří, hrozivé stroje na mučení nebo apokalyptické oltáře. Dalším výrazným jménem je Jan Koblasa, který tvořil existenciální, drsné sochy z masivního dřeva a kamene.
Malba, plátno v podobě oprýskané zďi
Jak přenést brutalismus na ploché plátno? Tím, že zrušíte iluzi malby a uděláte z obrazu fyzický, hmatatelný objekt. Tento směr se nejčastěji označuje jako Informel (strukturální abstrakce) nebo Art Brut.
Art Brut (Umění v surovém stavu): Tento termín vymyslel francouzský malíř Jean Dubuffet dokonce ještě dříve, než vznikl architektonický brutalismus. Odmítal akademické umění. Své barvy míchal s pískem, dehtem, popelem a slámou. Obrazy pak nanesl v obrovských vrstvách a tvary do nich doslova ryl a škrábal, jako by kreslil klackem do bláta. Informel a hmota: Španěl Antoni Tàpies a Ital Alberto Burri posunuli malbu na hranici objektu. Burri proslul tím, že místo pláten používal staré, roztrhané pytle od mouky, které sešíval hrubými stehy, nebo pálil plasty autogenem, dokud se na plátně nevytvořily černé krátery. Tàpiesovy obrazy zase vypadají jako staré, poškrábané zdi popsané graffiti. Československá stopa (Mikuláš Medek): Náš nejslavnější poválečný malíř, jehož obrazy ze 60. let mají naprosto strukturální charakter. Barvu nanášel ve vysokých vrstvách (tzv. pastách), které pak proškrábával a narušoval. Jeho plátna připomínají strupy, rozervanou kůži nebo zjizvenou krajinu.
Grafika
Zatímco dříve grafici jemně ryli rydlem do měděných destiček, aby vytiskli úhledný obrázek, poválečná brutální vlna vzala do ruky kladiva a svářečky.
Aktivní grafika (Vladimír Boudník): Tento geniální český grafik, známý i z knih Bohumila Hrabala, tvořil tzv. aktivní a strukturální grafiku. Do kovových matric, ze kterých pak tiskl obrazy, tloukl kladivem, lisoval do nich kusy plechu, pilníky, šroubky, roztrhaný plech nebo je propaloval autogenem. Výsledné tisky byly temné, plné hrubých struktur a industriálního chaosu.
Ve všech těchto projevech výtvarného umění najdete přesně to, co definuje brutalistní design: absolutní pravdu materiálu, odhalení výrobního procesu a hledání krásy v surovosti, nedokonalosti a rozkladu.