Syndrom vyhoření je reakce organismu na stresující a dlouhodobě neúnosné pracovní prostředí anebo pracovní nasazení. Svou roli hraje i osobnostní nastavení. Může vést k celkovém vyčerpání a zhroucení.
Syndrom vyhoření se projevuje chronickou únavou, nespavostí, podrážděností, ztrátou motivace a smyslu, pocitem beznaděje, sníženou schopností soustředění, problémy s pamětí. Mezi jeho projevy patří také emoční odpojení, izolace, cynismus.
Projevem vyhoření jsou také časté fyzické potíže, jako jsou bolesti hlavy, zad a svalů nebo problémy se zažíváním.
Jde o postupný proces, který často začíná nadšením a končí celkovým vyčerpáním a apatií. Rozvinuté vyhoření může na delší čas negativně ovlivnit psychické i tělesné projevy.
Světová zdravotnická organizace (WHO) syndrom vyhoření definuje jako stav vznikající z chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut a nevztahuje se na jiné oblasti života.
Rozvinutý syndrom vyhoření se projevuje extrémní únavou, nechutí cokoliv dělat nebo ztrátou zájmu o společenské dění.
Nejedná se o běžnou únavu ani lenost
Nejedná se o běžnou únavu, která odezní po odpočinku. Syndrom vyhoření je vážnější stav, který vyžaduje řadu změn pod odborným vedením.
Pokud včas nedojde ke snížení zátěže, zlepšení organizace práce, nastavení hranic, změně životního stylu a přístupu k sobě, dochází nakonec k úplnému zhroucení. Cesta k syndromu vyhoření je většinou dlouhá. Způsobuje ho dlouhodobé přetěžování organismu, které není v rovnováze s regenerací a odpočinkem.
Pojem vyhoření nevznikl náhodně v médiích, ale na základě vědeckých poznatků a výzkumů. Vytvoření konceptu vyhoření stojí na:
- výzkumu Maslach a Leiter,
- psychologických modelech stresu,
- teoriích práce a motivace,
- psychosociálním kontextu profesí.
Vyhoření negativně ovlivňuje kognitivní schopnosti. Vede k poruchám soustředění, koncentrace, zpomalenému myšlení, zapomínání, rozhodovací paralýze, jakési mentální mlze. To má společné s depresí.
Mozek se musí znovu naučit fungovat v režimu bezpečí a to trvá. Správný kortizolový rytmus se obnovuje týdny až měsíce. Také parasympatikus obnovuje správnou činnost postupně.
Zotavení ze syndromu vyhoření trvá několik měsíců. Záleží na tom, do které fáze vyhoření jsme stihli dospět. Výsledky výzkumů a klinická data ukazují, že uzdravení ze syndromu vyhoření trvá relativně dlouho.
Lehčí vyhoření
Rekonvalescence u lehčího vyhoření trvá při skutečném snížení zátěže 1 až 3 měsíce.
Středně těžké vyhoření
Ze středně těžkého vyhoření se lze dostat za 3 až 6 měsíců. Často je nutná pracovní neschopnost a terapie.
Těžké, „totální“ vyhoření
U plně rozvinutého syndromu vyhoření trvá uzdravení 6 až 12 měsíců. Často je nutná změna práce nebo role.
Návrat do práce po těžším vyhoření
Pomáhá dělit si práci na krátké soustředěné úkoly, vyhýbat se multitaskingu a míst jasně stanovené hranice. Postupně můžeme přidávat zodpovědnost.
Totální vyhoření tedy představuje extrémní vyčerpání, silný cynismus, ztrátu smyslu i kompetence, přičemž potíže přesahují už i do osobního života.
Syndrom vyhoření: Jak z toho ven
Jak se z vyhoření dostat? Důležité je, že vyhoření nemá fyziologickou příčinu a většinou se neléčí léky. V některých případech může lékař nasadit antidepresiva.
Funguje změna přístupu k práci a odpočinku, nastavení hranic, úprava pracovních podmínek, v některých případech změna zaměstnavatele.
Abychom se ze syndromu vyhoření uzdravili, musíme upravit životosprávu. Aby tělo fungovalo, potřebuje jídlo, které mu dodá živiny, vitamíny i minerály.
Úprava pracovních podmínek
Výzkum vědců Christiny Maslach a Michaela P. Leitera ukazuje, že zásadní je v případě vyhoření v práci úprava pracovních podmínek. Pokud se chceme ze syndromu vyhoření dostat ven, měli bychom mezi léčebná opatření zahrnout:
- snížení objemu práce,
- získání kontroly nad pracovními úkol,
- stanovení jasně ohraničené pracovní doby, omezení přesčasů,
- delegování odpovědnosti a úkolů,
- redukci. multitaskingu
Rovnováha mezi prací a osobním životem
Nepřekvapí, že se v rámci léčby klade velký důraz na pravidelný spánek a odpočinek, dovolenou a volno bez kontroly emailu a pracovních telefonátů, dostatek času na rodinu, partnera i přátele.
Organizační změny
Vědecké výzkumy ukázaly, že výraznější efekt než individuální terapie by měly mít změny prostředí. Velkou roli hraje:
- férové odměňování,
- vyjasnění kompetencí,
- kvalitní management,
- transparentní očekávání,
- prevence konfliktů,
- nulová tolerance mobbingu.
Psychoterapie
Pomáhá především:
- kognitivně-behaviorální terapie,
- práce s hranicemi,
- nácvik odmítání úkolů,
- práce na zvládání stresu,
- mindfulness (zlepšení regulace emocí).
Psychoterapie pomáhá, ale nevyřeší toxické pracovní prostředí bez změny práce.
Někdy je nutná změna práce
Vyhoření často vzniká na pracovištích, kde se zaměstnanci dostávají do hodnotového konfliktu, jsou chronicky přetížení a mají nulovou autonomii.
Mnoho studií ukazuje, že u části lidí je jediným účinným řešením změna profese nebo zaměstnavatele.
Antidepresiva
Antidepresiva pomáhají jen tehdy, pokud se k syndromu vyhoření přidá i deprese nebo úzkostná porucha. Neléčí se jimi vyhoření jako takové.
Psychohygiena
Psychohygiena pomáhá, ale nedokáže opravit špatnou organizaci práce. Vyhoření se řeší hlavně změnou práce a systému, ne meditací.
Co je a co není vyhoření
Většina lidí říká, že se jim nechce do práce, nemají rádi pondělí a těší se na víkend. Nechuť chodit do práce ani akutní stres v práci není vyhoření.
Esencí vyhoření je dlouhodobý pozvolný rozpad vztahu k práci. Práce přestane dávat smysl, objeví se cynismus, odstup, lhostejnost, postižený je jako robot. Ztrácí pocit kompetence a hodnoty, má pochybnosti o vlastních schopnostech.
Syndrom vyhoření postihuje identitu, poškozuje nervový systém, mění emoční reakce.
Příčiny rozvoje syndromu vyhoření
Odborníci vidí za syndromem vyhoření především dlouhodobý pracovní stres, nedostatek kontroly a uznání, konflikt mezi osobními hodnotami a tím, co je obvyklé a vyžaduje se na straně zaměstnavatele.
Stres není jedinou příčinou syndromu vyhoření. K syndromu vyhoření vedou také přehnané ambice a vysoké nároky na sebe samého.
K rozvoji vyhoření toho může přispívat víc. Níže jsou příčiny podrobněji.
Příčiny související s prací
- Nejasná nebo příliš náročná dynamika práce
- Monotónní pracovní profil
- Pracovní prostředí, které je chaotické nebo vysoce stresující
- Nedostatek odměn nebo uznání
- Neschopnost zvládnout nerovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.
Příčiny související s osobnostními rysy
- Pesimistický pohled na okolí
- Být příliš ambiciózní, ale neschopný dosáhnout cílů
- Sklon být perfekcionistou
- Snaží se mít všechno pod kontrolou, ale nedaří se.
Příčiny na straně životního stylu
- Nedostatek nebo neschopnost spát.
- Nedostatek pečujících lidí kolem; absence podpůrných vztahů
- Příliš mnoho povinností a žádná pomocná ruka
- Nedostatek relaxace a socializace
Tři dimenze syndromu vyhoření
- Emoční vyčerpání
- Depersonalizace a cynismus
- Snížená efektivita
Kam až to může dospět, projevy těžkého vyhoření
Při těžkém, plně rozvinutém vyhoření jsou výrazně postiženy všechny tři dimenze a stav zasahuje i mimo pracovní sféru.
Emoční i fyzické vyčerpání už je extrémní. Trvalá únava neustupuje ani po víkendu nebo dovolené. Vyčerpaní jsme už ráno, ještě než začneme pracovat prací.
Časté jsou bolesti hlavy a zad, poruchy spánku (časné probouzení, neosvěžující spánek), snížená imunita a zvýšená nemocnost.
Vztah k práci, který byl postavený na našich osobnostních předpokladech a osobní motivaci jako by se rozpadl.
Cynismus funguje jako obranný mechanismus. Pociťujeme silnou averzi k práci, kolegům i klientům. Všechno jako by nám bylo jedno.
Jsme podráždění a nechybí ani výbuchy vzteku. Aspoň trochu si pomáháme ironií, sarkasmem a černým humorem. Ztrácíme schopnost empatie. V rámci "boje o přežití" se emočně odpojujeme.
Práce nám nedává žádný smysl. Máme hluboké pochybnosti o svých schopnostech, trpíme pocity studu a selhání.
Vyhýbáme se úkolům a naše výkonnost klesá. Nevěříme, že naše práce má hodnotu, tak proč bychom ji dělali.
Nemáme už sílu ani na běžné věci, domácnost nebo koníčky. Vyhýbáme se lidem.
Plně rozvinutý syndrom vyhoření se klinicky přibližuje depresi a skutečně tu je velké riziko přechodu do klinické deprese, která představuje nesmírné utrpení.
Biologické jádro vyhoření: Chronická stresová reakce
Chronická stresová reakce je biologická podstata vyhoření a současně důvod, proč se z něj nedá vyspat za víkend.
Stresová reakce je z krátkodobého hlediska užitečná a neškodná. Pokud trvá dlouho a přejde do chronické fáze, dokáže v těle napáchat paseku.
Jak na biologické úrovni probíhá chronická stresová reakce
Cítíme silný vnitřní nebo vnější tlak na výkon, jsme v časové nouzi, chybí nám odpočinek, máme strach z kritiky, selhání nebo ztráty kontroly, atp.
Mozek, resp. jeho část amygdala, vyhodnotí naši situaci jako ohrožení a pošle signál do hypothalamu, který velí a spustí stresovou reakci, která připravuje tělo na boj nebo na útěk.
- Nadledviny uvolní adrenalin, noradrenalin a kortizol.
- Zvyšuje se tep a tlak.
- V těle dochází k mobilizaci. Do krve se uvolní cukry a tuky, aby mozek, srdce a svaly měly rychlou energii.
- Krevní oběh se přesměrovává od méně důležitých orgánů ke svalům a do plic.
- Rozšiřují se zornice a průdušky,
- Kortizol tlumí v krizové situaci nepodstatné funkce, jako je trávení nebo imunita a zvyšuje bdělost.
Když se aktivuje chronická stresová reakce, autonomní nervový systém ztrácí rovnováhu a mozek se na to adaptuje. Zvětšuje se část mozku zvaná amygdala, což vede k větší větší citlivosti na stres.
Důsledkem chronické stresové reakce jsou:
- přepjatá pozornost, špatný spánek, tělo neumí přepnout na regeneraci,
- vysoký krevní tlak,
- špatné trávení, bolesti břicha, nevolnosti,
- nepřiměřené reakce, reagujeme impulzivněji a hůř se uklidňujeme,
- zvýšené svalové napětí, bolesti hlavy a svalů,
- potíže s pamětí,problémy v rozhodování (prefrontální kůra mozková ztrácí kontrolu),
- snížená schopnost regulovat emoce,
- snížená imunita, imunitní a zánětlivé změny
Syndrom vyhoření a chronický zánět
Chronicky zvýšený kortizol tlumí imunitu a vede k chronickému, nízkoúrovňovému zánětu. Mgr. Pavla Horáková, vedoucí online poradny na Lékárna.cz to vysvětluje problém takto:
Chronický zánět nesouvisí s infekcí ani zraněním. Ovlivňuje ho věk, životní styl, únava organismu, stárnutí imunitního systému a oxidační stres,
Zánět se neprojevuje horečkou nebo otokem, ale negativně ovlivňuje kvalitu stárnutí, zvyšuje riziko civilizačních onemocnění a zhoršuje schopnost těla regenerovat.
Chronický, nízkoúrovňový zánět nemívá ostré příznaky, ale vede k únavě, špatné regeneraci, častým infekcím, přibývání na váze nebo bolesti kloubů. Mezi další signály patří mozková mlha, změny nálady, suchá a unavená pleť nebo tzv. stařecké ztuhnutí po ránu.
Nakonec je tělo je vyčerpané, ale mozek stále vyhodnocuje hrozbu, spouští stresovou reakci bez reálného stresoru. Jsme v klidu, ale tělo není.
Příčiny vyhoření podrobněji
- Vadný systém, příčiny na straně organizace, zaměstnavatele
- Nadměrné a dlouhodobé přetížení
- Perfekcionismus, vysoké nároky na sebe sama.
- Neschopnost stanovit hranice, neschopnost říci ne
- Frustrace z práce a nedostatek uznání
Typický průběh
Může to vypadat například takto:
- Jsme povýšeni v práci, děláme na novém projektu a chceme uspět, být nejlepší anebo vydělat hodně peněz. S nadšením se vrháme do práce. Na pozadí je strach ze selhání.
- Zanedbáváme vlastní potřeby, nezajímá nás dobré jídlo a nutričně vyvážená strava, nemáme dostatek pohybu, málo spíme a ignorujeme své zdraví.
- Začínáme být netrpělivý, podráždění, vztahovační a kritičtí.
- Chybějící odpočinek vede k oslabení imunity. Mohou se objevit únavové zlomeniny, pásový opar, atopický ekzém nebo alergie.
- K ostatním jsme kritičtí, stahujeme se od rodiny a přátel. Nechodíme mezi lidi, na večírky, posezení s přáteli, nečteme beletrii, nesledujeme filmy. Žádná kultura, žádný sport.
- Naše prožívání i chování se může stát nevyzpytatelným.
- Můžeme být agresivnější.
- Může se objevit depersonalizace, pocity neskutečnosti, jsme odcizení sami sobě, svému tělu, myšlenkám a emocím, jako bychom byli jen pozorovatelem vlastního života.
- Můžeme rpět emočním odpojením a pocity prázdna. Abychom se s tím vyrovnali, můžeme začít vyhledávat nebezpečné vzrušení, alkohol, přejídání, hazard nebo drogy.
- Objevují se příznaky deprese. V této fázi se nám život zdá být bezvýznamný a nenacházíme žádnou naději.
- Blíží se duševní kolaps. Přestáváme zvládat svou práci a už se ani nedokážeme věnovat rodině a přátelům. Strach z neúspěchu se stupňuje. Cítíme se mizerně. Jsme pokročilé fázi rozvoje syndromu vyhoření.
Definice vyhoření
Nejpoužívanější definicí je ta od Christiny Maslach:
Vyhoření je psychologický syndrom způsobený chronickým pracovním stresem, zahrnující emocionální vyčerpání, depersonalizaci/cynismus a snížení profesní účinnosti.
Jak se vyhoření měří? Nástroj MBI
Maslach Burnout Inventory (MBI) je nejpoužívanější a nejověřenější nástroj na světě pro zjišťování syndromu vyhoření. Vyvinuly jej psycholožky Christina Maslach a Susan Jackson.
Maslach Burnout Inventory (MBI) měří tři dimenze vyhoření
- Emoční vyčerpání: Měří se subjektivní pocit psychické únavy, zda se cítíme emocionálně vyprázdnění svojí prací.
- Depersonalizace / cynismus: Měří se míra odstupu, cynismusmu, ztráty empatie, zda přistupujeme k lidem, se kterými pracujeme, bez emocí.
- Snížená osobní efektivita: Zjišťuje pocity profesní nekompetence a selhání, zda máme pocit, že naše práce má smysl.
Diagnostický dotazník má 16 až 22 položek. (Existují různé verze MBI). Respondent hodnotí výroky na škále frekvence (např. 0 až 6).
Tento nástroj je standardizovaný, validovaný, mezinárodně uznávaný, používá se v klinickém výzkumu, pracovním poradenství i organizační psychologii. Umožňuje jasně odlišit vyhoření od deprese a únavy.
Plné znění položek testu, konkrétní otázky a přesné formulace bohužel nesmíme zveřejnit, protože Maslach Burnout Inventory je chráněný, komerční psychodiagnostický nástroj, za který se platí. Prodává se pod licencí od MindGarden, Inc.
Co říkají o vyhoření čeští psychiatři a psychologové
Studie Burnout syndrom jako mezioborový jev PhDr. et PhDr. Radka Ptáčka, Ph.D. a kolegů
Studie Burnout syndrom jako mezioborový jev od Radka Ptáčka, Jiřího Rabocha, Vladimíra Keby a dalších odborníků sleduje, jak vědci přesně definují, co syndrom vyhoření je, co do něj patří, co nepatří a jak se odlišuje od jiných psychických stavů, možnosti diagnostiky a výskyt napříč profesemi.
Psycholog Radek Ptáček o příčinách a rizicích vyhoření řekl:
Podle českého psychologa Radka Ptáčka a kolegů ze studie o syndromu vyhoření v Česku je vyhoření výsledkem chronického pracovního stresu, který ovlivňuje nejen náladu, ale i pracovní výkon a motivaci. Studie uvádí, že syndrome je rozšířený napříč profesemi, ne jen v pomáhajících povoláních. Nejvíce ohroženi jsou lékaři, ošetřovatelé, učitelé, sociální pracovníci. Povědomí o problému v populaci roste.
Syndrom vyhoření je stav dlouhodobé pracovní únavy, který se projevuje kognitivně, fyzicky i emočně; je důležitým důvodem absence v práci a může vést i k pracovní neschopnosti. Awareness o tomto syndromu se v Česku zvyšuje. Frontiers
Informace o výzkumu byly publikovány na Frontiers in Public Health.
Kniha Učitel a syndrom vyhoření
Kniha Učitel a syndrom vyhoření od autorů Roberta Čapka, Ireny Příkazské a Jiřího Šmejkala se věnuje syndromu vyhoření u učitelů.
Kniha se zabývá vnějšími podmínkami vzniku vyhoření. Popisuje, jak můžeme poznat, že je to vážné, jaké jsou signály, že spějeme k vyhoření. Říká co všechno je návyk a proč je dobré ho měnit.
Odborníci tu z pohledu kouče radí:
- Jak změnit návyky, nevyhořet a naopak si udržet zdraví.
- Jaké jsou dlouhodobé způsoby předcházení stresu a vyhoření.
- Jaké existují vnitřní rizikové faktory.
- Jaký je vývoj syndromu vyhoření v jednotlivých fázích.
- Jaká jsou účinná fyzická cvičení.
- Jaká jsou účinná psychická cvičení?
- Jaké další věci mohou podpořit naši duševní stabilitu.
Kniha dále popisuje roli učitele ve výchovně-vzdělávacím procesu, učitele v interakci, hlavní stresory v učitelství, zdroje učitelského stresu, možnosti prevence vyhoření, supervizi, prevence syndromu vyhoření v intencích učitele к sobě samému.
Pojem vyhoření
Termín vyhoření zavedl v 70. letech 20. století uznávaný psycholog Herbert Freudenberger. Vyhoření je podle něj vážný a stresující stav, který vede k akutnímu fyzickému, psychickému a psychickému vyčerpání.
Postupný rozvoj syndromu vyhoření
- Počáteční nadšení: Vysoká motivace a nasazení.
- Vystřízlivění/Frustrace: Dochází k prvnímu uvědomění si problémů.
- Frustrace: Zvyšuje se frustrace a roste pocit bezmoci.
- Únava a apatie: Lhostejnost, ztráta zájmu.