Kožichy a kožešiny byly v éře První republiky nesmírně populární

24. 2. 2021 21:32, Noemi Chomski

Celebrita v luxusním kožichu dokáže rozdmýchat vášnivé diskuze, nebylo tomu tak vždy. V období art deco, ve 20. a 30. letech dvacátého století, byly kožešiny samozřejmostí a byly mimořádně oblíbené. Tehdejší módní vlna vyžadovala kožešinu nebo peří téměř na všem a nikdo v tom nespatřoval nic neetického. Když už, tak vadila okázalost, ne zacházení se zvířaty.

Věřilo se, že živočišnost oblečení zvyšuje přitažlivost a sexuální atraktivitu ženy. O to, že dekorativní kožešiny a peří tehdy tak letěly, se postaraly hvězdy, jako je Josephine Bakerová, Lída Baarová nebo Andula Sedláčková.

Nakupujte kvalitní módu za skvělé ceny ve Vintage Cirkusu Rifky Kotlety.**

Josefína Bakerová s bílou polární liškou kolem krku.

Norkový kožich s liškou byl snem každé dámy

Pro prvorepublikové dámy byl kožich nejatraktivnější a nejoblíbenější svrchní oděv na zimu. Kožešiny se našívaly také na lemy a límce vlněných kabátů. Dámský kožich musel být dobře střižený, lehký, moderní a zároveň musel něco vydržet. Nejnoblesnější byl norkový kožich s lemy z vysoké kožešiny.

Kožešiny se používaly nejen na zimním oblečení a kabátech, nosily se i na letních šatech a pláštích. Na dámských šatech a večerních toaletách sloužily k dekorativnímu účelu. Kožešinové lemy a aplikace byly v té době běžné.

Dlouhý dámský kožich z polární lišky, retro kousek spatřený a vyfocený v Rytířské ulici v Praze

Dlouhý dámský kožich z polární lišky.

Oblíbené byly luxusní kožešinové přehozy, peleríny a kožešinová boa k večerním šatům. Kožešiny se kombinovaly s lehkými a vzdušnými materiály, jako je hedvábný šifon, žoržet, tyl nebo lamé. Peleríny byly často opatřené vypreparovanou hlavou, s ohonem a tlapkami nebo s ocásky zavěšenými k dolnímu lemu, pro mnohé dnes obskurní záležitost.

Chov i lov zvířat na kožešinu byl v první polovině 20. století naprosto běžný a nikým nerozporovaný. Pánské i dámské kožichy byly proto v různých cenových relacích dostupné převážné většině společnosti.

Kožichy a kožešiny snad ze všech zvířat, která mají srst

Mezi nejlevnější kožešiny patřila antilopa, krtek a králík, nejdražší byl norkový kožich, exotické kožešiny z ocelota nebo leoparda a breitschwanz ze srsti ještě nenarozených mláďat karakulské ovce. V módní branži se používaly kožešiny snad ze všech zvířat, která mají nějakou srst. Nosily se kožešiny z modré lišky, stříbrné lišky, hranostaje, lasičky, veverky, norka, činčily, cibetky, opice, světlého rysa, ocelota, leoparda, vydry, gazely, tuleně, sobola, karakulské ovce, ondatry, sviště, krtka, antilopy, skunka, vačice, mývala, vydry, bobra, veverky, vlka a tak dále.

Kombinovaly se kožešiny s kratší a delší srstí. Módní byl límec a manžety z odlišné kožešiny s vysokým vlasem, například z lišky, vlka, rysa nebo mývala. Které kožichy byly za První republiky mezi bohatými dámami nejžádanější?

Norkový kožich

Norkový kožich byl drahý a dovolit si ho mohli spíše movitější lidé. Norek se běžně choval na kožešinu, nákladné je hlavně opracování kůží. Na výrobu jednoho norkového kožichu je třeba použít zhruba 60 až 80 norků. (Seidl, 2015). Norkový kožich je teplý a zároveň velmi jemný a lehký. Krátký chlup norka se u dámských kožichů často kombinoval s delším chlupem lišky nebo mývala.

Kožich z polární lišky

Byl k vidění na hvězdách jako je Josephine Bakerová, Lída Báárová nebo Andula Sedláčková. Kožich z lišky si mohla dovolit tehdejší střední třída, určitě to nebyl oděv chudých. Jako boa nebo pelerína se liška v éře první republiky nosila s hlavou, ohonem i tlapkami včetně drápů. Naturalistické boa z lišky bylo velmi populární a v méně luxusnim provedení (viz. obrázek níže) bylo rozšířené i u nemajetné vrstvy společnosti. Vztah lidí ke zvířatům byl tehdy jiný.

Liščí boa se za První republiky nosilo i s hlavou a tlapkami

Boa z lišky i s hlavou a tlapkami.

Kožich liška, boa z lišky se dřiv nosilo i s hlavou a tlapkami.

Kožich z nutrie

Módní redaktorka Zdenka Wattersonová nazvala nutrii "kožichem všech kožichů", protože byla teplá a trvanlivá a v kombinaci s dražší liškou jako ideální trvalou součást šatníku.

Perzián neboli astrachán

Persiánový kožich jse vyrábí z kůže a srsti jednodeních jehňat karakulské ovce. Perzián byl oblíbený buď samotný, nebo s límcem a manžetami ze skunka, lišky, vačice, mývala, vydry, bobra, veverky, lasičky nebo světlého rysa. Cena perziánového kožichu byla poměrně vysoká a odpovídala možnostem tehdejší střední třídy. Stejně jako další kvalitní kožichy byl persián vysoce ceněn proto, že krásně vypadá, hodně vydrží a hodí se ke všemu.

Kožich z ocelota

Mezi nejmódnější kožešiny patřil na sklonku dvacátých let ocelot s výraznou černou kresbou na stříbřitě šedozeleném podkladu. Redaktorka Zdenka Wattersonová pokládala Ocelota "za ještě elegantnějšího než leoparda". Doporučovala ho dámám do automobilu stejně, jako ho nosila herečka Andula Sedláčková, což byla v té době celebrita číslo jedna.

Kožešina ocelota se dovážela do Evropy ze států Jižní Ameriky. Ještě v 70. letech dvacátého století se s kůžemi ocelota obchodovalo ve velkém. V roce 1970 se jich do USA legálně přivezlo 140.000 a zvíře se kvůli krásné kožešině brzy octlo na seznamu ohrožených zvířat. Dovoz kožešin ocelota do Evropy byl zakázán v roce 1986.

Breitschwanz z nenarozených jehňat

Za mimořádně luxusní byl považován breitschwanz vyrobený z kůží ještě nenarozených jehňat karakulské ovce, která mají sametově hebkou srst a namodralý lesk. Breitschwanz byl dražší než perzián a ceněný obzvlášť v kombinaci s černou nebo stříbrnou liškou. Kabát z breitschwanzu je teplý a zároveň lehký a jemný. V současnosti se z etických důvodů již příliiš nepoužívá, ale sehnat se dá. Například v obchodě Elpidio Loffredo.

Kožešiny karakulské ovce se dovážely do Evropy po Hedvábné stezce už ve středověku. Vývoz živých ovcí byl až do 19. století zakázán, ale ani pak se chovu v Evropě nedařilo kvůli rozdílným klimatickým podmínkám.

Kožešina karakulských jehňat má různou kvalitu a cenu. Dnes v souvislosti s ní narazíte na termíny, jako je Swakara, Astrachán, Persián nebo Breitschwanz. Swakara by měla být velmi kvalitní, dováží se z Afriky, kde mají karakulské ovce nejlepší podmínky pro život a tím pádem i nejlepší, vyjímečně jemnou a lesklou srst. Astrakán je kudrnatější, hustší a teplejší, jmenuje podle ruského města Astrakhan. Nejrozšířenější persián má většinou černou, šedou, hnědou nebo bílou barvu. Vyskytuje se i bílá varianta s hnědými skvrnami. Persián pochází z Afghanistánu.

Levné kožešiny a kožichy

Mezi užitkové kožešiny byly řazeny ty ze svištů, perziánových nožiček. Byly levné a měly výborné tepelné vlastnosti. Levnější byl také stříhaný beránek.

Popelka, bisam, svišť i krtek

Za kožešinu pro mladé byla za První republiky považována stříbrná nebo modrošedá popelka neboli sibiřská veverka a jihoamerický bizam. Kožešiny drobných zvířat bylo zvykem tvarovat a sestavovat do různých vzorů. Používala se i kožešina z krtka, která byla považoivána za luxusní a krásnou, ale nepraktickou. Krtčí kožich nebyl příliš drahý, na výstavě kožešin v roce 1929 stál 3.500 korun. Pro srovnání, kožich z norka stál přibližně 30.000 korun. Mezi ty levné patřila i antilopa. Kabát z antilopí kožešiny se dal pořídit za 2.500 korun.

Z kožešin se vyrábělo i sportovní oblečení

Správně opracované kůže byly elastické a lehké stejně jako látky. V letě se nosily kabátky a bolerka z jemného breitschwanzu, bobra, krtka nebo letního hermelínu. Módní bylo zdobení oblečení pruhy kožešiny na rukávech, kapsách a lemech.

Kožešiny se používaly i při výrobě sportovního oblečení. Oblíbený byl "Ponny" styl, šily se z něj měkké a poddajné krátké kabátky, které často měly límec z lišky, rysa nebo vlka. Nosily se pláště z anglických vlněných látek uvnitř zateplené třeba nízkou kožešinou z krtka, křečka, bizama nebo sibiřské veverky.

Salon Arnoštky Roubíčkové

Ve skvělé knize Modelový dům Arnoštka Roubíčková Praha 1909 - 1943 od Evy Uchalové je fotograficky zdokumentováno použití kožešin na večerních šatech a pláštích. Arnoštka Roubíčková byla zdatná podnikatelka a obchodnice a kožešiny jezdila nakupovat do Londýna po velých balících, ve kterých byly různé druhy kůží nestejné kvality.

V období Art Deco byly nesmírně populární geometrické vzory. Také kožešiny různých druhů a barev se kreativně sešívaly k sobě, aby daly vzniknout originálním vzorům. Kombinace jednotlivých kožešinových dilů tvořily parketový, šachovnicový, trojúhelníkový nebo cik-cak vzor, který při troše stěstí ještě seženete na nějakém módním kousku v antikvariátu.

Mohlo by vás zajímat