Jednání se šéfem nebo blízkým s narcistní poruchou osobnosti není žádný med. Žel, někdy se tomu nevyhneme. Jak poznáme, že je to opravdu narcis? Co s takovým člověkem dělají pochvaly a komplimenty? Jak narcis reaguje na kritiku nebo na sdělení, že ho chceme opustit?
Článek nám pomůže poznat narcise a poskytne návod, jak si v komunikaci s ním příliš nenaběhnout.
Doporučení předpokládají, že s narcisem chceme komunikovat, že se s ním potřebujeme dohodnout.
Je dobré mít na paměti, že s narcisem se nedá mluvit otevřeně. Musíme počítat s abnormální reakcí, její síla závisí na tom, jak vysoké skóre narcismu náš komunikační protějšek posbíral.
Narcis se zpravidla se nesnaží dohodnout. Nesnaží se, aby nám bylo dobře, i když to může předstírat. Chce, aby výsledek komunikace potvrdil jeho nadřazené postavení.
Narcis v kostce, jak ho poznáme
- Opíjí se pocitem vlastní výjimečnosti.
- Věří, že je lepší než ostatní a že si zaslouží zvláštní zacházení.
- Je arogantní. Na lidi kolem sebe se dívá shora a pohrdá jimi.
- Potřebuje obdiv, chválu a pozornost okolí. Neustále.
- Chybí mu soucit. Nezajímají ho pocity a potřeby druhých lidí.
- Využívá lidi ve svém okolí, jsou pro něj jen nástrojem k dosažení cílů.
- Nedokáže snést kritiku.
- Na odmítnutí nebo nesouhlas reaguje vztekem, ponižováním a pohrdáním.
- Přeceňuje se.
- Ovládá rozumovou neboli kognitivní empatii. Umí v nás číst.
- Ví, co prožíváme, jak se cítíme a co na nás platí.
- Citová stránka empatie mu chybí. Když vidí naše utrpení nebo radost, nevyvolává to v něm žádnou citovou odezvu.
- S druhými se snaží manipulovat. Přesně ví, kde jsou naše slabá místa, strachy a nejistoty. Ty pak v pravou chvíli použije proti nám.
- Používá citové vydírání. Náš soucit, pocit viny nebo odpovědnosti umí chladně využít ve svůj prospěch.
- Naše starosti narcise nedojmou. Mluvíme li s ním o svých problémech, dáváme mu jen munici, kterou použije, jakmile se mu to bude hodit.
Co se děje, když narcise kritizujeme
Kritika je pro člověka s narcistní poruchou osobnosti velmi zraňující. Reaguje vztekle. dborníci (Kohut, 1972) používají termíny narcistické zranění a narcistický vztek.
Výzkumníci Kelsey a kol. a Stinson a kol. změřili u lidí s vysokým skórem narcismu zvýšenou kardiovaskulární a kortizolovou reaktivitu v reakci na kritiku a hodnocení. Jejich tělo reaguje jako na ohrožení života.
Repertoár reakcí narcise na kritiku je bohatý. Patří sem diskvalifikování partnera, ledové mlčení, gaslighting nebo předstíraný kolaps.
1. Diskvalifikace zdroje
Narcis neřeší, co jste řekla. Řeší, kdo jste, že to říkáte. „Že zrovna ty tomu tak rozumíš."
2. DARVO (Deny, Attack, Reverse Victim and Offender)
Reakci DARVO (Deny, Attack, Reverse Victim and Offender) popsala Jennifer Freyd. Narcis popře, že by cokoliv udělal špatně, zaútočí a prohodí roli oběti a pachatele. Takže do tří minut utěšujeme my jeho.
3. Gaslighting (v blízkých vztazích)
Gaslighting je druh manipulace. Manipulátor se snaží přivést oběť k přesvědčení, že vnímá realitu zkresleně a mylně. Cílem gaslightingu je získat moc a kontrolu nad obětí.
Termín pochází z divadelní hry a později filmu „Gas Light“, kde manžel manipuluje se svou ženou, aby pochybovala o svém duševním zdraví.
Uveďme příklad: Partner něco řekl a my si jasně pamatujeme co. Když mu to připomeneme, začne smát a odpoví: „To sis vymyslela. Ty jsi snad šílená, to jsem nikdy neřekl,.“ Tím u nás vynucuje pochybnosti o vlastním vnímání a paměti.
Vynucování pochybností o vlastním zdravém úsudku je opakované a děje se dlouhodobě. Systematické narušování reality blízkého člověka je plíživá, zákeřná a nebezpečná forma manipulace. "Není nakonec chyba ve mě? Nejsem to přeci jen já, kdo přehání?"
Gaslighting není jen o lhaní a překrucování faktů. Systematicky zpochybňuje naši realitu. Není nakonec chyba v nás? Nejsem to přeci jen já, kdo tady přehání? Postupně začínáme pochybovat o vlastní paměti, zdravém úsudku i o svých pocitech.
Když tento typ manipulátora přitlačíme ke zdi fakty, stejně nepřizná chybu. Naše námitky obrátí proti nám.
Chirurgicky přesně cílený útok
Narcis se nás v reakci na kritiku pokusí zranit na nejcitlivějším místě. Nepoužije obecné nadávky, pokusí se nás přesně zasáhnout v nejcitlivějším místě.
Kde jsou naše citlivá místa dobře ví, roky je sbírá, aby je pak mohl použít. "Tohle už opravdu překračuje všechny meze. Vzpomeň si na svou matku, ta taky skončila v blázinci.
Ledové mlčení neboli stonewalling
Ledové mlčení je trest odepřením existence. Mlčení je často účinnější než křik. Vznesete nějakou kritiku, s něčím nesouhlasíte a nic. Žádná odpověď, totální ignorace.
Předstíraný kolaps
Předstírané zhroucení. „Máš pravdu, jsem ten nejhorší člověk na světě. Vůbec nevím, co mám dělat." Vypadá to jako přiznání, ale funguje jako vydírání. Na nás zůstalo, abychom dokazali, že to tak není. Kritika je pohřbena.
Skutečný kolaps
Kritika je pro člověka s narcistní poruchou něco, co nedokáže zpracovat. Hrozí i skutečný kolaps, deprese, somatizace a vyhrožování sebevraždou. Pokud to není hra, nemůžeme to odbýt mávnutím ruky.
Zdravý člověk při kritice řeší obsah. Narcis řeší, co kritika vypovídá o jeho hodnotě. Připomínka, že zase nechal špinavé nádobí, není informace o nádobí, je to rozsudek nad celou jeho existencí. Proto nemůže prostě uznat chybu. Přiznání by nebylo přiznání detailu, zbortilo by celou konstrukci.
Co, když narcisovi lezeme do zadku
Krátkodobě to funguje báječně, ale je to past. Lichotkami narcis rozkvétá, je okouzlující, štědrý, vtipný a velkorysý. To je ta verze, do které jsme se zamilovali, jenže nemívá dlouhého trvání.
Lichocení je pro narcistní jedince návykové. Chtějí víc a víc. Tolerance roste. Stejná dávka lichotek nezabírá. Obdiv musí eskalovat.
V očích člověka s narcistní poruchou osobnosti klesáme neustálým chválením na hodnotě. Obdiv si cení jen od někoho, koho uznává.
Pokud se mu příliš podbízíme, klesáme na jeho žebříčku, chvála a lichotky brzy přestanou fungovat. Podlézáním si na čas koupíme klid, ale současně se degradujeme na nábytek.
Lidé, kteří se snaží nejvíc, bývají nakonec těmi, kterými nejvíc pohrdá.
Chvála vytváří závazek
Když narcise chválíte, zavazujete se mu tím. Kdo chválí, je spojenec a bude trestán, pokud nebude s něčím souhlasit, byť jen jednou jedinkrát. Nesouhlas je zrada.
Obdivovatelé jako nástroje
Obdivovatelé slouží narcisovi jako nástroje. V literatuře najdeme označení flying monkeys. Jsou to získaní příznivci, které narcis posílá do konfliktů, které nechce vést sám.
Když narcisovi řekneme, že odcházíme
Odchod partnera je pro narcise zároveň ztráta zdroje a veřejné zneplatnění. Typický sled:
- Hoovering neboli masivní kampaň za náš návrat: sliby, dárky, „půjdu na terapii", love bombing.
- Devalvace. „Stejně tě nikdo jiný nechce."
- Finanční nátlak.
- Děti jako rukojmí.
- Snaha o ovládnutí příběhu. Rozvede se dřív, než ho opustíte, nebo prohlásí, že odešel on. Kontrola narativu je pro něj důležitější než vztah sám.
- Smear campaign neboli preventivní diskreditace u společných přátel, rodiny, kolegů. Často začne dřív, než vůbec odejdete.
- Vydírání sebepoškozováním. Nástroj i reálné riziko zároveň; nedá se to ignorovat ani se tomu nedá podvolit.
- Dlouhé a nechutné soudní tahanice jako pokračování vztahu jinými prostředky.
- Rychlá náhrada. Nový partner snadno a rychle. Potřebuje sobě i světu dokázat, že netruchlí. I když truchlí po funkci, kterou jste plnila a ta se dá obsadit.
Dokonale narcistní reakce Jiřího Paroubka
Bývalý premiér Jiří Paroubek naprosto dokonale předvedl, jak se chová narcis, když mu manželka řekne, že od něj odchází,.
Petra Paroubková od manžela doslova utekla, nechala mu doma jen dopis. Nejspíš na doporučení odborníků s Jiřím Paroubkem komunikovala pouze prostřednictvím svého právníka. Před manželem narcisem, z jehož reakce měla odůvodněný strach, se skrývala v pronajatém bytě v panelovém domě na periferii Prahy.
Jiří Paroubek ihned a veřejně hodil vinu na manželku. Uvedl, že jeho žena trpí těžkými depresemi a užívá silné léky, což způsobilo krizi v jejich vztahu. Normální člověk nepochopí, že Paroubek neviděl, jak je takové počínání z morálního hlediska odporné.
Média a veřejnost jeho krok odsoudila a oslovení psychologové rozebrali jeho dopis jako typickou reakci narcistické osobnosti.
Podle odborníků se snažil ukázat sám sebe v bezchybném světle a veškerou zodpovědnost za rozpad vztahu hodit na druhou stranu.
Podle něj texty nenesly známky snahy o smír, ale naopak vykazovaly narcistní rysy, kdy dotyčný stavěl do role oběti sebe a veškerou vinu přenášel na partnerku
Kontrolující partner může být po rozchodu nebezpečný
u kontrolujících partnerů je statisticky nejrizikovějším obdobím odchod a několik měsíců po něm. To je robustní zjištění z výzkumu domácího násilí.
Obětem pomáhá Bílý kruh bezpečí, linka 116 006.
Jak s narcisem mluvit
- Krátce. Dlouhé sdělení nabízí příliš mnoho míst, kterých se dá chytit. Tři věty jsou lepší než patnáct. Z patnácti vět si vybere tu jednu, která se dá napadnout, a rozhovor bude o ní.
- Věcně. Data, částky, termíny, dohody. Fakt se špatně napadá. Interpretace se napadá skvěle.
- Bez emocí. Neznamená to necítit — znamená to nedávat pocity do textu. Věta „ubližuje mi to" je v běžném vztahu most. Tady je to zaměřovací souřadnice.
- Bez vysvětlování a bez obhajoby. Vysvětlení je pozvánka k debatě o tom, jestli je dost dobré. Čím delší obhajoba, tím víc to vypadá, že se máme z čeho obhajovat.
- Nikdy ne před publikem. Cokoli, co má povahu výtky, patří mezi čtyři oči. Před svědky nemůže ustoupit, protože ústup před svědky je pro něj dražší než konflikt.
- Písemně, pokud jde o něco důležitého. Ne jako hrozba, ale protože ústní dohody se u něj mění zpětně — a mění se přesně tím směrem, který mu vyhovuje. Písemná forma není nedůvěra, je to údržba.
Funguje rozhovor o věci, ne o hodnotě
Jednoduchá komunikační strategie, která se dá se shrnout do jedné věty: mluvme o věci a nikdy ne o jeho hodnotě.
V praxi to znamená držet se několika pravidel, která se učí lidé jednající s vysoce konfliktními protistranami — od rozvodových mediátorů po agenty FBI.
Narcis dokáže projevit empatii, když jim zadá, aby si představil situaci z pozice druhého
Za zmínku stojí, poznatky britské psycholožky Erici Hepper, která se svými kolegy v roce 2014 ukázala, že lidé s vysokým narcismem dokážou projevit empatii, když se jim explicitně zadá, aby si představili situaci z pozice druhého. Schopnost empatie tedy není nutně poškozená. Poškozená je motivace ji používat.
Pro každodenní život z toho ale neplyne naděje, kterou by to na první pohled slibovalo. Šlo o laboratorní situaci s cizím člověkem a nulovou osobní cenou.
Ve vztahu, kde by empatie znamenala přiznat vlastní podíl, ta ochota mizí. Každopádně většinou nejde o člověka, který nemůže. Jde o člověka, který nechce, protože by ho to něco stálo.
Jak říct svůj názor, aby se nestal rozbuškou
Nejde zas tak o to, jaký názor vyslovíme. Jde o formu, jakou ho podáme. U grandiózního narcise se totiž nesouhlas nečte jako informace, ale jako nárok na postavení.
Když řekneme „myslím, že to je jinak", slyší :„Říkám, že o tomhle vím víc než ty". Na to reaguje okamžitě, bez ohledu na téma. Takže můžeme prudkou hádku o tom, kudy se jede do Trutnova.
Názor vyslovíme jednou, krátce, a pak jdeme dál. Ten samý názor vyslovený potřetí je výzva. Většina eskalací nevzniká z toho, co bylo řečeno, ale z opakování ve snaze se konečně dovolat sluchu. Ta snaha je pochopitelná a je to zároveň to nejrizikovější, co se dá v rozhovoru s ním dělat.
Nesouhlas bez vyvracení. „Já to vidím jinak." Tečka. Žádné protiargumenty, žádné důkazy, žádné „a navíc".
Každý argument, který přidáme, je materiál, se kterým se dá pracovat. Dá se vyvrátit, otočit, zesměšnit. Věta bez odůvodnění nemá kliku, za kterou by narcis mohl vzít. Působí nedopovězeně a přesně proto to funguje.
Odmítnutí bez zdůvodnění. „To mi nevyhovuje." Ne „nemůžu, protože mám v pátek to školení a pak…". Každý uvedený důvod se stává úkolem k rozebrání a my skončíme v pozici, kdy obhajujeme rozvrh místo prostého odmítnutí.
Rozhodnutí se oznamuje, neprojednává.
Dvě varianty místo požadavku. „Můžeme to udělat takhle, nebo takhle, vyber si." Volba zachovává zdání kontroly, požadavek ji odebírá. Je to drobnost s nepoměrně velkým účinkem, kterou zná každý, kdo někdy vyjednával s malým dítětem — a je to nepříjemné přirovnání, jenže sedí.
Zpomalení. „Dám vědět zítra." Narcis potřebuje reakci hned. Odložená odpověď mu odebírá jeho hlavní výhodu a nám vrací možnost napsat větu, kterou si přečteme ještě jednou, než ji odešleme.
Souhlas v nepodstatném. Není nutné mít názor na všechno.
Postupy, které se běžně radí a přitom situaci zhorší
Kolem narcismu vyrostla celá poradenská síť. Některá doporučení jsou ale nebezpečná. Tady jsou ty nejrozšířenější. Věty typu:
- „Ty jsi narcis."
- „Tohle je gaslighting."
- „Snažíš se se mnou manipulovat."
Vypadá to jako pojmenování problému, ale je to špatný tah. V mžiku neřešíme, co udělal, ale jestli máme právo ho takto označovat.
Dodá mu to munici na roky. Od té chvíle jsme pro něj někdo, kdo si přečetl článek na internetu a diagnostikuje.
Pojmenovat si to pro sebe musíme. Vyslovit to nahlas směrem k němu je zbytečné, protože to nic nezmění, a změní to naši pozici k horšímu.
Co dál v komunikaci s narcisem nefunguje
Ultimáta
Pozor na ultimáta, která nakonec nevymůžeme. „Jestli se to stane ještě jednou, odcházím." A ono se to stane a my neodejdeme. Ztrácíme pozici. Pokud si nejsme jistí, že to uděláme, neměli bychom to říkat.
Odpovědět stejnou mincí
Nepomůže nám odpovídat stejnou mincí: mlčením, sarkasmem nebo znehodnocením. Prohrajeme, protože narcis má víc praxe a méně zábran. A vznikne záznam, kde figurujeme jako agresor a který se použije u známých, u soudu, u dětí.
Apel na spravedlnost
„To přece není fér." Férovost předpokládá, že pro oba platí stejná pravidla. On funguje v hierarchii, kde pravidla závisí na postavení. Odvolání na spravedlnost tedy nespustí korekci, ale debatu o tom, kdo si co zaslouží — a tu debatu vede rád.
Vysvětlování našich pocitů
Vysvětlování pocitů je v normálním vztahu tmelem, pro nardise je to skvělý terč. Za tři měsíce svou znalost našich pocitů zneužije v hádce o něčem úplně jiném. Je to velmi zraňující
Dokazování pravdy
Sbírání důkazů v naději, že při to konečně uzná. Pro člověka s narcistní poruchou osobnosti žádné dostatečné množství důkazů neexistuje. Přiznání není otázka důkazů. Přiznání je zcela nemožné. V téhle honbě se dá strávit deset let.
Veřejné ztrapnění
Veřejné ztrapnění je velmi lákavé, protože v tu chvíli to skvěle funguje. Před svědky nemá kam uhnout. Cenu ale zaplatíme později.
Získávání spojenců za jeho zády
V získávání spojenců narcis nepřekonatelný. Buduje si sítě roky a se všemi mluvil jako první. Určitě bychom měli informovat pár lblízkých, na kterých nám záleží. Kampaň proti němu je ale ztráta času.
Vyřeší to párová terapie?
Párová terapie nefunguje tam, kde je vztah postavený na ovládání. Ten, kdo nás chce ovládat, obrátí terapii v nástroj. "Terapeutka říká, že máš problém s komunikací." Narcis z hodiny odchází se slovníkem, který přesně popíše, co dělat příště.
Většina metodik pro práci s domácím násilím proto společné sezení v takové konstelaci nedoporučuje a preferuje oddělenou péči.
Vlastní terapie ano, a to co nejdřív. Společná terapie až tehdy, když je jasné, že o ovládání nejde.
Šedý kámen a další postupy
Ve svépomocných komunitách často kolují dva postupy. Jsou to doporučení od lidí, kteří něco takového přežili. Nestojí za nimi výzkum, ale zkušenost.
První z nich je Šedý kámen, který doporučuje stát se maximálně nudným zdrojem. Naše odpovědi mají být krátké, neutrální, bez emocí,. Doporučuje se nesdílet novinky ze života a nereagovat na provokace.
Logika je jednoduchá. Narcise živí naše reakce. Když ji nedostane, přestane se mu vyplácet ji vyvolávat.
K taktice zvané Šedý kámen existují tři výhrady:
- Z počátku situaci zhorší, když osvědčený postup přestane fungovat, obvykle následuje zesílení, ne ustoupení.
- Stojí obrovské množství energie, protože potlačovat reakce každý boží den je vyčerpávající.
- Je to nástroj na přechodné období, na odchod, na doběhnutí rozvodu, na přežití zaměstnání do konce výpovědní lhůty. Není to způsob, jak dá žít roky bez následků.
Druhý postup se jmenuje Medium chill, česky mírně chladný. Je určený pro situace, kde se kontaktu s narcisem nemůžeme vyhnout. Máme společné děti, rodinu, sedíme ve stejné kanceláři.
Komunikace na vlnách "Medium Chill" je vlídná a zdvořilá, mizí hloubka. Mluví se o počasí a o organizaci, ne o tom, jak se komu daří. Je to udržitelnější a nevypadá to nepřátelsky, což hraje velkou roli hlavně, když se vídáme společně s dětmi.
Všechna doporučení výše mají snížit škody. Nikoho ale nezmění.
Grandiózní narcis a psychoterapie
Grandiózní narcis se do terapie dostává výjimečně. Přichází po ztrátě, kterou nedokáže ustát, obvykle po rozvodu nebo po pádu v pracovním životě, a s očekáváním, že se opraví okolnosti.
Metody, které fungují, existují a jejich účinnost je doložená. Jenže žádost o pomoc je sama o sobě přiznáním selhání, a to je právě ta věc, kterou tahle konstrukce neumožňuje.
Z toho plyne poctivý závěr. Pokud jde o šéfa, o kolegu, o tchána nebo o spoluvlastníka firmy, dají se tyhle techniky používat léta a fungují. Stojí energii, ale drží provoz při životě.
Jak narcistní porucha osobnosti vzniká
Jak narcistní porucha osobnosti vzniká? Je vrozená, nebo na ni má vliv hlavně prostředí ve kterém vyrůstáme?
Četné výzkumy ukázaly, že se dědí temperament nebo inteligence. O rozvoji narcismu nebo jiné poruchy osobnosti rozhoduje prostředí.
Genetika
Studie na dvojčatech dávají pro narcistické rysy dědičnost zhruba 45 až 65 procent. (Torgersen, Livesley a další; rozpětí napříč studiemi je široké).
Nedědí se ale narcismus, dědí se stavební materiál. Máme na mysli nízký práh pro stud, vysoká reaktivita na ohrožení statusu, sklon k agresi, slabší vrozená citlivost k emocím druhých.
Výchova
Existují dvě protichůdné cesty a obě vedou k témuž výsledku. Jednou je ponižování a chlad, druhou je přeceňování.
Chladná matka a časté znehodnocování dítěte vedou k vytvoření obranné strategie. Dítě, jehož emoční potřeby byly odmítány nebo zesměšňovány, si vybuduje grandiózní falešné já jako vnitřní ochranu před prázdnotou a vztekem.
Přeceňování ale také není zdravé. U dítěte, kterému rodiče stále dokola opakují, že je výjimečné a lepší než ostatní, se také může rozvinout narcismus.
Podmíněná láska
Nejčastěji působí oba nevhodné výchovné přístupy najednou. Narcise často formuje podmíněná láska. Jsi úžasná, když vyhraješ. Když prohraješ, sji naprostá nula.
Dítě se naučí, že hodnotu se nemá samotná existence i s chybami ale výkon a obdiv. Přesně to vysvětluje, proč pak v dospělosti nesnese kritiku a nemá zdravou sebeúctu.
Ne každý narcis byl bité dítě, někteří jsou rozmazlení
Trauma a týrání patří spíš k zranitelnému typu narcismu. Emoční týrání, nekonzistentní péče, zneužití.
Co dodat pro poctivost: NPD má prevalenci kolem 1–6 %, přičemž ICD-11 už samostatnou diagnózu narcistické poruchy osobnosti nemá — přešla na dimenzionální model. Sama psychiatrie se od té nálepky odklání, zatímco veřejnost ji používá čím dál víc.
Naproti tomu rodičovská vřelost vede ke zdravé sebeúctě. Narcismus a sebeúcta samozřejmě nejsou totéž.
- Kde ho nečekáte
- Grandiózní narcis: navenek hlasitý, okouzlující, dominantní
- Zranitelný (skrytý) narcis: plachý, úzkostný, ukřivděný
- Komunální narcismus: stejné fantazie o vlastní výjimečnosti přesměrované do konání dobra (Nikdo neumí tak naslouchat jako já. Já jsem ten, kdo se obětuje. Beze mě by se celá neziskovka rozpadla.)
- Sebeobraz člověka s narcistní poruchou osobnosti: jsem nejlepší, nikdo mě dost neocenil
- Reakce na křivdu: útok, trucování, odložená pomsta
Kde najdete komunální narcisę
- Pomáhající profese — terapeuti, koučové, sociální pracovníci, neziskovky. Struktura je ideální: trvalá asymetrie moci, vděčnost jako palivo, kritika se dá odbýt jako projev klientovy patologie.
- Duchovní scéna a wellness — zakladatelé komunit, guruové. Zdokumentované případy jsou soudně podložené (Jim Jones, Keith Raniere / NXIVM, Bhagwan Shree Rajneesh) — o těch se dá psát bez rizika.
- Vedoucí pozice s absolutní mocí — primář na oddělení, dirigent, šéfkuchař, choreograf, trenér mládeže, starosta malé obce. Nikdo nemá nadřízeného na dosah.
- Rodič-mučedník: „Všechno jsem pro tebe obětovala". Nejtišší a nejúčinnější verze; dítě se z ní nedostane, protože se nemá čeho chytit.
- Hodný kluk: obětavý partner, který si ale vede přesné účetnictví laskavostí a jednou ho předloží k proplacení.
-
Jak se chová narcis k vlastním dětem
Jaká jsou úskalí výchovy dětí v rodině, kde jeden z rodičů trpí narcistní poruchou osobnosti? Narcis nedokáže vnímat dítě jako člověka, je pro něj funkce. Má plnit úkol a poslouchat, ale chybí tam zlý úmysl. Narcistický rodič většinou nechce svému dítěti ublížit. Jen ho nevidí.
V rodině narcise se rozdají role, které si děti nevyberou:
- Zlaté dítě: Nese rodičovu grandiozitu, narcistní rodič ho předvádí, zvýhodňuje a jeho úspěchy bere jako své úspěchy: „máme jedničky".
- Obětní beránek: Má všechny chyby, které rodič nechce vidět na sobě. Je viníkem sporů a tím, kdo za všechno může.
- Neviditelné dítě : Není ani užitečné, ani nebezpečné, a tak se s ním nepočítá.
Role se přehazují. Zlaté dítě, které jednou selže, se přes noc stane beránkem, protože přestalo plnit úkol.
Co dítěti škodí
- Chronický stud, který říká jsem špatný. Obdiv patřil výkonu, ne jemu.
- Neschopnost odpovědět na otázku, co vlastně chci. Chtít nebylo v popisu práce.
- Přecitlivělé čtení nálad. V dětství záchranná dovednost, v dospělosti past.
- Neznalost běžného konfliktu. Nikdy nevidělo hádku, která by skončila usmířením — takže každý spor vypadá jako konec vztahu.
- Parentifikace: Dítě se stará o emoce rodiče, ne naopak. Utěšuje, hlídá jeho náladu, je důvěrníkem v dospělých věcech. V penězích, rozvodu, ve stížnostech na druhého rodiče. Potvrzují to solidní empirické výzkumy.
- Závist vůči vlastnímu dítěti: Rodič s dítětem soutěží. Matka nesnese dceřino mládí. Otec nesnese, že ho syn přerůstá. Závist vůči vlastnímu dítěti nastupuje v pubertě a maskuje se jako starostlivost nebo dobrá rada.
- Přivlastnění úspěchu, delegace selhání
- Podkopávání samostatnosti: Samostatné dítě je ztracený selfobjekt, takže rodič nenápadně brzdí jeho kompetence. Zároveň to podává jako obětavost.
Jak dítěti pomoct
Dítěti v takové rodině spolehlivě pomůže jeden stabilní dospělý, který ho vidí takové, jaké je. Babička, teta, učitelka, trenér nebo rodič kamarádky. Nemusí zasahovat, nemusí nic řešit s rodiči dítěte, stačí, že je a dítě vnímá realisticky.
Dětem pomáhá, když se věci pojmenují. Dítě, které někde uslyší popis toho, co se u nich doma děje, dostane to nejcennější. Informaci, že to není normální a že za to nemůže. Rozmělněná formulace tuhle práci neodvede.