Josef František Maria Hoffmann byl moravsko-rakouský architekt a designér. Narodil se v roce 1870 v Brtnici a zemřel v roce 1956 ve Vídni. Josef Hoffmann navrhoval nábytek, látky, stříbrné a kovové předměty, šperky, sklo a keramiku.
Byl významnou osobností secesního hnutí ve Vídni. V roce 1903 společně s designérem Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Waerndorferem založil Wiener Werkstätte (Vídeňské umělecké dílny), které byly základnou rozvoje secesního nábytkářského umění.
Také díky Josefu Hoffmannovi se Vídeň stala šiřitelem geometrického ornamentu na nábytku a dalším užitém umění. Přiměřený styl postý rozevlátých křivek vyhovoval místní tradici.
Výrobky Wiener Werkstätte neušly posměšným komentářům, že v tvorbě vídeňských architektů došlo k diktatuře čtverce a kruhu. Jejich dílo se velmi lišilo od zdobnosti francouzské secese.
Rodinné zázemí v Brtnici
Josef Hoffmann pocházel z vážené rodiny brtnických purkmistrů. Jeden z jeho předků rychtář a později purkmistr, získal a barokně upravil honosný dům na náměstí v Brtnici – dnešní Muzeum Josefa Hoffmanna.
Josefův pradědeček František Hoffmann byl podnikavý a bohatý muž, který v roce 1800 se společníky založil místní bavlnářskou manufakturu, kde v roce 1807 pracovalo až 250 dělníků.
Brtnická textilka se v následujícím desetiletí stala obětí krize, ale Františkova pověst tím neutrpěla. Také on byl zvolen purkmistrem a zůstal jím až do své smrti.
Jeho syn Karel Hoffmann se v roce 1866 oženil s Leopoldinou Tuppy s nž vychoval tři dcery a syna Josefa, otce slavného architekta, který také celých 35 let zastával úřad brtnického starosty.
Rodný dům v Brtnici mu byl po druhé světové válce zabaven, což velmi těžce nesl.
Studia
Josef Hoffmann studoval gymnázium v Jihlavě a po neúspěšném opakování kvarty se šel učit stavitelství na Vyšší státní průmyslovou školu v Brně.
O svém neúspěchu na gymnáziu sám napsal:
„Gymnázium se pyšnilo věhlasem nejpřísnějšího ústavu široko daleko a nebylo vůbec snadné jím projít. Býval jsem sklíčený a cítil jsem se zastrašený a opuštěný. Neměl jsem tak dobrou paměť, aby zvládala tehdy mimořádně oblíbené biflování, a ačkoliv jsem chtěl svým milovaným rodičům dělat radost, nemohl jsem při nejlepší vůli dosáhnout toho, abych jakkoliv vynikl. Propadl jsem ve třech předmětech a musel jsem k nesmírnému zděšení svých rodičů opakovat. Moje prestiž tím značně utrpěla a mně a mým schopnostem se počalo nedůvěřovat. Školní rok skončil – a já jsem namísto tří předmětů neprospěl v šesti. S tímto vysvědčením jsem byl nucen vrátit se domů. Ta ostuda a trýzeň mi ztrpčily mladý život natolik, že jistý pocit méněcennosti mne už nikdy neopustil. Byl mi předurčen život zoufalce. Vyhýbal jsem se ulicím, kradl se potajmu do okolních polí a lesů a domníval se, že každý, koho potkám, si mě, věda o mé situaci, změří pohrdavým pohledem.“
Studia na na brněnské průmyslové škole ho bavila a brzy začal vynikat. Mezi jeho spolužáky tu patřili i budoucí slavní architekti Adolf Loos a Leopold Bauer. Přestože všechny ročníky absolvoval s vyznamenáním a úspěšně složil maturitu, rodina s jeho dalším studiem nepočítala.
On se ale rozhodl, že bude pokračovat v dalším studiu. Zvolil si architekturu na vídeňské Akademii výtvarných umění. Roku 1892 ho na školu přijali. kde Studoval tu pod vedením Karla von Hassenauera a Otto Wagnera.
Za projekt, který byl součástí diplomové práce, získal stipendium tzv. Římskou cenu, která jej opravňovala ke studijní cestě po Itálii. Šest měsíců prožil v Římě, jaro trávil 1896 v jižní Itálii. Svá studia dokončil v roce 1896.
Působení Vídeňské kavárny
Ve Vídni Hoffmann nastoupil do třídy tehdejšího rektora Karla von Hasenauer, v konzervativních kruzích uctívaného stavitele Hofburgu a Burgtheatru, který se však studentům věnoval jen minimálně.
Zajímavější vzdělání se dalo získat ve vídeňské kavárně. Josef Hoffmann se připojil k malému kroužku studentů, kteří si žertem říkali Siebener Club (Klub sedmi) a hledali nové formy tvorby v architektuře, užitém umění a také v malířství a sochařství.
Hnacím motorem této skupinky byl Koloman Moser. S mnoha podnětnými myšlenkami přicházel i Joseph Maria Olbrich, který pracoval v ateliéru u architekta, designéra nábytku a urbanisty Otto Wagnera a denně ostatní zpravoval o průlomových myšlenkách a díle vynikajícího architekta.
Přes značný odpor části konzervativních kruhů byl Otto Wagner, významný představitel vídeské secese, jmenován profesorem ateliéru architektury.
Štěstěna tomu chtěla, že skvělý učitel, kterému nechybělo charizma, nalezl zapálené a talentované žáky. V kontaktu s ním byli i mimo školu při každodenním posezení v kavárně Heinrichshofu.
Vídeňské hnutí Sezesion
V roce 1898 založil Josef Hoffmann ve svých dvaadvaceti letech vídeňskou skupinu secese neboli Sdružení výtvarných umělců Rakouska.
Hnutí Sezesion zakládal společně s Otto Wagnerem, Kolomanem Moserem, Gustavem Klimtem a Josephem Maria Olbrichem. Hoffmann byl okouzlen francouzskou a belgickou secesí.
Po roce 1900 tíhl ke hnutí uměleckých řemesel nebo tvorbě Charlese Rennieho Mackinthoshe. Geometrické tvary byly typické pro ranou tvorbu Josefa Hoffmanna.
Sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně (1904) a jeho další puristické návrhy budov z té doby patří k milníkům secesní architektury.
Po roce 1906 vytvářel stále dekorativnější návrhy. Inspiroval se třeba pestrými ornamenty lidových výšivek. Později se ve své tvorbě obracel k formám antické architektury, které přetavoval do zcela nových podob.
Wiener Werkstätte (Vídeňské umělecké dílny)
Josef Hoffmann k založení dílen napsal:
"Pokus uskutečňovat naše nápady tehdejšími firmami musel ztroskotat na tom, že v nich nebyli lidé stejného smýšlení jako my. Rukodělná práce ustoupila sériové výrobě a v těchto podnicích chyběla chuť riskovat nebo cokoliv měnit. Byli jsme zoufalí ...“
Jediné řešení viděli v založení vlastních uměleckých dílen, ale na to jim chyběly peníze. Shodou okolností so jejich kavárenského kroužku už nějakou dobu docházel i Friedrich Waerndorfer, textilní průmyslník, spoluvlastník impéria Baumwollspinnerei Waerndorfer–Benedict–Mautner se sídlem v Náchodě.
Friedrich Waerndorfer, jeho společník Isidor Mautner s manželkou Jenny nebo Paul a Karl Wittgensteinové patřili mezi první průmyslníky, kteří uvěřili v moderní umělecké vize. Poskytli tak začínajícím umělcům potřebný kapitál.
Wiener Werkstätte, které Josef Hoffmann spoluzakládal, byly inspirací britské dílny vyrábějící užité předměty nejvyšší estetické i řemeslné úrovně.
Ve Vídni fungovaly čtyři ateliéry. Wiener Werkstätte vyráběly dodnes vysoce ceněný nábytek, nádobí, koberce, látky, tapety,oblečení a šperky.
Vídeňské umělecké dílny měly vlastní síť obchodů. Ve Vídni byl obchod na ulici Am Graben a Kärntnerstrasse. Další byly v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Zürichu, Berlíně a New Yorku. Návrhy umělců pracujících pro Wiener Werkstätte vyráběly a prodávaly i jiné firmy, jako je:
- Lobmeyr,
- Jacob & Josef Kohn,
- Gebrüder Thonet
- a mnoho dalších.
Do inovativní firmy přicházelo mnoho talentovaných umělců, pro Wiener Werkstätte pracoval malíř a tvůrce keramiky Bertold Löffler, Michael Powolny nebo architekt a designér Otto Prutscher, který se proslavil především svými návrhy stříbrných předmětů, skla a bytového zařízení.
Ve Wiener Werkstätte našlo uplatnění mnoho nadaných studentů Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni.
Snad žádný ze spolupracujících umělců se neomezoval jen na jedno odvětví, naprosto běžné bylo volné přecházení od skla ke šperkům, od keramiky k navrhování módy, od orchitektury k návrhům nábytku a interiérů.
Největší význam měl ateliér zpracovávání kovů, kde vznikaly moderní šperky, nádobí a vázy. Zpočátku byl součástí i Hoffmannův architektonický ateliér. Dílny Wiener Werkstätte fungovaly až do roku 1932.
Nejslavnější Hoffmannova architektonická díla
Po Světové výstavě v Paříži v roce 1900 dostal první větší zakázky na domy ve vilové kolonii Hohe Warte a na podnikový hotel oceláren Poldi v Kladně.
Vždy usiloval o to, aby se stavbou harmonicky vytvářel i její interiéry. Interiéry vybavoval předměty, které navrhl on sám nebo jeho kolegové z Wiener Werkstätte a spřátelení umělci.
Gesamtkunstwerk Sanatorium Purkersdorf
Sanatorium Purkersdorf je slavnou ukázkou tzv. Gesamtkunstwerku, tedy celkového architektonického návrhu stavby včetně jejího interiéru a zařízení.
V roce 1904 pak získal i první velkou zakázku ve stylu Gesamtkunstwerk na stavbu sanatoria Purkersdorf, která dodnes funguje a je vzorovou stavbou moderny a vídeňské secese.
Jde o jednu z prvních staveb na světě, která vznikla bez jakýchkoli stylových a jiných dekorativních detailů. Je podřízena výhradně svému účelu. Elegantně vyhlížející stavba vychází ze čtverce, který se neustále opakuje v půdorysu i na stěnách.
Ve vstupní hale jsou černobílé čtvercové dlaždice a plno dalších geometrických detailů. V rámci této pozoruhodné zakázky, kterou získal díky svému přátelství se slavnou kritičkou a novinářkou Bertou Zuckerkandlovou.
Tady vzniklo i ikonické polohovatelné křeslo Sitzmaschine (na obrázku výše), jehož replika se vyrábí a prodává dodnes.
V roce 1926 bylo přes výslovný Hoffmannův nesouhlas k Sanatoriu přistavěno dalšího patro, autorem byl Leopold Bauer. Až citlivá rekonstrukce z let 1995 až 2006 navrátila stavbu do původního stavu.
Gesamtkunstwerk Palác Stoclet
Události, které stavbě paláce Stockelet předcházely, popsal sám Hoffmann takto:
„V mém ateliéru se jednoho dne objevil bruselský velkofinančník pan Stoclet se svojí chotí, mimořádně zajímavou dámou, a prosil nás, abychom pro něj postavili velký palác. Byl jsem překvapen, avšak okamžitě nadšen a ochoten poznat a splnit jeho přání,“ zvláště když „o nějakých finančních překážkách nebo jiném omezení nemohlo být ani řeči.“
Adolphe Stoclet byl belgický bankéř a finančník. Jeho žena Suzanne byla z rodiny pařížského kritika a obchodníka s uměním. Oba měli vyspělý vkus a téměř neomezené finanční prostředky.
Část roku trávili Stocletovi ve Vídni a přátelili se s Carlem Mollem, kterému Hoffmann navrhl dům. Manželé se rozhodli pro velký reprezentativní palác v obdobném stylu v Bruselu. Hoffmannovi nechali volné ruce a dali mu neomezený rozpočet. Souhlasili i s tím, že nechají interiéry vybavit díly od Wiener Werkstätte.
Palác Stoclet v Bruselu z let 1905 až 1911 je vrcholnou ukázkou vídeňské moderny. Její vliv je tu patrný všude, na provedení teras, zahrad, bazénů, tenisovch kurtů, schodů, pergol, zahradního nábytku, garáží. V roce 2009 byl zapsán na seznam UNESCO, na webu organizace najdete plno fotek Paláce Stoclet, bohužel bez interiéru.
Palác i zahrady se beze změny zachovaly až dodnes, ale nejsou nijak přístupné. Žijí v nich potomci osvícených Stocletových, kteří si chrání své soukromí.
Židle, křesla, stoly a další nábytek Joseffa Hoffmanna je dokladem toho, jak celistvě architekti chápali své poslání. Tvořili komplexní prostor a návrhy interiérů včetně nábytku a osvětlení považovali za přirozenou součást svých projektů.
Kabaret Fledermaus
Návrh prostoru a vybavení proslulého vídeňského Kabaretu Fledermaus (česky Netopýr) nepatří mezi největší a nejkomplexnější Hoffmannovy realizace. Dodnes jsou však ceněna Hoffmannova křesla, židle, stoly a taburety z ohýbaného dřeva, která pro Fledermaus navrhl.
Hoffmann pro Fledermaus vymyslel vzdušný, odlehčený a poměrně levný nábytek založený jen na základních geometrických tvarech. Byl na nich jen jeden zdobný prvek a to drobné kuličky, které sloužily také jakoopěry spojů.
Mimořádně živý literární a společenský život sem vábil i mnoho dalších návštěvníků, a tak se Kabaret Fledermaus stal jedním z nepřehlédnutelných symbolů předválečné Vídně.
Kolonie domů na Hohe Warte
Mezi nejznámější Hoffmannova architektonická díla patří kolonie na Hohe Warte, která vznikala ještě před první světovou válkou. Stylem szástavby se podobá například pražské Hanspaulce. Najdeme tu vily významných tehdějších umělců, osvícených průmyslníků a mecenášů umění.
Winarskyhof
Josef Hoffmann byl členem skupiny architektů, kteří navrhli Winarskyhof, což je jeden z největších komplexů sociálního bydlení ve Vídni.
Po I. světové válce měla na vídeňské radnici významné slovo sociální demokracie. Tak mohl být v roce 1924 položen základní kámen k rozsáhlému bytovému komplexu Winarskyhof.
Rodinné vily
Známý je dům postavený pro Carla Molla a Kolomana Mosera na Steinfeldgasse 6–8 ve Vídni. Hned vedle něj stojí další Hoffmannův dům pro fotografa Friedricha Victora Spitzera. Mezi velmi významné zakázky patřily i práce pro rodinu Primavesi.
vila Sonji Knipsové ve Vídni venkovský dům Eduarda Asta u Wörthersee Vila Skywa-Primavesi - městský palác v Hietzingu pro Roberta Primavesiho a jeho ženu Jako architekt se věnoval navrhování rodinných vil. Josef Hoffmann vytvořil mnoho domů i na území Česka. Zmiňme například:
- Dům pro hosty ocelářské firmy Poldi v Kladně (1902), který financoval ocelový magnát Karl Wittgenstein,
- Venkovský dům pro rodinu olomouckého bankéře Otto Primavesiho v Koutech nad Desnou (1913–1914)
- Úprava rodného domu v Brtnici u Jihlavy (1907),
- Vila pro Sigmunda Berla v Bruntále (1919–1922),
- Vila pro Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem (1920–1921).
- Rodinné vily Otty a Eugenie Primavesi v Olomouci
Hoffmann po celý život nepřetržitě pracoval na svých architektonických a interiérových návrzích. Jeho stálým klientem byla rodina kladenského průmyslníka Karla Wittgensteina.
Postupně navrhl: několik domů a lovecké chaty včetně vybavení, ředitelství hutě Poldi v Kladně, podnikovou prodejnu potravin a oděvů, vilu ředitele Poldi Kladno Franze Hatlanka.
Šperky Josefa Hoffmanna
Charakteristickým rysem šperků Wiener Werkstätte, jejichž podobu určovali Josef Hoffmann a Koloman Moser, byl strohý geometrizmus a naplnění požadavku materiálové upřímnosti.
Jednoduchost a účelnost ani tady nezapře vliv skotského architekta a návrháře Charlese Rennie Mackintoshe na Hoffmannovu tvorbu v prvních desetiletích 20. století.
Poměrně rozsáhlá je nabídka Hoffmannových smaltovaných šperků, mezi které patří brože, jehlice různého tvaru (kruhy, ovály, trojúhelníky, čtverce i mnohoúhelníky) z barevných kovů. Jsou příkladem kvalitního umění, které je dostupné téměř každému.
Na druhé straně stojí Hoffmannovi solitérní šperky z drahých kovů a drahokamů.
Čisté linie a geometrické tvary
Značná část díla Josefa Hoffmana se vyznačuje čistými liniemi a geometrickými tvary. Roku 2018 byla ve vídeňském muzeu Hofmobiliendepot uvedena výstava o vídeňské moderně, jejíž součástí je i dílo Josefa Hoffmanna.
Spolupráce s vídeňsko-vsetínskou firmou Jacob & Josef Kohn
Hoffmann dále spolupracoval s vídeňsko-vsetínskou firmou Jacob & Josef Kohn vyrábějící nábytek z ohýbaného bukového dřeva.
Designér Josef Hoffmann spolupracoval také s českou sklárnou Loetz Witwe a vytvořil velké množství návrhů koberců pro firmu Johann Backhausen & Söhne.