Adolf Loos patří mezi ikony moderní architektury a designu. Narodil se v roce 1870 v Brně, tehdejší části Rakousko-Uherska, a zemřel v roce 1933 ve Vídni ve věku 62 let..
Jeho práce a teoretické přístupy měly zásadní význam pro vývoj moderní architektury na počátku 20. století. Loosova filozofie, založená na principu forma následuje funkci, a jeho kritika nadměrného používání ornamentů ovlivnily generace architektů a designérů po celém světě.
Kariéra a dílo
Loos strávil tři roky v Americe, kde pracoval jako zedník, podlahář nebo barman. Velmi ho inspirovaly mrakodrapy a hluboce jej ovlivnila Světová výstava v Chicagu v roce 1893.
Líbila se mu americká architektura a především díla Louise Sullivana, ho vedla k přijetí minimalismu a funkčnosti v architektuře.
Po návratu do Evropy Loos založil svou praxi ve Vídni, kde se rychle stal prominentním členem umělecké a kulturní scény. Jeho rané práce, včetně interiérů kaváren a obchodů, ukazují jeho odpor k secesi a zbytečnému zdobení.
Loos prosazoval jednoduchost, použití kvalitních materiálů a čisté formy, což je jasně patrné z jeho významných děl, jako je Müllerova vila v Praze, Dům pro Tristana Tzaru v Paříži nebo Kavárna Museum ve Vídni.
Mezi nejvýznamnější stavby a realizace interiérů patří Müllerova vila, ům pro Tristana Tzaru v Paříži nebo Obchodní dům Goldman & Salatsch (Looshaus) ve Vídni. Největší počet realizací hned po Vídni najdeme překvapivě v Plzni.
1. Müllerova vila v Praze (1930)
Müllerova vila postavená v letech 1928 až 1930 v pražských Střešovicích je považována za vrcholné dílo Adolfa Loose. Stavba kombinuje funkcionalistický přístup s luxusním interiérem, využívajícím bohaté materiály jako je mramor, sklo a dřevo.
Raumplan
Loos zde uplatnil svůj revoluční přístup Raumplan, což je unikátní koncept organizace prostoru, který poskytuje každé místnosti individuální charakter a rozměr založený na jejím účelu.
Koncept Raumplan odmítá tradiční rozdělení prostoru domu na patra ve prospěch promyšleného rozložení místností podle jejich funkce a důležitosti. Místnosti mají různě vysoké stropy. Výsledkem je dynamický a současně harmonický interiér, který přesně odpovídal životnímu stylu a potřebám rodiny Milady a Františka Müllerových.
Interiér Müllerovy vily
Interiér Müllerovy vily je luxusní bydlení dokládající prvorepublikový životní styl bohaté rodiny, která patřila do vyšší společnosti. Veškeré vybavení vyniká prvotřídními materiály a kvalitním zpracováním.
Adolf Loos vždy spolupracoval jen s těmi nejlepšími výrobci, na které kladl vysoké nároky. Spojení přepychu s jednoduchostí a funkčností potvrzuje Müllerovu vilu v roli jedinečného díla moderní architektury a designu.
Müllerova vila je také ukázkou architektonické avantgardy světového vznamu. Stavba je vzácným příkladem shody mezi osvíceným klientem a geniálním architektem.
Majitelé vily
František Müller byl spolumajitelem úspěšné stavební firmy Kapsa & Müller a patřil mezi významné osobnosti První republiky. Projekt vlastního reprezentativního sídla zadal Adolfu Loosovi, který tehdy zrovna působil v Čechách.
Zakázka od Františka Müllera Loosovi umožnila dovést koncept Raumplan k dokonalosti. Vybavení interiérů vily, které v mnoha případech navrhl sám Loos, vytváří překvapivě harmonický celek klasického stylu a moderního funkcionalismu.
Po pohnutém osudu v časech komunism byla vila v letech 1997 až 2000 zrestaurována a jako národní kulturní památka byla zpřístupněna veřejnosti.
2. Dům pro Tristana Tzaru v Paříži (1926-1927)
Loos navrhl také vilu pro avantgardního básníka a zakladatele dadaismu rumunského původu Tristana Tzaru. Jedná se o jedno z mála děl Adolfa Loose, která se nachází mimo Rakousko a Českou republiku.
Vila Tzara je ukázkou Loosovy schopnosti adaptovat svůj minimalistický styl na potřeby různorodých klientů, v tomto případě na funkční a estetické požadavky dadaistického básníka.
Obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni (1912)
Domu na náměstí Michaelerplatz ve Vídni se přezdívá Looshaus nebo také Michaelerhaus. Dům patří mezi ústřední stavby vídeňské moderny. Představuje odklon od historismu i od secesní květinové výzdoby.
V roce 1909, po skončení architektonické soutěže, ze které nevyšel vítězný návrh, Leopold Goldmann volně přidělil stavební zakázku komerční budovy pro luxusní obchod Goldman & Salatsch Adolfu Loosovi.
Stavbyvedoucím byl Ernst Epstein. Loosův jednoduchý architektonický styl bez ornamentů však vedl v roce 1910 k pobouření veřejnosti a stavba byla zastavena. Na horní fasádě se mluvilo o (neslušné nahotě). Teprve když Loos souhlasil, že na domě budou truhlíky s květinami, stavba pokračovala a byla dokončena v roce 1912.
KOncem 90. let 20. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce Looshausu pod vedením Burkhardta Rukschcia, architekta a vědce zabývajícího se Loosem. Veřejná část domu (bývalý obchod Goldman & Salatsch) byla obnovena do původního stavu. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1990.
3. Vila Moller ve Vídni (1928)
Vila Moller ve Vídni je dalším ukázkovým příkladem Loosovy architektury, kde navrhl prostorný dům s čistými liniemi a bez zbytečných ozdob. Dům je navržen s důrazem na komfort a funkčnost, zároveň si ale zachovává určitou úroveň luxusu prostřednictvím materiálů a detailů interiéru.
4. Winternitzova vila v Praze (1931-1932)
Winternitzova vila v Praze je méně známá, ale neméně významná stavba, která ukazuje Loosovu schopnost pracovat s prostorem a světlem.
I zde aplikoval principy funkcionalismu s minimem ornamentů, přičemž se zaměřil na praktické uspořádání prostorů a jejich prosvětlení.
Adolf Loos vilu navrhl pro renomovaného právníka JUDr. Josefa Winternitze a jeho ženu Jenny, která pocházela z bohaté českolipské židovské rodiny.
Osud rodiny Winternitzových
Jenny Winternitz byla dcerou Huga Hirsche, ředitele továrny, a když se po svatbě v roce 1925 přestěhovala za manželem do Prahy, mluvila pouze německy. Bohmisch Leipa byla v té době německy mluvícím městem.
Rodina si krásný dům dlouho neužila. Jenny nechtěla, aby rodina před Hitlerem utekla. Říkala, že to nebude tak strašné, že je to jejich země, jsou Češi a neodejdou. V roce 1941 byli Winternitzovi jakožto Židé nuceni vilu opustit a o dva roky později byli odvlečeni do Terezína a pak do Osvětimi. Tam v plynové komoře zahynul otec Josef se synem Petrem.
Jenny a její dcera Suzana Holokaust přežily, ale neměly kde bydlet, všichni příbuzní zemřeli v Osvětimi. Známí, u kterých si Winternitzovi před válkou schovali věci, často vše zapřeli a nic nevrátili. Naštěstí se zachovaly originální plány vily, dokumenty o vlastnictví
Zachránila je jejich tehdejší kuchařka, kterou potkaly na ulici a která si pamatovala, jak se k ní Jenny vždy hezky chovala a jak k ní byla štědrá. V té době dělala domovnici a přenechala jim jeden byt. Jenny se dokázala přeměnit se na člověka, který musí vyžít s minimem peněz. Do vily se už nikdy nepodívaly.
Současní majitelé, [potomci Winternitzových, vilu restaurovali a otevřeli pro veřejnost](). Milovníci moderní architektury tak mají možnost si výjimečné architektonické dílo detailně prohlédnout a seznámit se s tím, jak tu její majitelé žili a jaký je stihl osud.
Interiéry bytů a vily v Plzni
Adolf Loos vytvořil také rozsáhlý soubor bytových interiérů pro podnikatele židovského původu v Plzni. Hned osm interiérů od Adolfa Loose se dochovalo v Plzni. Do šesti z osmi realizací je pak možné se podívat.
Čtyři interiéry jsou po rekonstrukci a pravidelně přístupné. Patří mezi ně byt manželů Krausových, byt Voglových, Brummelův dům a Semlerova rezidence. Dva interiéry na rekonstrukci teprve čekají a je možné je navštívit pouze několikrát ročně při zvláštních příležitostech.
Každý byt je jiný a za shlédnutí stojí všechny.
Kde je najdete
- Byt manželů Krausových, Bendova 10
- Byt doktora Vogla, Klatovská 12
- Brummelův dům, Husova 58
- Semlerova rezidence, Klatovská 110
- Apartmán Richarda Hirsche, Plachého 6
- Byt rodiny Hugo Semlera, Klatovská 19
5. Ruferova vila ve Vídni (1922)
Jedna z prvních realizací Loosova konceptu raumplanu, Vila Rufer ve Vídni, představuje inovativní přístup k organizaci obytného prostoru.
Vila je známá svým unikátním rozložením místností na různých úrovních, což umožňuje, aby každá místnost plnila svou funkci co nejefektivněji, a zároveň zůstávala součástí celistvého architektonického díla.
Adolf Loos svými vilami definoval nový směr v architektuře, kde převládá jednoduchost, funkčnost a kvalita prostoru nad dekorativností a ornamentem. Jeho díla zůstávají inspirací pro architekty a designéry po celém světě.
6. Vila Karma v Clarens u Montreux (1904 až 1906)
Vila Karma, postavená v letech 1904 až 1906 ve švýcarském Clarens u Montreux, je jedním z raných děl Adolfa Loose, které předcházelo jeho radikálním teoriím o odmítání ornamentu, jež později definovaly jeho kariéru.
Tato vila byla navržena pro francouzského obchodníka a je jedinečná svým začleněním do okolní krajiny a výhledem na Ženevské jezero.
Navzdory tomu, že je Vila Karma méně známá než některé jeho pozdější práce, již v ní lze vidět Loosovy inovativní přístupy k prostoru a formě.
Vila Karma představuje směsici tradičních a moderních prvků, což je charakteristické pro Loosovu ranou fázi tvorby. Už v této době Loos experimentoval s rozložením prostorů a vztahem mezi interiérem a exteriérem, což jsou principy, které později rozvinul ve svém konceptu raumplanu.
I když vila může na první pohled působit tradičněji ve srovnání s jeho pozdějšími, více minimalistickými díly, její design odhaluje pečlivé promyšlení funkčnosti a životního stylu obyvatel.
Detaily o Vile Karma a její architektonické i historické významnosti mohou být omezené ve veřejně dostupných zdrojích, což zdůrazňuje potřebu hlubšího výzkumu pro plné ocenění její role v Loosově kariéře a vývoji moderní architektury.
Pokud vás zajímá více informací o Vile Karma a dalších dílech Adolfa Loose, doporučuji zaměřit se na specializované publikace nebo architektonické archivy, které nabízejí podrobnější analýzy a kontext jeho práce.
Loos American Bar
Slavný Americký bar architekta a umělce Adolfa Loose vznikl zvláštní shodou okolností v boční uličce Kärntner Durchgang, v těsné blízkosti Kabaretu Fledermaus, který vznikl podle návrhu Josefa Hoffmanna. Loos byl krajan a bývalý spolužák Josefa Hoffmanna, nicméně později se spolu snad na ničem neshodli.
Adolf Loos navrhl nyní památkově chráněný bar v roce 1908 po prodlouženém pobytu v Americe. Společně s Loos American Barem představil svůj revoluční koncept.
Jedinečnou atmosféru Loos baru vytváří interiér ze dřeva, skla, mosazi a onyxu. S rozlohou 27 metrů čtverečních je to nejmenší bar ve Vídni. Za posledních 115 let jeho existence se tu vystřídalo mnoho zajímavých hostů.
Dnes ho navštěvují hipsteři, právníci, celebrity i domovníci. Nekonečná zrcadla způsobují, že místnost vypadá větší.
Hoffmann si dle svých vlastních slov Loose vážil, i když s ním v mnohém nesouhlasil. Loos se naopak o Hoffmannovi vyjadřoval pohrdavě. Jeho současníci za tím spatřovali spíše uraženou ješitnost a závist.
Loos se nesnášel s Waerndorferem a měl tak zavřené dveře do Wiener Werkstätte. Loos žil svůj soukromý i pracovní život veřejně. Kvůli své konfliktní povaze a šokujícím detailům z osobního života, se k němu stavěly nepřátelsky i oficiální místa a instituce.
K vážné a vlastně definitivní roztržce mezi nimi došlo roku 1909, kdy Loos začal pracovat na zakázce pro firmu Goldman & Salatsch na Michalském náměstí a napsal svůj slavný text Ornament a zločin.
Hoffmann byl k ostrým Loosovým výpadům zdrženlivý a odmítal na ně reagovat jinak než:
„My, co jsme bývali v Café Central pečení vaření, jsme jeho útoky nebrali příliš vážně. Loos, který měl to štěstí, že získal mnoho zkušeností na cestách do Londýna a Ameriky, nám imponoval tím, že znal svět.“
Další díla
Jen pro české země vytvořil Adolf Loos hodně přes třicet návrhů v rozmezí 30 let jeho tvorby. Po skončení I. světové války vytvořil Loos několik děl, která vyvolala velký ohlas. Patří k nim:
Návrh vily pro Josephine Bakerovou (1927), který nebyl realizován následkem žárlivého vztahu Adolfa Loose a Le Corbusiera ke slavné tanečnici. Horská vila Khuner v Payerbachu u Semmeringu.
Největší vliv na další rozvoj moderní architektury měla však dnes polozapomenutá Bauerova vila v Hrušovanech u Brna.
Teorie a filozofie
Loos je možná ještě více známý pro své teorie než pro architekturu. Jeho nejznámější esej, "Ornament a zločin", publikovaný v roce 1908, kritizuje používání ornamentů jako mrhání materiálem a lidskou prací.
Loos tvrdil, že kultura se vyvíjí odstraněním ornamentu z užitkových předmětů a že pravá krása spočívá ve funkčnosti a materiálu. Tento radikální pohled nejenže vyvolal kontroverzi ve své době, ale také předznamenal minimalismus a funkcionalismus, které později dominovaly moderní architektuře.
Adolf Loos zdůrazňoval funkcionalitu a zcela odmítal zbytečný ornament. Klíčovou část jeho díla představují obdivuhodné rodinné a reprezentativní vily, přičemž každá z nich odráží jeho inovativní pohled na bydlení a životní prostor.
Osobní život a vzdělání
Slavný architekt se narodil se v Brně do rodiny kamenosochaře. Jeho otec Adolf Loose starší vystudoval sochařství ve Vídni, pak se přestěhoval do Brna, kde vybudoval významný kamenický závod. Rodinný dům s dílnou stával v Kounicově ulici.
Po předčasné smrti otce to neměl lehké a byl považován za těžko zvladatelné dítě. Po skončení Obecné školy vystřídal několik gymnázií, svéhlavou osobnost ale nedokázali nikde zkrotit.
Odborná studia pak absolvoval na průmyslové škole v Liberci a v Brně, kde složil zkoušky. Následovalo krátké studium drážďanské technické univerzity. Na brněnské průmyslové škole. mezi jeho spolužáky patřil i Josef Hoffmann nebo Leopold Bauer.
Manželství
Soukromý život Adolfa Loose byl veřejně známý už za jeho života. Mnohou svých současníků nesnášel a kritizoval. Provázely ho četné skandály.
Adolf Loos byl třikrát ženatý:
- V roce 1902 se oženil se studentkou herectví Linou Loos, ale manželství po třech letech skončilo.
- V roce 1919, když mu bylo 49 let, se oženil s dvacetiletou vídeňskou tanečnicí a operetní zpěvačkou Elsie Altmann. Manželství bylo rozvedeno v roce 1926.
- V roce 1929 se oženil s fotografkou Claire Beck, dcerou klientů Otto a Olgy Beckových. Rozvedli se v roce 1932.
Po rozvodu Claire Loos napsala Adolf Loos Privat, literární dílo s momentkami ze společného života, které svědčí o povaze a zvycích Adolfa Loode. Dílo vydalo nakladatelství Johannes-Presse ve Vídni v roce 1936. Z prodejů knihy měla být financována Loosova hrobka.
Špatný zdravotní stav
Loos trpěl poruchou sluchu. Když byl dítě, byl hluchý, až ve 12 letech začal částečně slyšet. V 50 letech byl opět téměř hluchý. Od poloviny 20. let 20. století se zhoršovaly příznaky dřívější nákazy syfilidou. Od roku 1928 mu rychle se zhoršující nemoc znemožňovala fungování v běžném i pracovním životě. Práci za něj víc a víc dělali jeho asistenti a společníci.
Pedofilní skandál
V roce 1928 bylo Loosovo jméno pošpiněno pedofilním skandálem ve Vídni. Šlo o to, že platil dívkám z chudých rodin ve věku 8 až 10 let, aby u něj v ateliéru pracovaly jako modelky. Obžaloba uváděla, že se Loos před nimi odhaloval a a nutil je k sexuálním praktikám. Soudní rozhodnutí z roku 1928 jej shledalo viným z méně závažných bodů obžaloby.
Odkaz
Loosův vliv na pojetí moderní architektury je zcela nezpochybnitelný. Odmítáním ornamentu a nadřazeností funkce nad formou díla předjímal a inspiroval práci dalších modernistických architektů a designérů, včetně Le Corbusiera a Miese van der Rohe.
Loosovy stavby a teoretické práce přispěly k fundamentalní změně vnímání architektury, což z něj učinilo jednu z nejvýznamnějších postav v její historii.
Jeho důraz na čistotu linií, kvalitní materiál a funkčnost se vztahoval také na design oblečení a nábytku, jeho filozofie tedy přesahovala hranice a ovlivnila celkový designový svět.
Adolf Loos představuje most mezi tradiční architekturou a modernismem, jehož principy a filozofie zůstávají relevantní i v dnešní době. Jeho práce a myšlenky i dnes inspirují architekty a designéry, kteří hledají jednoduchost, funkčnost a sofistikovaný design.
Slavný esej Ornament a zločin
Esej Ornament a zločin demonstrují revoluční přístup, který měl Adolf Loos k designu a architektuře. Přečíst si ho a osobně navštívit jeho nejvýznamnější architektonická díla, je nejlepší způsob, jak hlouběji porozumět Loosovu dílu a jeho vlivu na moderní architekturu a design.