Chronické bolesti jsou problém, který postupně mění psychiku, prožívání, osobnostní rysy, vztah k sobě i k druhým lidem. V důsledku se mění i vztah blízkých a přátel k nám.
Přestože trpíme musíme se vedle silné bolesti vyrovnat s tím, že nám část lékařů a blízkých nevěří. Jsme pro ně slaboši, lenoši nebo hypochondři.
Najít příčinu chronické bolesti a léčit ji je mnohem náročnější, než řešit zdravotní problém, který má na první pohled patrnou příčinu.
Na vzniku bolesti, která svojí intenzitou neodpovídá poškození tkání, se podílí nervová soustava, endokrinní systém a činnost mozku.
Které lékařské specializace chronickou bolest léčí?
Neurolog, ortoped, psychiatr, algeziolog
Léčba chronické bolesti se pohybuje na pomezí neurologie, psychiatrie a ortopedie. Bylo by dobré, kdyby spolu tyto odbornosti v průběhu léčby komunikovali a sdíleli spolu informace. To se ale většinou neděje.
Medicína dělá obrovské pokroky, ale o fungování mozku a přenosu vzruchů stále ještě hodně věcí nevíme.
Hlavní koordinátor léčby dlouhodobé bolesti by měl být algeziolog, ale není to podmínka, je jich totiž málo.
Algeziologie je nástavba, kterou může mít:
- neurolog ( bolesti hlavy a migrény, bolesti zad způsobené útlakem nervů, polyneuropatie),
- ortoped nebo revmatolog (bolesti pohybového aparátu, artróza, zánětlivá onemocnění kloubů a strukturální změny páteře),
- rehabilitační lékař.
Chronická bolest má obrovský dopad na psychiku a špatný psychický stav vede k intenzivnějšímu vnímání bolesti.
Když lékař nedokáže při vší snaze najít příčinu bolestí, je to pro něj také frustrující. Zoufalý pacient naléhá dál. Doktor už neví, co s ním, začíná mít pochybnosti a rád by se ho nějak zbavil.
Adéla, která trpí chronickými bolestmi zad a hlavy už téměř 20 let, říká:
_"Až když mi bylo 44 let se ukázalo, že neustále se opakující bolesti mají spojitost s dosud nerozpoznaným a neléčeným ADHD. Ale na vzniku bolesti se podílela i špatná životospráva, nedostatek minerálů a práce u počítače.
Asi jsem si uškodila tím, že jsem v době, kdy se bolest poprvé objevila, nechtěla jít vůbec na neschopenku. V práci se mi začalo dařit, nechtěla jsem být na nikom závislá a ze všeho nejvíc jsem se bála ztráty zaměstnání. Předepsaná rehabilitace mi nepomohla. Chodila jsem pak dvakrát týdně na masáž, jednou týdně na psychoterapii a v práci jsem nosila krční límec, se kterým se to v práci dalo nějak zvládnout. Stejně to ale bylo trápení s častými spasmy a bolestmi hlavy, někdy i se zvracením a závratí. Rozešla jsem se kvůli tomu s přítelem nebo spíš on se mnou a celou dobu mě to limitovalo jak v práci, tak ve studiu a osobním životě."
Chronická bolest dělá ze života peklo
Dlouhotrvající bolest dokáže udělat ze života peklo. Krade pozornost, spánek, blízké lidi. Které nežádoucí jevy doprovázejí chronickou bolest?
- Deprese a úzkost
- Pocity zoufalství a myšlenky na smrt
- Narušení kognitivních funkcí, neschopnost soustředit se, špatná paměť
- Nervozita a podrážděnost
- Blbá nálada od rána do večera
- Ztráta zájmu o činnosti, které nás dřív bavily
- Ztráta partnera a přátel
- Problémy v zaměstnání
Konec aktivního života
Chronická neuropatická bolest nebo fibromyalgie pozvolna vyřazuje z kalendáře aktivity, které máme rádi. Musíme jí přizpůsobit svůj čas.
Nejdřív to vypadá na jeden špatný měsíc, pak na půl roku. Po čase se bolest trochu zlepší a pak zase zhorší.
Po pěti letech si zvykneme plánovat čas podle toho, co všechno už nezvládneme. Nepřijímáme pozvání na večerní posezení u přátel. Přestaneme slibovat rodině, že někam přijdeme. Partner nás přestane zvát do divadla nebo na koncerty.
Blízcí se nás postupně přestanou ptát, jak se máme, protože odpověď znají. Už to nechtějí pořád dokola poslouchat. Stejně to nikam nevede.
Nám už je taky trapné mluvit o tom, že se pořád cítíme mizerně a náš život za moc nestojí. A stejně nám to nikdo nevěří.
Přidávají se potíže v práci, neshody s partnerem, který buď uteče, nebo z nás má taky depresi. Není snadné žít s někým, kdo je depresivní, pořád kňourá, má problémy v práci a nikam nechce chodit. Je to prostě peklo a často se zdá, že z ní není cesta ven.
Co je chronická bolest
Chronická bolest je bolest, která trvá déle než tři měsíce nebo se opakovaně vrací. Trvalá nebo opakující se bolest ztrácí svou varovnou funkci. Nejčastěji se vyskytujícími chronickými bolestmi jsou bolesti zad, bolesti kloubů a bolest hlavy.
Pokud pro chronickou bolest není jiné vysvětlení, platí za samostatnou diagnózu s názvem chronická primární bolest. Postihuje asi pětinu dospělých Evropanů a mění nervovou soustavu, spánek, myšlení i chování.
Z bolesti se stává samostatná nemoc. Nemá jasnou funkci, nehlásí poškození. Neslouží k tomu, abychom šetřili zlomenou nohu, a když se tkáň zahojí, nezmizí. Chronická bolest trvá dál i poté, co původní příčina odezněla, nebo se objeví bez zjistitelné příčiny.
Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní společnost pro studium bolesti (IASP) zavedly samostatný oddíl pro chronickou bolest. Rozdělují ji na dvě skupiny.
- Chronická sekundární bolest doprovází jinou nemoc, třeba nádor, revmatoidní artritidu nebo poranění nervu.
- Chronická primární bolest je diagnóza sama o sobě: trvá déle než tři měsíce, je spojená s výrazným citovým strádáním nebo omezením běžných činností a nedá se lépe vysvětlit jinou nemocí.
Ten rozdíl není formalita. Znamená, že člověk, u kterého lékaři nic nenajdou, přestává být pacientem bez diagnózy a stává se pacientem s diagnózou.
Do skupiny chronické primární bolesti patří:
- Fibromyalgie
- Chronická rozšířená bolest
- Komplexní regionální bolestivý syndrom
- Chronické primární bolesti hlavy
- Chronická pánevní bolest
Tři mechanismy vzniku chronické bolesti
Odborně se bolest dělí podle toho, kde vzniká na:
- nociceptivní,
- neuropatickou,
- ociplastická bolest.
Nociceptivní bolest
Nociceptivní bolest vzniká drážděním nervových zakončení v poškozené tkáni. Je to bolest zlomeniny, popáleniny nebo zaníceného kloubu.
Neuropatická bolest
Neuropatická bolest vzniká poškozením nebo nemocí samotné nervové soustavy. Patří sem bolest po pásovém oparu, diabetická neuropatie nebo bolest po poranění míchy. Lidé ji popisují jako pálení, brnění, píchání nebo elektrické výboje, často v místě, které je zároveň necitlivé.
Nociplastická bolest
Nociplastická bolest je nejnovější z pojmů, IASP ho zavedla v roce 2017 jako třetí mechanismus. Označuje bolest, která vzniká ze změněného zpracování bolestivých signálů, aniž by byla prokazatelně poškozená tkáň nebo nervová soustava.
Nervový systém sám zesílil a udržuje signál, který už nemá co hlásit. Právě tenhle mechanismus stojí za většinou stavů, u kterých vyšetření nic neukáže.
Mechanismus vzniku nociplastické bolesti je klíčový pro pochopení celého tématu. Když magnetická rezonance nic nenajde, neznamená to, že bolest není. Znamená to, že problém není v místě, kam se lékař dívá.
Kolik lidí chronická bolest postihuje
Nejcitovanějším údajem je rozsáhlý průzkum, který vedl Harald Breivik a jeho tým a který vyšel v roce 2006 v European Journal of Pain. Telefonicky oslovil 46 394 lidí v patnácti evropských zemích a v Izraeli. Česko mezi nimi nebylo, takže výsledky na naši populaci přenášíme s výhradou.
Kritéria chronické bolesti splnilo 19 % dospělých: bolest trvající nejméně půl roku, přítomná v posledním měsíci a několikrát v posledním týdnu, o intenzitě nejméně 5 na desetibodové stupnici. Z těch, kdo bolestí trpěli, 59 % s ní žilo 2 až 15 let. Přesně 40 % z nich nemělo bolest dostatečně léčenou.
Ta čísla si stojí za připomenutí. Nejde o okrajovou skupinu. Jde o každého pátého dospělého člověka a o většinu z nich, kterým léčba nestačí.
Chronická bolest a psychika: co dlouhodobá bolest udělá s myšlením, pamětí a náladou
Představa, že bolest je čistě tělesná věc a psychika je něco navíc, neodpovídá tomu, co se v mozku děje. Dlouhodobá bolest mění nervovou soustavu měřitelným způsobem.
Pozornost, paměť a takzvaná mlha v hlavě
Přehledová práce o kognitivních poruchách u chronické bolesti uvádí, že nejméně polovina lidí s chronickou bolestí má měřitelné poruchy poznávacích funkcí.
Bolest zabírá kapacitu, kterou mozek potřebuje jinde.
Nejvíc trpí rychlost zpracování informací, udržená a rozdělená pozornost, pracovní paměť a výkonné funkce, tedy schopnost plánovat, přepínat mezi úkoly a dokončovat je.
Zobrazovací studie u lidí s chronickou bolestí opakovaně nacházejí úbytek šedé hmoty v mediální a dorzolaterální prefrontální kůře a v hipokampu, tedy přesně v oblastech, které řídí plánování a paměť.
Zmenšení souvisí s délkou trvání bolesti. Jestli se tyhle změny po úspěšné léčbě zcela vracejí zpátky, zatím nevíme, důkazy o částečném zlepšení existují, o úplném ne.
Prakticky to znamená, že člověk s dlouhodobou bolestí zapomíná, ztrácí nit, dělá chyby v práci, kterou dřív zvládal poslepu, a čte tři odstavce třikrát.
Okolí tyto projevy slouhodobé bolesti často vnímá jako nezájem a lenost.
Deprese, úzkost a sebevražedné myšlenky
Ve zmíněném evropském průzkumu 21 % lidí s chronickou bolestí uvedlo, že jim kvůli bolesti diagnostikovali depresi. Depresí jsem onemocněla i já, nemohla jsem pořádně pracovat, přestala jsem se stýkat s lidmi a po tisíci různých pokusech přestávala věřit, že mi někdo nebo něco může pomoct.
Souvislost se sebevražedností je doložená a je vážná. Systematický přehled a metaanalýza, kterou zveřejnili Chan-Young Kwon a Boram Lee v roce 2023 v časopise Frontiers in Psychology, zahrnula 19 studií a 3.312.343 účastníků.
Celoživotní výskyt sebevražedných myšlenek u lidí s chronickou bolestí vyšel na 28,90 %, respektive 17,95 až 41,26 %, protože se jednotlivé studie hodně liší.
Celoživotní výskyt sebevražedných pokusů jim vyšel na 10,83 %, respektive 5,72 až 17,30 %. Intervaly spolehlivosti jsou široké, protože se jednotlivé studie hodně liší. Velikost problému je ale zřejmá.
Pořadí příčin se přitom často obrací. Dlouho platilo, že deprese bolest způsobuje. Dnes je jasné, že vztah funguje oběma směry a že u velké části lidí přichází bolest první a nálada se hroutí až po ní. Rozdíl je zásadní pro to, jak s pacientem někdo zachází: jestli jako s někým, kdo si bolest vymýšlí kvůli psychice, nebo jako s někým, komu bolest psychiku rozbíjí.
Kruh strachu a vyhýbání
Nejlépe popsaným psychologickým mechanismem chronické bolesti je model strachu a vyhýbání se situacím, polohám a pohybům, které bolest vyvolávají.
Ke stejnému okruhu patří katastrofizace, tedy sklon očekávat nejhorší možný vývoj a neschopnost odvést od bolesti pozornost. Není to slabost povahy, je to naučená reakce na opakovanou zkušenost.
Měří se dotazníkem a je jedním z nejsilnějších ukazatelů toho, jak moc bolest člověka nakonec omezí. Studie expoziční léčby chronické bolesti zad ukazují, že právě pokles katastrofizace a strachu z pohybu zprostředkovává zlepšení funkce.
Jak se mění osobnost: od odřeknuté schůzky k rozpadu představy o sobě
Osobnost se nemění náhle. Mění se sledem drobných rozhodnutí, z nichž každé je samo o sobě rozumné.
Nejdřív odpadnou aktivity, které bolest zhoršují. Pak ty, které vyžadují jistotu, že člověk v daný den bude schopný přijít. Pak ty, kde se nedá odejít dřív.
Nakonec zbudou činnosti, které jdou dělat vleže a dají se kdykoli přerušit. Okruh známých se zúží na ty, kterým se nemusí nic vysvětlovat.
Výzkum identity u chronické bolesti ukazuje, že se lidem rozostřuje jasnost sebepojetí, tedy jistota v tom, kdo jsou a co je pro ně typické. A že tahle nejistota souvisí s katastrofizací a s neschopností bolest přijmout nezávisle na tom, jak silná bolest je.
Osobnost získává rysy, které okolí čte jako změnu povahy
- Podrážděnost. Bolest snižuje práh pro všechny další podněty. Hluk, světlo, otázky, dotyk.
- Nespolehlivost. Člověk odříká, co slíbil, protože v den D bolest rozhodla jinak. Po několika odřeknutích ho přestanou zvát.
- Sebestřednost. Bolest zabírá pozornost, takže se rozhovor točí kolem ní. Není to volba tématu, je to to jediné, co člověk prožívá.
- Nedůvěřivost. Po dvacátém lékaři, který řekl, že je všechno v pořádku, přestane člověk věřit, že mu někdo pomůže.
- Stažení se. Vysvětlovat stav pokaždé znovu stojí víc energie než zůstat doma.
Tyhle rysy se dají popsat i jinými slovy, laskavěji. Ale nemá smysl to dělat, protože okolí je vidí přesně takhle, a to je právě podstata problému.
Vztahy a chronická bolest: co bolest jednoho udělá s celou domácností
Není snadné žít s někým, koho pořád něco bolí. Bolest jednoho člověka mění chod celé domácnosti a zdravý partner z toho odchází s vlastní zátěží.
Přebírá úkoly, na kterých se dřív podíleli oba. Přizpůsobuje program, plánuje s rezervou, ruší dovolené. Ztrácí spontánnost, na které vztah stál. Blízkost se mění na péči o nemocného.
Výzkum manželské kvality u pečujících partnerů ukazuje, že bolest jednoho i druhého z páru předpovídá vyšší míru konfliktů a nespokojenost ve vztahu.
Zdravý partner navíc často nemá kam si stěžovat. Okolí ho vidí jako toho, komu se nic neděje.
Rozvodovost u chronické bolesti "bez příčiny"
Kolem téhle otázky koluje víc mýtů než dat, a stojí za to je rozebrat, protože se s nimi člověk s chronickou bolestí dřív nebo později setká.
Údaj, že se rozvádí 75 % párů zasažených chronickou nemocí, nemá dohledatelný pramen. Opakují ho poradenské weby jeden po druhém, ale žádný z nich neuvádí studii. Podle Českého statistického úřadu se v roce 2010 statisticky rozvedlo každé druhé manželství. Úhrnná rozvodovost dosáhla 50 %.
Rozpad vztahu není osud, který k chronické bolesti automaticky patří, ale je to velká zátěž. Také partner člověka s chronickou bolestí potřebuje často pomoc psychologa anebo psychoterapii.
Když vám nikdo nevěří: proč se lidem s bolestí upírá důvěryhodnost
Bolest nejde změřit. Neexistuje na ni krevní test ani snímek. Jediným zdrojem informací je to, co o bolesti říkáme. A to se systematicky zpochybňuje.
Filozofie a sociologie medicíny pro to má pojem epistemická nespravedlnost, tedy nespravedlnost týkající se poznání.
Svědecká nespravedlnost nastává, když lékař pacientovu výpověď o vlastním těle snižuje kvůli předsudku o tom, kdo pacient je.
Hermeneutická nespravedlnost nastává, když pro danou zkušenost neexistují slova ani uznaný pojem, takže ji člověk nedokáže srozumitelně sdělit. K tomu se přidává nečinné vyšetřování, tedy stav, kdy zdravotník sice pacienta neodmítne, ale přestane pátrat.
Následky popisuje kvalitativní výzkum shodně: lidé přestanou o bolesti mluvit dřív, než je někdo umlčí, přestanou vyhledávat pomoc a začnou pochybovat o sobě. Řada z nich si nakonec vyloží nezdar léčby jako vlastní selhání.
Ženy a vnímání bolesti
Rozdíl v přístupu k bolesti mužů a žen popsaly Diane Hoffmann a Anita Tarzian v roce 2001 v práci s názvem The Girl Who Cried Pain, tedy Dívka, která křičela bolestí.
Shrnuly do ní zjištění, že ženy uvádějí silnější, častější a déle trvající bolest než muži, ale léčí se jim méně důrazně.
Jako důvody uvádějí kulturní očekávání, jak má bolest vypadat, a sklon vysvětlovat bolest u žen citovými nebo psychickými příčinami.
Autorky se k tématu vrátily v roce 2022 s otázkou, co se za dvacet let změnilo, a rozdíly našly znovu.
Pro člověka, který s bolestí žije, to má konkrétní podobu. Do zdravotnické dokumentace se dostane poznámka o úzkosti nebo o psychosomatické složce, a ta pak putuje s ním. Každý další lékař ji čte dřív, než pacienta uvidí.
Podezření ze zneužívání léků
Druhá vrstva nedůvěry se týká léků. Kdo opakovaně žádá o silnější analgetika, riskuje, že ho někdo bude mít za člověka, který si shání opioidy. Obavy zdravotníků nejsou nesmyslné, závislost na opioidech je reálné riziko. Dopadají ale nerozlišeně, takže ti, kdo léky potřebují, procházejí ponižujícím dokazováním.
Fibromyalgie a další stavy, kde bolest nemá viditelnou příčinu
Fibromyalgie je nejznámějším zástupcem chronické primární bolesti. Projevuje se rozšířenou bolestí svalů a úponů, únavou, neosvěživým spánkem a poruchami soustředění, kterým se lidově říká mlha v hlavě. Vyšetření krve ani zobrazovací metody u ní nic neprokážou, protože jádro problému je ve zpracování bolestivých signálů, ne v tkáni.
Diagnóza se proto stanovuje podle klinických kritérií, tedy podle rozsahu bolesti v čase a podle doprovodných příznaků. To ji dělá zranitelnou vůči zpochybňování z obou stran, jak od okolí, tak od části lékařů.
Do stejné skupiny patří chronická rozšířená bolest bez naplnění kritérií fibromyalgie, komplexní regionální bolestivý syndrom, syndrom dráždivého tračníku, chronická pánevní bolest a chronické primární bolesti hlavy. U všech platí totéž: nejde o vymyšlenou bolest, jde o bolest s jiným mechanismem.
ADHD a chronická bolest: souvislost, o které se začíná mluvit Jedním z novějších témat v oboru je vztah mezi chronickou bolestí a ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Přehledová práce, kterou vedl Satoshi Kasahara a která vyšla v roce 2026 v časopise Frontiers in Psychiatry, prošla 50 studií.
Zjištění, která stojí za pozornost
- V americké databázi zdravotních záznamů s více než 3,5 milionu dospělých měli lidé s ADHD vyšší šanci na diagnózu nenádorové bolesti, včetně bolesti zad, artrózy a fibromyalgie.
- V britském souboru 7 403 dospělých měli lidé s příznaky ADHD trojnásobnou šanci, že uvedou extrémní bolest.
- V kanadském souboru 3 908 žen měly ženy s ADHD výrazně vyšší výskyt chronické bolesti.
- U fibromyalgie se souběžný výskyt ADHD napříč studiemi pohyboval mezi 24 a 45 %.
- V souboru 153 lidí s chronickou bolestí, která nereagovala na léčbu, splnilo kritéria ADHD dospělých 72,5 %, a nikdo z nich neměl ADHD dosud diagnostikované.
Poslední údaj je z malého souboru a vybrané skupiny, takže se nedá zobecnit na všechny lidi s bolestí. Ukazuje ale směr, kterým se dnes výzkum vydává: u části lidí, jejichž bolest nereaguje na obvyklou léčbu, může být v pozadí nerozpoznaná neurovývojová odlišnost.
Navrhované mechanismy jsou zatím hypotézy. Patří mezi ně porucha dopaminového a noradrenalinového systému, který se podílí zároveň na pozornosti i na tlumení bolesti sestupnými dráhami, dále smyslová přecitlivělost, poruchy spánku, potíže s regulací emocí a odlišné vnímání signálů z vlastního těla.
Zmiňuje se také překryv s hypermobilitou a s hypermobilním Ehlersovým a Danlosovým syndromem, kde je souběžný výskyt ADHD kolem 16 %.
Důležitá výhrada k léčbě. Zprávy o tom, že by léky na ADHD tlumily bolest, pocházejí převážně z popisů jednotlivých případů a z nerandomizovaných studií. Kontrolované studie stále chybějí.
Autoři přehledu proto nedoporučují léčit bolest stimulancii, doporučují na ADHD myslet při vyšetření, zejména u lidí, jejichž bolest se nedaří zvládnout.
ADHD se u dospělých v Česku diagnostikuje málo a u žen ještě méně, protože se u nich častěji projevuje nepozorností než hyperaktivitou.
Kdo s chronickou bolestí zároveň celý život bojuje s organizací, odkládáním, prokrastinací a zapomínáním, má důvod se na ADHD zeptat.
Kognitivní potíže z bolesti a příznaky ADHD se ale překrývají, takže rozlišit je umí jen odborné vyšetření.
Invalidní důchod a chronická bolest: stupně, podmínky a co ukazují data
Tady se z osobní zkušenosti stává úřední spis. Systém neposuzuje, jak moc to bolí, ale o kolik procent klesla pracovní schopnost.
Stupně invalidity a podmínky nároku
Invalidita se podle zákona č. 155/1995 Sb. dělí na tři stupně podle poklesu pracovní schopnosti způsobeného dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem:
Stupeň Pokles pracovní schopnosti
- první 35 až 49 %
- druhý 50 až 69 %
- třetí 70 % a více
Pod 35 % nárok nevzniká vůbec. Kromě zdravotního stavu je potřeba splnit dobu pojištění. U lidí starších 28 let to je 5 let z posledních 10 let před vznikem invalidity, u lidí nad 38 let stačí i 10 let z posledních 20 let.
U mladších jsou hranice nižší, od méně než roku do 20 let věku po 4 roky mezi 26. a 28. rokem. Doba pojištění se nezjišťuje, pokud invalidita vznikla pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo před 18. rokem věku.
Posuzuje lékařská posudková služba podle vyhlášky č. 359/2009 Sb. Rozhoduje se od dokumentace, ne od toho, jak se člověk cítí u jednání.
Podle skupin diagnóz podle Světové zdravotnické organizace vedou dvě skupiny, a s velkým odstupem před ostatními:
Podíl jednotlivých diagnóz na vyplacených invalidních důchodech
- V. duševní poruchy a poruchy chování: 27,0 %
- XIII. nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: 26,8 %
- VI. nemoci nervové soustavy: 9,0 %
- II. novotvary: 8,8 %
- IX. nemoci oběhové soustavy: 7,1 %
Dohromady tvoří první dvě skupiny 53,8 % všech vyplácených invalidních důchodů. Bolestivé stavy pohybového aparátu a duševní poruchy jsou tedy hlavním důvodem invalidity v Česku.
Kolik peněz dostanete s invalidním důchodem
Od 1. ledna 2026 platí zaručené nejnižší částky, které ČSSZ odvozuje od průměrné mzdy: 20 % průměrné mzdy u třetího stupně, 15 % u druhého a 13,33 % u prvního.
Částky se každoročně valorizují podle růstu průměrné mzdy. Zároveň se v letech 2026 až 2035 postupně snižuje sazba za rok pojištění z 1,5 % na 1,45 % výpočtového základu, a to o 0,005 procentního bodu ročně.
Kdo tedy dostane první stupeň, počítá s částkou kolem třinácti procent průměrné mzdy plus základní výměra. Na živobytí to nestačí a není to tak myšleno. První stupeň předpokládá, že člověk dál pracuje.
Nemocenská a cesta k důchodu
Před invalidním důchodem obvykle přichází pracovní neschopnost. Nemocenské se vyplácí nejdéle 380 kalendářních dnů od vzniku neschopnosti. Výše se odvíjí od redukovaného denního vyměřovacího základu: do 30. dne 60 %, od 31. do 60. dne 66 % a od 61. dne 72 %.
Po vyčerpání podpůrčí doby přichází rozhodnutí. Buď se člověk vrátí do práce, nebo požádá o invalidní důchod, nebo se ocitne mezi oběma možnostmi. Právě tady spadne nejvíc lidí s chronickou bolestí do situace, kdy pracovat nezvládají a na důchod nedosáhnou, protože posudek vyhodnotí pokles pracovní schopnosti pod 35 %.
Fibromyalgie je v tomhle ohledu obzvlášť složitá. Nemá objektivní nález, o který by se posudek opřel, takže se posuzuje podle míry funkčního postižení a podle dalších diagnóz, které člověk má. Dopadá to velmi různě a odvolání je běžná součást procesu.
Moderní léčba chronické bolesti: co má doložený účinek a co se přestalo doporučovat
Za posledních patnáct let se doporučení pro léčbu chronické bolesti díky novým výzkumům a moderním technologiím změnila.
Ubylo léků a přibyly postupy zaměřené na nervovou soustavu a chování.
Například Britský Národní institut pro zdraví a péči o kvalitu vydal v dubnu 2021 doporučení pro chronickou primární bolest. Je na pacienty nezvykle přísné, ale stojí za to ho znát, protože jde proti běžné praxi.
U chronické primární bolesti se podle něj nemá zahajovat léčba těmito prostředky: paracetamol, nesteroidní antirevmatika, opioidy, gabapentinoidy a další antiepileptika, benzodiazepiny, antipsychotika, ketamin, místní anestetika a kortikosteroidní obstřiky spouštěcích bodů. Nedoporučuje ani TENS, ultrazvuk, interferenční proudy a biofeedback.
Nabízet se naopak má skupinové cvičení pod dohledem. Zvážit se má terapie přijetí a odhodlání (ACT) nebo kognitivně behaviorální terapie zaměřená na bolest, a akupunktura za přesně vymezených nákladových podmínek.
Z léků doporučení připouští antidepresiva, konkrétně amitriptylin, citalopram, duloxetin, fluoxetin, paroxetin nebo sertralin, a výslovně dodává, že mohou pomoci s kvalitou života, bolestí, spánkem i psychickým strádáním i u lidí, kteří nemají depresi.
Doporučení se dočkalo ostré kritiky od části lékařů, podle nichž nechává pacienty bez možností. Platí ale to podstatné: u chronické primární bolesti je důkazů pro běžná analgetika málo a rizik hodně.
Opioidy Nejlepším jednotlivým dokladem je studie SPACE, kterou vedla Erin Krebs a která vyšla v roce 2018 v časopise JAMA. Randomizovaně přiřadila 240 lidí s chronickou bolestí zad nebo s artrózou kyčle či kolena k léčbě opioidy, nebo k léčbě bez opioidů, a sledovala je rok. Opioidy nebyly lepší v ovlivnění funkce. Intenzita bolesti byla po roce ve skupině s opioidy dokonce horší (4,0 proti 3,5) a nežádoucích účinků měla víc.
Neznamená to, že opioidy nemají místo. Znamená to, že u chronické nenádorové bolesti nejsou tím, čím se dlouho zdály být, a že vysazování dlouhodobé opioidní léčby je legitimní léčebný cíl, ne trest.
Psychologické postupy zaměřené na mechanismus bolesti Nejdiskutovanějším novým postupem je terapie přepracování bolesti (pain reprocessing therapy). Vychází z předpokladu, že u nociplastické bolesti mozek vyhodnocuje neškodné signály jako nebezpečí, a učí člověka je přehodnotit.
Studie, kterou vedl Yoni Ashar a která vyšla v roce 2022 v časopise JAMA Psychiatry, zahrnula 151 lidí s chronickou bolestí zad rozdělených do tří skupin. Po čtyřech týdnech léčby byla průměrná bolest ve skupině s terapií 1,18 z 10 proti 2,84 u placeba a 3,13 u obvyklé péče. Bez bolesti nebo téměř bez bolesti (0 nebo 1 z 10) bylo 66 % lidí v léčené skupině proti 20 % u placeba a 10 % u obvyklé péče. Po roce rozdíl přetrval a v roce 2025 vyšlo pětileté sledování.
Čísla vypadají výjimečně dobře a je na místě je číst obezřetně. Vstupní intenzita bolesti byla ve studii 4,10 z 10, tedy mírná až střední, průměrný věk 41 let a soubor pocházel z jediného města. Odborný časopis zveřejnil i kritiku, podle níž nebyly srovnávané skupiny dost podobné, takže část rozdílu může jít na vrub odlišné pozornosti a očekávání. Postup je slibný. Rozhodně není zaručený a u těžké bolesti s jasnou tělesnou příčinou se na něj spoléhat nedá.
Léky, výkony a přístroje k léčbě chronické bolesti
Antidepresiva, analgetika a léky neuropatickou bolest:
Duloxetin, amitriptylin, gabapentin a pregabalin se u neuropatické bolesti používají dál a jejich postavení zůstává. Část odborníků je odmítá u chronické primární bolesti, ne u bolesti z poškození nervů.
Neuromodulace
Míšní stimulace a stimulace zadních kořenových ganglií jsou vyhrazené pro vybrané pacienty s neuropatickou bolestí, u kterých selhalo ostatní.
Jsou to výkony s riziky a s nutností zkušebního zavedení.
Léčebné konopí. V Česku hradí zdravotní pojišťovny od roku 2020 devadesát procent ceny do 30 gramů měsíčně. Zhruba devět z deseti receptů na léčebné konopí jde právě na chronickou neztišitelnou bolest. Předepisovat ho smí jen lékař se zvláštním oprávněním.
Suzetrigin. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválil 30. ledna 2025 přípravek Journavx s účinnou látkou suzetrigin, první nový typ analgetika za více než dvacet let. Blokuje sodíkový kanál Nav1.8 v periferních nervech, takže tlumí bolest bez rizika závislosti. Zatím je ale schválený jen pro akutní středně silnou až silnou bolest, doporučuje se nasazovat nejdéle na 14 dní, a studie u chronické neuropatické bolesti teprve probíhají. Pro chronickou bolest to tedy zatím není dostupná léčba.
Kam jít v Česku
Léčbou bolesti se u nás zabývá algeziologie. Síť pracovišť začala vznikat po roce 1992 a dnes ji tvoří kolem 80 center a ambulancí léčby bolesti. Do ambulance bolesti odesílá praktický lékař nebo specialista, obvykle až po vyčerpání běžné léčby. Objednací lhůty bývají dlouhé.
Kdo hledá konkrétní pracoviště, může využít mapu pracovišť pro léčbu bolesti, kterou spravuje Česká onkologická společnost na webu Linkos, nebo seznam Společnosti pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP.
Literatura o bolesti: co o ní napsali ti, kdo ji zažili, a ti, kdo ji zkoumali Chronická bolest má vlastní literaturu a stojí za to o ní vědět, protože pojmenovává věci, na které v ordinaci nezbývá čas.
Elaine Scarry: The Body in Pain (1985). Filozofická práce o tom, proč se bolest vzpírá jazyku a co to znamená pro moc, mučení a válku. Klasický text, který se cituje ve všem, co o bolesti vyšlo později. Česky nevyšel.
Meghan O'Rourke: The Invisible Kingdom (2022). Autorka spojuje vlastní deset let trvající nemoc s rozhovory s lékaři a badateli. Věnuje se hlavně autoimunitním nemocem, dlouhému covidu a stavům, které medicína neumí zařadit. Česky nevyšel.
Sonya Huber: Pain Woman Takes Your Keys (2017). Soubor esejů o životě s revmatoidní artritidou. Huber záměrně opouští souvislé vyprávění a hledá jazyk pro bolest, tedy dělá přesně to, co Scarry považovala za nemožné.
Alphonse Daudet: V zemi bolesti. Poznámky francouzského spisovatele z konce 19. století o bolestech způsobených neurosyfilidou. Krátký text a jeden z nejstarších pokusů popsat chronickou bolest zevnitř.
Z české odborné literatury se tématu dlouhodobě věnují psycholožky Jaroslava Raudenská a Alena Javůrková, mimo jiné v učebnici Lékařská psychologie ve zdravotnictví, a Petr Knotek, spoluautor prací o chronické bolesti a strachu. Odborný časopis Bolest vydává Společnost pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP.
Časté otázky na téma chronická bolest
Co je chronická bolest a čím se liší od akutní?
Chronická bolest trvá déle než tři měsíce. Akutní bolest hlásí poškození tkáně a po zhojení odezní, chronická bolest tuhle funkci ztratila a trvá i po odeznění příčiny, nebo bez zjistitelné příčiny.
Podle ICD-11 může být samostatnou diagnózou pod názvem chronická primární bolest.
Jak se projevuje fibromyalgie?
Fibromyalgie se projevuje rozšířenou bolestí svalů a úponů po celém těle, únavou, spánkem, který neosvěží, a poruchami soustředění a paměti. Krevní testy ani zobrazovací metody u ní nic neprokážou.
Diagnóza se stanovuje podle klinických kritérií, tedy podle rozsahu a trvání bolesti a podle doprovodných příznaků.
Co je neuropatická bolest?
Nneuropatická bolest vzniká poškozením nebo nemocí samotné nervové soustavy, ne drážděním nervových zakončení v poškozené tkáni. Lidé ji popisují jako pálení, brnění, píchání nebo elektrické výboje. Typicky se objevuje po pásovém oparu, u cukrovky nebo po poranění nervu či míchy.
Které diagnózy vedou k invalidnímu důchodu nejčastěji?
Jaké diagnózy vedou k invalidnímu důchodu nejčastěji? Podle otevřených dat ČSSZ k 31. prosinci 2025 stojí za 27,0 % vyplácených invalidních důchodů duševní poruchy a za 26,8 % nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně.
Dohromady tvoří přes polovinu všech invalidních důchodů v Česku.
Dá se získat invalidní důchod na bolesti zad?
Ano, ale rozhoduje pokles pracovní schopnosti, ne intenzita bolesti. Nemoci pohybové soustavy jsou druhou nejčastější skupinou diagnóz u invalidních důchodů, v 61,2 % případů však jde jen o první stupeň, tedy pokles o 35 až 49 % a nejnižší částku.
Má člověk s fibromyalgií nárok na invalidní důchod?
Nárok se neváže na název diagnózy, ale na míru poklesu pracovní schopnosti. Protože fibromyalgie nemá objektivní nález, opírá se posudek o míru funkčního postižení a o další diagnózy, které člověk má. Výsledky se proto velmi liší a odvolání je běžné.
Jak dlouho lze být na nemocenské, než bude nutné žádat o důchod? Nemocenské se vyplácí nejdéle 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti. Výše činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu do 30. dne, 66 % od 31. do 60. dne a 72 % od 61. dne.
Souvisí ADHD s chronickou bolestí?
Souvislost je doložená, příčina zatím ne. Přehled 50 studií z roku 2026 uvádí u lidí s ADHD vyšší výskyt chronické bolesti, u fibromyalgie souběžný výskyt ADHD mezi 24 a 45 %. Léčit bolest léky na ADHD se zatím nedoporučuje, kontrolované studie chybějí.
Pomáhají na chronickou bolest opioidy?
U chronické nenádorové bolesti ne tak, jak se dlouho předpokládalo. Roční randomizovaná studie SPACE z roku 2018 zjistila, že opioidy nebyly lepší než léčba bez opioidů, bolest po roce byla v opioidní skupině dokonce silnější a nežádoucích účinků bylo víc.
Kam se v Česku obrátit s chronickou bolestí?
Do ambulance nebo centra léčby bolesti, kterých je u nás kolem 80. Odeslat tam může praktický lékař nebo specialista. Pracoviště sdružuje Společnost pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP a jejich mapu vede web Linkos.
Text shrnuje odborné prameny a nenahrazuje lékařskou péči. O léčbě, o vysazování léků a o žádosti o invalidní důchod se poraďte se svým lékařem, s ambulancí bolesti nebo se sociálním pracovníkem.