Virgin Queen Alžběta I. byla nesmírně inteligentní a vzdělaná. Mluvila francouzsky, italsky, německy, španělsky, řecky a latinsky, zajímala se o techniky vládnutí, literaturu, poezii, divadlo, náboženství, ale i o módu a životní styl.
Váda Alžběty I. vedla k rozvoji řemesel, obchodu, vzdělanosti, kultury a humanismu. Zpravidla se toto období označuje jako alžbětinská doba nebo zlatý věk Anglie. Za vlády této poslední tudorovské panovnice v 16. století se z Anglie stala renesanční mocnost.
Hans Eworth, Alžběta I. a tři bohyně (Elizabeth I And the Three Goddesses)
Český rozhlas Vltava o královně Alžbětě I. Anglické výstižně napsal:
„Alžbětě bylo 25 let, když beze všech zkušeností s řízením státních záležitostí nastoupila dne 17. listopadu 1558 po své nevlastní sestře na trůn. Pro Anglii bylo velkým štěstím, že nová královna nabyla dědictvím i výchovou kombinace vskutku mimořádných ctností. O tom, kdo byl její otec, nemohlo být pochyb. Pánovité vystupování, rusohnědé vlasy, výřečnost a vrozená důstojnost, to vše svědčilo o tom, že je dcerou krále Jindřicha."
Marcus Gheeraert ml., Portrét z Ditchley (The Ditchley Portrait)
Alžběta I. byla nejvýznamnější ženou své doby, ale budování mocenské pozice v patriarchální společnosti bylo nesmírně obtížné. Nikdo neočekával, že se jako žena stane královnou.
K upevnění vlastní autority používala také reprezentativní zevnějšek a způsob, jakým se nechávala portrétovat. Stylizované obrazy byly jedním ze způsobů, jak dát odpůrcům a veřejnosti najevo, že královna Panna má vše pod kontrolou.
Portréty měly obdobnou funkci jako mají dnešní reklamní billboardy. Její politika i sebepropagace fungovaly, nepřátelé se jí báli a národ ji miloval.
Alžběta I. odmítala pokroky v malířských technikách, které přinesla italské renesance? Znala je, ale rozhodla se je nevyužít. Výtvarné umění muselo ustoupit výhodám ucelené propagandy.
Malíři používali sérii povolených znaků a symbolů, přes které se současníci královny měli dostat k pochopení myšlenky za dílem. Čím déle Alžběta I. vládla, tím více se její portréty stávaly sbírkami abstraktních, nerealisticky uspořádaných vzorů a symbolů, které vyzývaly k rozluštění.
Neznámý autor, snad Robert Peak, Alžběta I s průvodem (The Procession Portrait)
Strategie Alžběty I. Anglické, jak prezentovat vlastní osobu, zkoumala například Susan Frye ve své knize Elizabeth I: The Competition for Representation, kterou vydalo Oxford University Press v roce 1993.
Susan Frye studovala mnoho dochovaných historických a literárních materiálů a v knize sleduje váhání a posuny v této oblasti v období kolem třech významných událostí, které ovlivnily způsob, jakým se královna nechávala zobrazovat:
- londýnskou korunovací v roce 1559,
- Kenilworthskou zábavou v roce 1575,
- vydáním díla The Faerie Queene v roce 1590.
Šatník Alžběty I., královny Anglie
Její šatník byl plný šatů z drahých látek zdobených šperky a složitými detaily na povrchu. Všechny róby byly impozantní a vyjadřovaly bohatství a status.
Alžbětina láska k oblečení a šperkům brzy vešla ve známost. Šperky tak patřily mezi časté dary k narozeninám a na Nový rok. 1. ledna 1587 dostala Alžběta přes 80 kusů šperků, část z nich od svých nápadníků.
Z inventáře sestaveného v roce 1587 paní Blanche Parry, komornicí Alžběty I., víme, že pannenská královna měla 628 kusů velmi drahých šperků.
John Bettes, portrét Alžběty I. z roku 1585
Alžběta I. požadovala reprezentativní oblečení i od lidí kolem sebe. Její dvořané často utráceli obrovské sumy peněz za své oblečení, aby královnu zaujali a zůstali s ní v přízni.
V době vlády Alžběty I. měl oblečení jasně vyjadřovalo sociální status. Královna věřila, že oděv by měl odpovídat, společenskému statusu, ale nepřekračovat ho. A její zevnějšek musel reflekrovat postavení hlavy státu a církve, vyzařovat bohatství, autorita a moc.
Anglie v 16. století okonce měla zákony, které říkaly, co a kdo smí nosit. Například látky ze zlata nebo sobolí kožešinu mohly nosit pouze vévodkyně, markýzy a hraběnky.
Dvůr pro královnu nakupoval drahé luxusní látky, damašek, ručně vyšívané brokáty, hedvábí, samet nebo francouzské krajky. Královna vlastnila také velké množství zlata, drahokamů a perel, ze kterých nechala zhotovit tisíce šatů a rób.
Náklady na ošacení královny a dvora
Dvůr udržoval podrobné účty týkající se královnina šatníku. Víme tedy, které druhy látek nebo kožešin, jaké množství, od koho, kde a za kolik dvůr nakupoval.
Krátce po smrti Alžběty I. bylo v jejím šatníku zaznamenáno přes 2.000 kusů šatů. Téměř žádné její šaty se však až do současnosti nedochovaly. Šaty plné drahokamů a doplňky byly recyklovány, znovu používány, dávány jako dary a někdy používány jako platba pro služebné.
Naštěstí máme obrazy z té doby, portréty Alžběty a úřední záznamy, které poskytují mnoho informací o oblékání v alžbětinské době.
Nicholas Hilliard, Portrét Alžběty I. s fénixem (The Phoenix Portrait)
Alžbětin styl oblékání se během 44 let kdy byla na trůně vyvíjel od relativně střízlivých a elegantních linií, které patřily k jejímu mládí, po úzké pasy, nafouklé rukávy, velké límce a mohutné sukně, které nosila v pozdějších letech.
Alžběta I. byla trendsetterka
Mnoho žen na dvoře Alžběty I. nosilo královniny staré šaty, dávala jim je jako odměnu za věrnost a loajalitu. Další dvorní dámy se ji snažily aspoň napodobit. Alžběta I. seděla na anglickém trůně 45 let a významně ovlivnila dobový vkus.
Zevnějšek Virgin Queen prezentovaný na oficiálních portrétech svým vlivem překračoval hranice oblékání. Renesanční ideál krásy inspirovany Alžbětou zahrnoval světlé vlasy, bledou pleť, jasné oči a rudé rty.
Zvyklosti alžbětinského portrétování
V alžbětinské době se držely především dvě tradice portrétování, které měli počátek už v dobách Jindřicha VIII. Byly to Miniatury portrétů a malba na dřevo v životní velikosti.
Miniatury portrétů
Miniatury portrétů se vyvinuly z tradice iluminovaných rukopisů. Tyto malé osobní obrazy byly téměř vždy malovány vodovými barvami na pergamen, který byl zpevněn tím, že se nalepil na hrací kartu.
Malba na dřevo v životní velikosti
Portréty se často malovaly na dřevěné panely olejovými barvami byly. Malbě předcházely přípravné kresby. Portréty na dřevě obvykle byly prováděny v životní velikosti, stejně jako olejomalby na plátně.
Umělci, kteří malovali panenskou královnu
Alžběta nikdy nepřenechala právo na samostatné vytvoření jejího portrétu význačnému umělci. Malíř dostal vždy předem jasné zadání. Portréty objednávala vláda nejčastěji jako dary cizím monarchům nebo za účelem představení královny potenciálním nápadníkům.
Nicholas Hilliard, Portrét s pelikánem (The Pelican Portrait)
Oficiálním miniaturním malířem a zlatníkem královny Alžběty byl jmenován Nicholas Hilliard.
George Gower, módní dvorní portrétista jmenovaný v roce 1581 Serjeant Painterem, byl zodpovědný za schvalování všech portrétů královny vytvořených ostatními umělci od roku 1581 až do své smrti v roce 1596.
Alžběta pózovala v průběhu let řadě umělců, byli to Cornelius Ketel, Federico Zuccara, Isaac Oliver, Marcus Gheeraerts mladší.
Portréty pro méně významné měštany a venkovské domy
Dvořané si objednávali velmi symbolické obrazy, aby prokázali svou oddanost královně. Později byl i ve venkovských domech jeden ze série portrétů.
Ateliéry umělců na tudorovskem dvoře vyráběly ve velkém obrazy Alžběty podle schválených "vzorů obličeje"a schválených kreseb královny, aby vyhověly rostoucí poptávce po jejím portrétu, byl to důkaz oddanosti a úcty k koruně v turbulentních dobách.
Neznámý autor, Alžběta I. v korunovační róbě (The Corronation Portrait)
Královna byla vysoká, pohledná a působivá, navíc zdatná rétorka. Některé rysy svého zevnějšku zdůrazňovala, zejména s postupujícím věkem, a jiné ženy se je snažily napodobit. Co všechno dámy v alžbětinské éře napodobovaly?
- Alabastrová pleť - Alžběta měla velmi bledou pleť a světle rudé vlasy. Alabastrová pleť symbolizovala bohatství a ušlechtilost, signalizujíc, že nemusíte pracovat na slunci, a ženy podnikaly velké kroky k dosažení tohoto vzhledu. Ženy si v alžbětinské době dokonce malovaly falešné žilky, aby zdůraznily její průhlednost. Nejoblíbenější bílý make-up, nazývaný ceruse, byl vyroben z bílého olova a octa. Směsi používané k vybělení pih a léčení nedokonalostí často obsahovaly složky jako síra, terpentýn a rtuť. Toxické látky si vybíraly svou daň, pleť po nich byla šedá a scvrklá.
- Sytě červené rty - Vermilion (síran rtuťnatý) se používal k vytvoření červeně rtů. Oči byly zjasněny kapkami šťávy z bledule a linkovány kohlem (rozemletým antimonem).
- Vysoké alabastrové čelo - Vysoké, úzké obloukovité obočí a vysoká čela vyžadovala mnoho trhání,
- Světle rusé, kudrnaté vlasy - Alžbětiny vlasy představovaly další výzvu pro ženy, které chtěly být in. Ve druhé polovině 16. století se objevovalo mnoho receptů na barvení a zesvětlování vlasů, které měly docílit stejný odstín jako měla Alžběta. Zrzavé paruky se staly populární alternativou, kterou si oblíbila i Alžběta.
- Černé zuby - Když královnu s postupujícím věkem dostihla její pověstná chuť na sladké měla zkažené zuby. Její vliv byl tehdy tak silný, že si některé dámy doonce černily zuby, aby její vzhled věrně napodobily.
Marcuse Gheeraerts ml., Alžběta I. v parlamentní róbě (In Parliament Robes)
Symboly a jejich význam na portrétech Alžběty I.
- Psi: věrnost
- Globus: imperialistické ambice
- Meč: spravedlnost
- Had: chytrost
- Koruna, žezlo, hermelín: monarchie
- Dokumenty v rukou: zapojení do důležitého obchodu nebo záležitosti
- Samet, zlato, šperky a kožešiny: symbolizují bohatství, postavení a moc
- Perly, měsíc: panenství
- Květiny: mládí*
- Tudorovská růže, padací mříž: Tudorovští panovníci
- Vzlétající fénix: čistota, panenství a božský status
- Pelikán: obětující sebe pro lid
- Síto: panenství
- Rukavice: elegance, urozenost (Alžběta I. byla obzvlášť pyšná na své elegantní ruce a rukavice používala jako znamení přízně, sundávala je, aby jí dvořan mohl políbit ruku, nebo je věnovala jako dar.)
- Slunce a jasné nebe: zřizovatel míru a hojnosti
- Roh hojnosti: hojnost jídla
- Akademický klobouk: vzdělaný
Neznámý autor, Gripsholmský portrét (The Gripsholm Portrait,) 1563
Nejslavnější portréty Alžběty I.
Pannenská královna společně s nejbližšími spolupracovníky vyvinula několik strategií, jak vyjádřit svou autoritu prostřednictvím portrétů.
Její obrazy jsou významným zdrojem studia ikonografie a mýtická biografie. Pojďme se podívat, na kterých symbolech stojí většina příběhů reprezentujících život renesanční vládkyně Alžběty I. Anglické.
William Scrots, Alžběta jako princezna v roce 1546
Nejstarší dochovaný obraz třináctileté Alžběty I. byl namalován, když byla princeznou, asi rok před smrtí jejího otce Jindřicha VIII. Tento portrét ukazuje hezkou světlou, tmavookou, přísně hledící dívku. V té době se od ní očekávalo, že by se měla provdat a dopomoci tak Anglii k výhodnému mocenskému spojenectví.
Karmínové šaty a exkluzivní šperky dokládají královský status. Kniha v rukou a kniha opřená za ní, vyjadřují její vzdělanost a zbožnost, zatímco upravená postava a sebejistý postoj ji mají představit jako atraktivní nevěstu.
Neznámý autor, Portrét Alžběty I. z Darnley (The Darnley Portrait)
The Darnley Portrait patří mezi historicky významné portréty královny Alžběty I. Anglické. Byl vytvořen kolem roku 1575 a je pojmenován po Henrichovi Stuartovi, lordovi Darnleym, který byl manželem skotské královny Marie Stuartovny a byl vytvořen během období, kdy byla Marie Stuarta vězněna v Anglii.
Portrét není věrným obrazen královny. Měl reprezentovat ideální královnu Anglie, v mladém věku a bez chybičky.
The Darnley Portrait vznikl jako součást alžbětinské propagandy. Portrét, stejně jako mnoho dalších měl sloužit k upevnění moci a autority Královny. Portrét nám pomáhá lépe chápat vnímání a reprezentaci královny Alžběty I. ve společnosti své doby.
Isaac Oliver, Alžběta I a tři bohyně (Elizabeth I and the Three Goddesses)
V tomto článku už druhá verze obrazu Alžběta I a tři bohyně. Tentokrát od Isaaca Olivera. Budova na pozadí je považována za jedno z nejstarších malířských zobrazení hradu Windsor.
Malba malého formátu reinterpretuje téma Alžběty a tří bohyň. Námět je přepracováním klasické legendy známé jako Paridův soud, tedy události, která se stala příčinou trójské války. Mladík Paris na výzvu Dia uděluje zlaté jablko té ze tří bohyň, která je podle něj nejkrásnější.
Na obraze královna Alžběta I. neopakuje Parisovu chybu a zlatou kouli ponechává u sebe, vždyť ona sama představuje všechny ctnost jednotlivých bohyň. Výjev na obraze má také naznačovat, že výsledek vlády panenské královny bude mír a nikoli válka.
Výjimečně vysoká kvalita této malby naznačuje, že mohla být namalována pro samotnou Alžbětu nebo pro někoho jí blízkého.
William Segar, Alžběta I. s hranostajem (The Ermine Portrait)
Portrét s hranostajem od Williama Segara zobrazuje Alžbětu I., jak v pravé ruce drží olivovou ratolest, která symbolizuje mír. Po její levé ruce je hranostaj s korunou kolem krku a státní meč symbolizující spravedlnost.
Hranostaj ve svém bílém zimním kožichu představuje čistotu a statečnost, protože podle staré legendy by raději zemřel, než aby znečistil svůj bílý kožíšek.
Neznámý autor, The Clopton Portrait
Alžběta má na čele cíp francouzské kapuce. Obraz byl po staletí majetkem rodiny Cloptonů, jeho místo bylo v Clopton House ve Stratfordu nad Avonem. Nyní portrét patří do soukromé sbírka, prodával ho známý britský dealer s uměním Philip
V roce 1562 Alžběta I. onemocněla neštovicemi a málem zemřela. Hrozba občanské války, která by následovala v případě smrti svobodné a bezdětné královny, děsila její dvorníky. Všichni tak na Alžbětu tlačili, aby se vdala a zplodila dědice.
V roce 1563 vznikla proklamace, která sice nikdy nebyla přijata, ale podobu portrétů ovlivnila. Šlo o vylepšování a stylizování portrétů rize pro potřeby manželských jednání. Obrazy "špatné kvality" byly považovány za podkopávající autoritu královny.
Steven Van Der Meulen, Hampdenský portrét (The Hampden portrait)
Alžběta stojí majestátně u baldachýnu ze zlaté látky s emblémy jejího vládnutí. Najdeme tu pečlivě vybrané symboly moci, čistoty a moudrosti. Královna Panna má na sobě červeno-bílé sametové šaty, v barvách dynastie Tudorů.
Samet a zlatá barva náleží pouze lidem královského původu. Alžběta I. drží v pravé ruce karafiát, tehdy známý symbol pro svatbu. Její tvář a vlasy jsou natřené a napudrované k dokonalosti.
Vpravo je zelený pás listů, květů a ovoce, který má evokovat plodnost královny. Alžběta I. je na Hampdenském portrétu atraktivní, zamyšlená a nesmírně lidská.
Alžběty vstupovala na manželský trh. Dvě desetiletí se hrála s manželskými jednáními, ale v pozdních 1570. letech se konečně zdálo, že našla svůj protějšek v ve vévodovi z Anjou, bratrovi a následníkovi francouzského krále, kterému láskyplně říkala "žabáku".
Bohužel Alžbětě bylo v té době už čtyřiceti let a její dvorníci považovali porod za příliš riskantní, a pokud by zemřela bezdětná, zatímco bybyla provdána za Anjoua, mohla by být Anglie v područí Francie. Jednání o manželství bylo nakonec v roce 1581 přerušeno.
Virgin Queen: Obrazy symbolizující královnino panenství
Kolem roku 1580 portréty královny stále více otevřeně ukazují Alžbětu jako královnu Pannu. Už je jasné, že se nevdá a u neprovdaných žen se očekávalo, že zůstanou pannami.
Křesťanství povolovalo sex pouze v manželství. Kolem roku 1580 bylo namalováno několik portrétů Alžběty I se sítem, které symbolizuje právě pannenství.
Quentin Metsys II, The Sieve Portrait
Název "The Sieve Portrait" odkazuje na konkrétní portrét královny Alžběty I. z Anglie, který byl namalován kolem roku 1583. Tento portrét je připisován Quentinu Metsysovi II, umělci té doby. Jeho název pochází od jednoho z výrazných prvků portrétu, kterým je síto (sieve) držené osobou na obraze.
Portrét zobrazuje celou postavu královny Alžběty I. a obsahuje různé symbolické prvky. Síto poukazuje na římskou kněžku Tuccii, která prokázala svou čistotu tím, že přinesla v sítku vodu z řeky Tiber až do chrámu.
Tuccia byla nařčena ze spáchání incestu a mohla se očistit i tím, že veřejně vykoná nějaký zázrak. Mělo se za to, že jako kněžka je napojená na vyšší síly a pokud bohové v její nevinu věří, pomohou jí. Vestálce Tuccii se opravdu podařilo zázrak vykonat. Vzala do ruky síto a dokázala v něm donést vodu z řeky Tiberu až do Vestina chrámu. Zachránila si tak život.
V podání Quentina Metsyse II. se síto stává také emblémem rozhodování a je označeno mottem: Dobré padá na zem, špatné zůstává v sítku (a terra ilben, al dimora in sella).
Quentin Metsys II., Plimptonský portrét se sítem (The Plimpton Sieve Portrait)
Symboly a náměty v portrétech Alžběty I. byly často pečlivě vybrány a použity k podpoře politických a královských zpráv. "The Sieve Portrait" je jen jedním z mnoha portrétů této panovnice, které se snažily zdůraznit její vládu, panenství a politickou sílu.
Nejvýraznějšími symboly na obraze jsou sloup a globus, který odkazuje na impériální ambice Anglie. Sloup je osázený alegorickými scénami, které odkazují na římský příběh Didóny a Aenea.
Pod povrchem číhá androgynie, protože Alžběta I je ztotožněna nikoliv s odsouzenou milenkou Didónou, ale s mužem, zakladatelem Říma, Aeneem. Síto opět posiluje vědomí o panenství a nezávislosti Alžběty.
Alžběta I. portrétovaná jako bohyně
V poslední dekádě vlády představují portréty Alžběty I. polobohyni a ochránkyni Anglie.
Marcus Gheeraert ml., Portrét z Ditchley (The Ditchley Portrait)
Portrét z Ditchley ukazuje královnu Alžbětu I. tak, jak skutečně vypadá v důsledku přirozeného stárnutí. Většina pozdních obrazů Alžběty, jako například Duhový portrét, ji zobrazuje nepřirozeně mladou, což byla dříve záměrná PR taktika navržená k utišení obav o nástupnictví.
"The Ditchley Portrait byl namalovaný kolem roku 1592 umělcem Marcusem Gheeraertsem mladším. Své jméno získal podle místa, kde byl pravděpodobně namalován (Ditchley Park v Oxfordshire).
Královna stojí na podstavci, který je umístěn na mapě Anglie a Irska. Její šaty jsou velkolepé a majestátní, s obrovskými rukávy a lemy. V pozadí portrétu se mění obloha od světlé modré k bouřlivě temné, což může symbolizovat královninu moc nad živly.
Zajímavým prvkem na obraze je i částečně zničený nápis označující Alžbětu jako "The prince of light, The Sun" . Tento nápis zdůrazňuje kosmické motivy a může symbolizovat ochranu nebo vládu královny nad světlem a sluncem.
Celkově portrét ilustruje změny v jejím zobrazování během posledních let jejího panování.
Isaak Oliver, Duhový portrét Alžběty I. (The Rainbow Portrait)
The Rainbow Portrait je slavný portrét královny Alžběty I. Anglické, který byl vytvořen kolem roku 1600, během pozdního období panování Alžběty I. Portrét byl namalován malířem Isaakem Oliverem a patří k významným dílům portrétního umění z období alžbětinské Anglie.
Tento portrét královny Alžběty I. je známý svým bohatým symbolickým obsahem a detailním zobrazením královny. Název "The Rainbow Portrait" vychází z výrazných barevných odstínů, které jsou použity na královniných šatech a šatech osoby na pozadí. Na portrétu lze vidět několik významných symbolů a atributů spojených s královnou Alžbětou I.:
- Šperky: Královna má na sobě nádherné šperky, což symbolizuje její bohatství a moc.
- Duhový oblak: Nad královnou je zobrazen duhový oblak, což je symbol božského posvěcení a ochrany.
- Paví oči: Na jejím kabátě jsou zobrazeny paví oči, které jsou symbolem krásy a odolnosti.
- Pověšený lanový most: Tento symbol naznačuje, že královna byla schopna spojovat různé národy a skupiny ve své říši.
- Plameny v pozadí: Plameny symbolizují vášeň a odhodlání královny.
- Kniha v ruce: Královna drží knihu, což může symbolizovat její zájem o vzdělání a kulturu.
Portrét byl vytvořen jako forma propagandy, aby zdůraznil královninu moc a božský status. Zároveň byl navržen tak, aby zachytil královninu krásu a sílu.
Duhový portrét je dodnes považován za jedno z nejvýznamnějších portrétních děl z období vlády královny Alžběty I. a je často studován jako příklad uměleckého stylu a symboliky té doby.
Neznámý autor, alegorický portrét Alžběty I. (The Allegorical Portrait)
Alegorický portrét královny Alžběty I. byl objeven v roce 1610, což je sedm let po smrti královny. Pravděpodobně vznik dříve.
Na obraze vidíme stárnoucí královnu, unavenou a odevzdanou, doprovází ji smrt a stařec, který má personifikovat čas. Nad její hlavou jsou dva cherubíni, kteří jí sundali korunu, což také signalizuje, že už dlouho královnou nebude, protože brzy zemře.
Význam portrétu zůstává předmětem diskusí. Někteří tvrdí, že obraz byl vytvořen po smrti královny jako výsměch její touze vypadat věčně mladě. Jiní v něm vidí decentní poctu královně, která čelí neměnným silám času a smrtelnosti stejně jako všichni.
Malíř dokonale zachytil kontury královniny tváře, tmavé oči z rodu Boleynů, nos Beaufortů a typickou Tudorovsko-Yorskou barvu pleti.
Smrt se dívá přes její levé rameno, což naznačuje, že královna je blízko své smrti. Tvůrce tedy portrét vytvořil před její skutečnou smrtí v roce 1603, ale zveřejnil ho později, aby nebyl potrestán.
George Gower, Armádní portrét (The Armada Portrait)
Armádní portrét byl vytvořen krátce po vítězství anglické flotily nad španělskou armádou v roce 1588. Obraz patří mezi nejslavnější malířská díla s královnou Alžbětou I.
Portrét byl pravděpodobně vytvořen na zakázku královny po vítězství nad Španěly. Zdůrazňoval její vůdčí roli v této významné historické události a její schopnost ochránit anglický národ.
Několik význačných rysů tohoto portrétu zahrnuje:
Pozadí: Pozadí portrétu obsahuje scénu námořní bitvy s španělskou Armadou v dálce. To zdůrazňuje vítězství Anglie nad španělskými silami a symbolizuje královninu úspěšnou obranu svého království. Rukáv s pelikánem: Královna má na svém kabátě rukáv zdobený pelikánem, který krmí svá mláďata vlastním krveprolitím. Tento symbol byl chápán jako výraz královniny obětavosti a ochrany svého lidu. Koruna s drahokamy: Královna má na hlavě korunu zdobenou drahokamy, což symbolizuje její královskou moc a bohatství. Mapa Anglie a Irska: U královniných nohou je rozložena mapa Anglie a Irska, což zdůrazňuje královčinu suverenitu nad těmito zeměmi.
The Armada Portrait je považován za jeden z nejznámějších portrétů královny Alžběty I. a je vystaven v různých muzeích a galeriích po celém světě.
Portrét Alžběty I. s hadem v ruce
Portrét Alžběty I. s hadem v ruce, který je symbolem moudrosti, ale nakonec byl přemalován na květinu. Obraz je součástí kolekce National Portrait Gallery v Londýně
Obyl namalován mezi lety 1575 a 1580 pravděpodobně Marcem Gheeraertesem.
Pro usnadnění identifikace jsou portréty často pojmenovány podle sbírky nebo rodiny, ke které kdysi patřily. Cloptonův portrét byl předán rodině Cloptonů ve Stratford-upon-Avon až do osmnáctého století.